Před rokem přijel do Prahy orchestr Filarmonica della Scala a s dirigentem Myung-Whun Chungem předvedl v Obecním domě Mahlerovu 5. symfonii a Mozartovu 40. Což dává dobrou příležitost pro srovnání s posledním koncertem abonentní řady B České filharmonie s Jiřím Bělohlávkem za dirigentským pultem ve středu 3. května 2017. Hráli rovněž Mahlerovu 5. symfonii, druhá skladba byla sice Mozartova, ale symfonii nahradil o 13 let starší 5. houslový koncert z roku 1875.
Pro mne se však koncerty lišily už tím, že jsem měl možnost vyslechnout v rámci preludia názory aktérů koncertu. Jako prvního hosta si Petr Kadlec a Pavel Ryjáček pozvali 29letého houslistu Jiřího Vodičku. Ten se stal před necelými 2 roky druhým koncertním mistrem ČF a proti prakticky stejně starému Josefu Špačkovi působil poněkud upozaděně. Povídání s ním však ukázalo, že je to vzdělaný muzikant s jasnými názory a výborný komunikátor, což je v případě pedagoga, kterým je také, podmínkou. Mluvil mimo jiné o užitečnosti sólistické zkušenosti pro hru v orchestru i o Mahlerově symfonii, se kterou se jako hráč setkal poprvé, a působí na něj tak silně, že Mahlera řadí jako možná největšího symfonika. Po něm přišla harfistka Jana Boušková, která nemohla mluvit o ničem jiném než Adagiettu, a nakonec se poněkud nečekaně objevil i šéfdirigent Jiří Bělohlávek, poněkud pohublý, ale ve skvělé psychické kondici. Těch 40 minut povídání je výborná psychologická příprava návštěvníka, který je předem vtažen do večera jako jeden z účastníků.
A z internetu bylo možné slyšet i slova houslisty Nikolaje Znaidera.
Nikolaj Znaider (*1975) je však nejen virtuózní houslový sólista, ale i prvotřídní dirigent. Do roku 2010 byl hlavním hostujícím dirigentem Švédského komorního orchestru, nyní působí v téže pozici u orchestru Mariinského divadla. Počínaje sezónou 2016/17 začíná s Londýnským symfonickým orchestrem nahrávat Mozartovy houslové koncerty přičemž v pozici sólisty a dirigenta současně. Pravidelně spolupracuje i se Staatskapelle Dresden, Clevelandským orchestrem, Newyorskou filharmonií, Chicagskými symfoniky, Royal Concertgebouw, Detroitskými symfoniky, Montrealskými symfoniky, Národním orchestrem ve Washingtonu a Mnichovskou filharmonií. Založil a 10 let vedl letní školy Nordic Music Academy a hraje na housle Guarneri del Gesu (1741), na které hrál Fritz Kreisler.
Koncert pro housle a orchestr č. 5A dur KV 219 (tzv. Turecký) Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1775 je vlastně z hlediska původnosti jeho prvním a patří k nejvyhledávanějším skladbám dnešní houslové literatury. Je to dílo bohaté hudební invence, které dává sólistovi dostatek prostoru, a to nejen v kadencích. Ve střední části menuetové třetí věty - Rondo - rytmus přechází na dvojdobý pochod, odtud ono Turecký v názvu. Znaiderovy housle zněly jasně a orchestr ho respektoval. Skvělé provedení.
Gustav Mahler, již několik let šéf vídeňské dvorské opery, napsal svou 5. symfonii v letech 1901 a 1902 převážně v lesním domečku nad svou novou vilou u korutaňského Wörthersee. Psaní bylo zarámováno mezi jeho těžké onemocnění v únoru 1901, kdy se octl v nebezpečí smrti, a narození první dcery v listopadu 1902. Skladba jako by kopírovala události tohoto období skladatelova života - od Smutečního pochodu na začátku, přes milostné Adagietto, až po Rondo-Finale, kritiky označované jako “korunovaci stvrzující život” či “hudební vyznání radosti”. Adagietto je mimořádně populární a v roce 1968 ho na příklad hrál Leonard Bernstein při pohřbu zavražděného prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho. A že sám se nechal pohřbít s partiturou Páté na prsou jsem už někde psal.
Premiéra symfonie se konala 18. října 1904 v Kolíně nad Rýnem pod taktovkou autora. A zatímco Mahler po ní tehdy řekl: "Nikdo jí nerozuměl. Přál bych si, abych ji mohl dirigovat padesát let po své smrti," Herbert von Karajan o ony desítky let později prohlásil: „Zapomenete, že plyne čas. Skvělé provedení Páté je převratným zážitkem. Fantastické finále vás skoro nutí zadržet dech.“ Stejný pocit jsem měl i já v Rudolfinu.
Rudolfinum, Dvořákova síň
3. května 2017, 19.30
Program
Wolfgang Amadeus Mozart: Houslový koncert č. 5 A dur KV 219
Allegro aperto
Adagio
Rondeau (Tempo di minuetto)
Adagio
Rondeau (Tempo di minuetto)
Gustav Mahler: Symfonie č. 5 cis moll
1. Trauermarsch. In gemessenem Schritt. Wie ein Kondukt
(Smuteční pochod. Uměřeným krokem. Jako průvod)
2. Stürmisch bewegt. Mit grösster Vehemenz
(Bouřlivým pohybem. S největším úsilím)
3. Scherzo. Kräftig, nicht zu schnell
(Energicky, ne příliš rychle)
4. Adagietto. Sehr langsam
5. Rondo. Finale. Allegro
Interpreti(Smuteční pochod. Uměřeným krokem. Jako průvod)
2. Stürmisch bewegt. Mit grösster Vehemenz
(Bouřlivým pohybem. S největším úsilím)
3. Scherzo. Kräftig, nicht zu schnell
(Energicky, ne příliš rychle)
4. Adagietto. Sehr langsam
5. Rondo. Finale. Allegro
Nikolaj Znaider - housle
Jiří Bělohlávek - dirigent
Česká filharmonie
BONUS:
Pátá symfonie byla dodnes nahrána údajně 150 dirigenty a často je považována za nejlepší Mahlerovo dílo. Mezi nejznámější patří provedení Leonarda Bernsteina a Herberta von Karajana. Bernstein nahrál komplet Mahlerových symfonií v 60. letech a zasloužil se o jejich popularizaci zvláště v USA. Karajan v té době nahrávání odmítl s poukazem na nedostatek času pro zkoušení a vrátil se k Mahlerovi až v roce 1973, kdy s Berlínskými filharmoniky nahrál a poté v Salzburgu představil právě pátou symfonii.
![]() |
Adagietto, Berliner Philharmoniker, Salzburg 1973 |
Druhá ukázka je z Bernsteinovy nahrávky 5. symfonie ve vídeňském Musikvereinu v roce 1972. Bernstein jako první nahrál videozáznamy kompletu Mahlerových symfonií, které na rozdíl od audionahrávek ze 60. let byly v audiokvalitě. Scherzo je poněkud zanedbáváno v konkurenci následujícího Adagietta, ale stojí za to si ho poslechnout.
A pokud jde o Českou filharmonii, kompletní 11dílný CD projekt Mahlera s ní nahrál Václav Neumann v letech 1976-82 pro Supraphon, později nahrál téměř všechny symfonie i Zdeněk Mácal.
Žádné komentáře:
Okomentovat