Mahler, Mahler, Mahler

Před rokem přijel do Prahy orchestr Filarmonica della Scala a s dirigentem Myung-Whun Chungem předvedl v Obecním domě Mahlerovu 5. symfonii a Mozartovu 40. Což dává dobrou příležitost pro srovnání s posledním koncertem abonentní řady B České filharmonie s Jiřím Bělohlávkem za dirigentským pultem ve středu 3. května 2017. Hráli rovněž Mahlerovu 5. symfonii, druhá skladba byla sice Mozartova, ale symfonii nahradil o 13 let starší 5. houslový koncert z roku 1875.

Pro mne se však koncerty lišily už tím, že jsem měl možnost vyslechnout v rámci preludia názory aktérů koncertu. Jako prvního hosta si Petr Kadlec a Pavel Ryjáček pozvali 29letého houslistu Jiřího Vodičku. Ten se stal před necelými 2 roky druhým koncertním mistrem ČF a proti prakticky stejně starému Josefu Špačkovi působil poněkud upozaděně. Povídání s ním však ukázalo, že je to vzdělaný muzikant s jasnými názory a výborný komunikátor, což je v případě pedagoga, kterým je také, podmínkou. Mluvil mimo jiné o užitečnosti sólistické zkušenosti pro hru v orchestru i o Mahlerově symfonii, se kterou se jako hráč setkal poprvé, a působí na něj tak silně, že Mahlera řadí jako možná největšího symfonika. Po něm přišla harfistka Jana Boušková, která nemohla mluvit o ničem jiném než Adagiettu, a nakonec se poněkud nečekaně objevil i šéfdirigent Jiří Bělohlávek, poněkud pohublý, ale ve skvělé psychické kondici. Těch 40 minut povídání je výborná psychologická příprava návštěvníka, který je předem vtažen do večera jako jeden z účastníků.

A z internetu bylo možné slyšet i slova houslisty Nikolaje Znaidera.

Nikolaj Znaider (*1975) je však nejen virtuózní houslový sólista, ale i prvotřídní dirigent. Do roku 2010 byl hlavním hostujícím dirigentem Švédského komorního orchestru, nyní působí v téže pozici u orchestru Mariinského divadla. Počínaje sezónou 2016/17 začíná s Londýnským symfonickým orchestrem nahrávat Mozartovy houslové koncerty přičemž v pozici sólisty a dirigenta současně. Pravidelně spolupracuje i se Staatskapelle Dresden, Clevelandským orchestrem, Newyorskou filharmonií, Chicagskými symfoniky, Royal Concertgebouw, Detroitskými symfoniky, Montrealskými symfoniky, Národním orchestrem ve Washingtonu a Mnichovskou filharmonií. Založil a 10 let vedl letní školy Nordic Music Academy a hraje na housle Guarneri del Gesu (1741), na které hrál Fritz Kreisler.

Koncert pro housle a orchestr č. 5A dur KV 219 (tzv. Turecký) Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1775 je vlastně z hlediska původnosti jeho prvním a patří k nejvyhledávanějším skladbám dnešní houslové literatury. Je to dílo bohaté hudební invence, které dává sólistovi dostatek prostoru, a to nejen v kadencích. Ve střední části menuetové třetí věty - Rondo - rytmus přechází na dvojdobý pochod, odtud ono Turecký v názvu. Znaiderovy housle zněly jasně a orchestr ho respektoval. Skvělé provedení.

Gustav Mahler, již několik let šéf vídeňské dvorské opery, napsal svou 5. symfonii v letech 1901 a 1902 převážně v lesním domečku nad svou novou vilou u korutaňského Wörthersee. Psaní bylo zarámováno mezi jeho těžké onemocnění v únoru 1901, kdy se octl v nebezpečí smrti, a narození první dcery v listopadu 1902. Skladba jako by kopírovala události tohoto období skladatelova života  - od Smutečního pochodu na začátku, přes milostné Adagietto, až po Rondo-Finale, kritiky označované jako “korunovaci stvrzující život” či “hudební vyznání radosti”. Adagietto je mimořádně populární a v roce 1968 ho na příklad hrál Leonard Bernstein při pohřbu zavražděného prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho. A že sám se nechal pohřbít s partiturou Páté na prsou jsem už někde psal.

Premiéra symfonie se konala 18. října 1904 v Kolíně nad Rýnem pod taktovkou autora. A zatímco Mahler po ní tehdy řekl: "Nikdo jí nerozuměl. Přál bych si, abych ji mohl dirigovat padesát let po své smrti," Herbert von Karajan o ony desítky let později prohlásil: „Zapomenete, že plyne čas. Skvělé provedení Páté je převratným zážitkem. Fantastické finále vás skoro nutí zadržet dech.“ Stejný pocit jsem měl i já v Rudolfinu.

Rudolfinum, Dvořákova síň
3. května 2017, 19.30

Program
Wolfgang Amadeus Mozart: Houslový koncert č. 5 A dur KV 219

Allegro aperto
Adagio
Rondeau (Tempo di minuetto)

Gustav Mahler: Symfonie č. 5 cis moll 

1. Trauermarsch. In gemessenem Schritt. Wie ein Kondukt
    (Smuteční pochod. Uměřeným krokem. Jako průvod)
2. Stürmisch bewegt. Mit grösster Vehemenz

   (Bouřlivým pohybem. S největším úsilím) 
3. Scherzo. Kräftig, nicht zu schnell
   (Energicky, ne příliš rychle) 
4. Adagietto. Sehr langsam

5. Rondo. Finale. Allegro 

Interpreti
Nikolaj Znaider - housle
Jiří Bělohlávek - dirigent
Česká filharmonie


BONUS:

Pátá symfonie byla dodnes nahrána údajně 150 dirigenty a často je považována za nejlepší Mahlerovo dílo. Mezi nejznámější patří provedení Leonarda Bernsteina a Herberta von Karajana. Bernstein nahrál komplet Mahlerových symfonií v 60. letech a zasloužil se o jejich popularizaci zvláště v USA. Karajan v té době nahrávání odmítl s poukazem na nedostatek času pro zkoušení a vrátil se k Mahlerovi až v roce 1973, kdy s Berlínskými filharmoniky nahrál a poté v Salzburgu představil právě pátou symfonii.

Adagietto, Berliner Philharmoniker, Salzburg 1973

Druhá ukázka je z Bernsteinovy nahrávky 5. symfonie ve vídeňském Musikvereinu v roce 1972. Bernstein jako první nahrál videozáznamy kompletu Mahlerových symfonií, které na rozdíl od audionahrávek ze 60. let byly v audiokvalitě. Scherzo je poněkud zanedbáváno v konkurenci následujícího Adagietta, ale stojí za to si ho poslechnout.

A pokud jde o Českou filharmonii, kompletní 11dílný CD projekt Mahlera s ní nahrál Václav Neumann v letech 1976-82 pro Supraphon, později nahrál téměř všechny symfonie i Zdeněk Mácal.