Tomu druhému je 40 let, je z Brna, jmenuje se David Mareček, je to klavírista a od února 2011 úspěšný generální ředitel České filharmonie v Praze, který má čerstvě uzavřenou smlouvu do roku 2023. Občas, jak mu ředitelské povinnosti dovolí, hraje komorní hudbu.
A tomu nejstaršímu by bylo 220 let a byl to Moravák jen zčásti. Na horské pláni pod Králickým sněžníkem hospodařil jeho děd a narodil se tam jeho otec. On sám se narodil a žil ve Vídni a byl to bohem nadaný muzikant, který mimo jiné napsal v roce 1827 na slova básní Wilhelma Müllera cyklus písní Zimní cesta ("Die Winterreise"). Jmenoval se Franz Peter Schubert.
A Jan Martiník spolu s Davidem Marečkem se spojili a nastudovali právě tento cyklus, který představili v Martiníkově Ostravě, potom v Plzni, Praze, dnes ve Zlíně a poslední štace bude za týden Marečkovo Brno. Na Schubertovu Vídeň se tentokrát nedostalo. Ale pražský koncert bude ze záznamu vysílat stanice Vltava v neděli 19. března v 15 hodin, takže slyšet je bude i na pólech.
Tolik technikálie. Podstatné však je, že Martiníkův pohyblivý a sametový bas umožňuje vyjádřit nálady jednotlivých písní, kterých je 23 a tak udržet pozornost diváků po celých 75 minut, které pořad trvá. Oba muzikanti hráli a zpívali přirozeně bez zbytečných dramatických gest a nepotřebných dynamických extrémů, skoro jako kdyby vyprávěli příběh. Což zřejmě odpovídá i jejich naturelu. Jestliže má hudba přinášet potěšení, tak tady se to podařilo.
Ostatně se to čekalo, v publiku byla řada lidí, kteří na abonentní koncerty Českého spolku pro komorní hudbu běžně nechodí. Někteří po koncertu spěchali na raut, jako pánové Darjanin a Vejvoda, jiní odcházeli, jako paní Červená. Že by nebyla vítána? Mimochodem, klobouk dolů před její vitalitou a elegancí.
Žádné komentáře:
Okomentovat