Konec jedné Traviaty

Na sobotu 11. března zařadila Metropolitní opera do svého programu přímých přenosů Deckerovu produkci zřejmě nejoblíbenější opery současnosti, Verdiho Traviaty. Předcházející dvě produkce v Metropolitní byly dílem Franco Zeffirelliho (1989 a 1998).

Ta současná měla v Metropolitní opeře premiéru na Silvestra roku 2010 a toto byli její autoři:

Režie.....................Willy Decker
Scéna.....................Wolfgang Gussmann
Kostýmy................Susana Mendoza
Světla....................Hans Toelstede
Choreografie.........Athol Farmer

Metropolitní ovšem nebyla první scénou, kde tuto produkci diváci viděli. Jí byl Salcburk, resp. jeho Grosses Festspielhaus, kde měla premiéru 8. srpna 2005, který byl svědkem obrovského úspěch jak Deckerovy režie, tak a možná především hlavních představitelů, jimiž byli Rolando Villazon a Anna Netrebko. Oba byli v té době ve vrcholné formě nejen pěvecké (Villazonovy problémy začaly o 2 roky později), ale i herecké. Doslova senzační úspěch je vynesl na vrchol světové operní scény a spolu s nimi i Deckerovu inscenaci. A upřímně řečeno dokud bude tato inscenace existovat, a její záznam je dostupný na DVD i youtube, a přes to, že je to už 12 let a oni spolu již 8 let nezpívají, těžko je může někdo překonat.

Zmíněná newyorská premiéra měla obsazení následující:

Violetta.................Marina Poplavskaya
Alfredo.................Matthew Polenzani
Germont...............Andrzej Dobber
Conductor............Gianandrea Noseda

Přesto co bylo řečeno o Salcburku, zůstává faktem, že na takto minimalistické scéně mohou zpívat jen mimořádné pěvecké osobnosti, v opačném případě by to bylo fiasko. A těmi Ruska Poplavskaya, přes všechny její problémy je, stejně jako Polenzani. Proto nepřekvapuje, že ohlasy premiéry v prosinci 2010 v Metropolitní velmi lichotivé.

V další sezóně, a to v dubnu 2012 zpívala Violettu ve svém předposledním angažmá v MET francouzská sopranistka Natalie Dessay v alternaci s Hei-Kyung Hong. Otce a syna Germontovy pak zpívali opět Matthew Polenzani a spolu s ním Dmitri Hvorostovsky.

Třetí sezóna byla v roce 2013 obsazena těmito zpěváky

Violetta..................... Diana Damrau  
Alfredo......................Saimir Pirgu
Germont....................Plácido Domingo

Dirigoval Yannick Nézet-Séguin.

Ve čtvrté sezóně 2014/2015 zpívaly Violettu Marina Rebeka a Sonya Yoncheva. Ta poslední místo Mariny Poplavské, která ve 37 letech zcela skončila se zpíváním.

Marina Rebeka a Stephen Costello

A v letošním roce zpívá Violettu opět Sonya Yoncheva a vedle ní jako Alfredo americký tenor Michael Fabiano. Druhou část z celkem 15 představení zpívá Italka Carmen Giannattasio, stejně jako Yoncheva vítězka Operalie. Mezi čtyřmi starými Germonty se objeví i duše Operalie Placido Domingo, v přenosu to však byl Thomas Hampson, který roli zpíval už v Salzburgu a dnes, kdy překročil šedesátku je snad ještě lepší.

Sonya Yoncheva

Yoncheva má podobný dar jako Netrebko, totiž splynout s rolí tak, že je absolutně věrohodná a člověk přestane vnímat, že jde o pouhé divadlo. A to všechno na prázdné scéně. Její Violetta je naprosto mimořádná. Fabiano, který má jeden z nejnádhernějších sametově hladkých tenorů, působil proti ní studeně, někdy až neúčastně. Což nijak nesnižuje kvality tohoto mladého Američana, který v roce 2014 získal dvě nejprestižnější americká ocenění, totiž Beverly Sills Artist Award a Richard Tucker Award. K tomu je navíc držitelem pilotní licence.

Je škoda, že touto sezónou Deckerova produkce v MET definitivně končí a nová se zřejmě objeví až v sezóně 2018-2019.  Show must go on. Přesto tuto inscenaci vidělo a ještě uvidí v celkem 52 představeních nějakých 180 000 návštěvníků divadla a ve dvou přenosech možná dalších 600 000 ctitelů opery. Jaký asi má pocit 67letý německý režisér Willy Decker, pokud má čas si to uvědomit. Asi spíš ne, protože jen během příštích 12 měsíců budou uvedeny opery Wagnera, Verdiho, Čajkovského a Pucciniho na scénách divadel v Paříži, Drážďanech a Stuttgartu.