Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pondělí 27. února 2017

Rusalka v Praze...

Nestává se často, že člověk má možnost vidět během jednoho týdne dvě vrcholná provedení téže opery v obsazení špičkovými světovými zpěváky. Tento týden se to však podařilo a navíc šlo o Dvořákovu pohádku-horor Rusalka.

První představení se odehrálo v pražském Národním divadle a vedle domácích zpěváků, mezi něž počítán i Štefana Kocána, který v inscenaci zpíval již 10 x, se na scéně objevil především polský tenorista Piotr Beczala, který patří k absolutní světové špičce ve svém oboru. Přítomnost takové osobnosti měla zřejmě za následek obrovskou motivaci pro všechny účinkující, takže výsledkem bylo představení naprosto mimořádné. Podíleli se na tom snad všichni účinkující a nelze mluvit o nějaké zřetelné slabině nebo o tom, že někdo by nepřirozeně vyčníval. Nešlo ovšem o žádnou režijní novinku. V roce 2009 to byla druhá inscenace Jiřího Heřmana v pozici šéfa opery (2007-2012) a je třeba říct, že kritikům se tenkrát příliš nezavděčil. Třeba taková Helena Havlíková na něm tenkrát nenechala nit suchou. Dnes ovšem režijní pojetí a scéna nikoho nevzrušují, a tak se pozornost soustředila na provedení, ostatně kritiků tam asi moc nebylo, volné vstupenky se nejspíš rozdávají při premiérách.

zleva: dirigent Łukasz Borowicz, Jolana Fogašová, Piotr Beczala, Maria Kobielska, Štefan Kocán
Upřímně se musím přiznat, že provedením a celkovou atmosférou to bylo jedno z nejkrásnějších představení, jaké jsem v Národním slyšel. Přítomnost zpěváka takového kalibru a mediální image, jako je Beczala, navíc umožňuje srovnávat a vidět, že ti ostatní "umí" také a výkon Kocánův, který rovněž patří k pravidelným hostům Metropolitní opery, byl díky bezchybné češtině možná ještě působivější. Stejně tak podala velký výkon, zvláště ve 3 jednání, Maria Kobielska. Řekl bych však, že v salcburském Faustovi, kde jsem shodou okolností viděl Beczalu vloni, byl jeho výkon lepší. V Národním trochu rušilo, že v porovnání se slovenskými zpěváky (Kobielska, Kocán, Fogašová) bylo na jeho češtině slyšet, že přízvuk nebyl vždy tam, kde by být měl. V tom byl naopak nepřekonatelný hajný Ivana Kusnjera. Prostě se dá říct, že "vše záleží na lidech" a pokud inscenátoři nezneužijí divadlo ke kompenzaci konfliktů vlastní duše, mohou diváci odcházet s pocitem, že peníze za vstupenky nevyhodili nadarmo.


A 20. února tomu tak zcela určitě nebylo, protože jsem v Národním divadle už dlouho neslyšel tak spontánně nadšený ohlas u publika jako po tomto představení. A to i od třídy holandských studentíků, kteří seděli vedle mne a jimž pan učitel o přestávkách přibližoval příběh.

Antonín Dvořák: Rusalka
Hudební nastudování: Jakub Hrůša
Režie: Jiří Heřman
Scéna: Jaroslav Bönisch
Kostýmy: Alexandra Grusková
Světla: Daniel Tesař
Sbormistr: Pavel Vaněk
Choreografie: Jan Kodet
Dramaturgie: Beno Blachut
Premiéra 13. května 2009 Národní divadlo Praha

Obsazení reprízy 20. 2. 2017
Rusalka – Maria Kobielska
Princ – Piotr Beczała
Vodník – Štefan Kocán
Ježibaba / Cizí kněžna – Jolana Fogašová
První žínka – Lucie Silkenová
Druhá žínka – Michaela Kapustová
Třetí žínka – Václava Krejčí Housková
Kuchtík – Michaela Šrůmová
Hajný / Lovec – Ivan Kusnjer

Dirigent: Łukasz Borowicz
Orchestr a sbor Národního divadla
Balet Opery Národního divadla

-------------------------------
RUSALKA

I. dějství:
Trojzpěv lesních žínek a scéna s Vodníkem: Hou, hou, hou, stojí měsíc nad vodou.
Árie Rusalky (vypráví Vodníkovi o princi): Sem často přichází.
Árie Rusalky: Měsíčku na nebi hlubokém.
Árie Rusalky (velebí moc Ježibaby): Stoletá moudrost tvá všechno ví.
Zpěv Ježibaby (připravuje kouzelný nápoj): Čury mury fuk, bílá pára vstává z luk.
Zpěv lovce: Jel mladý lovec, jel a jel.
Árie prince: Zde mihla se. – (vůči Rusalce:) Vidino divná. – Vím, žes jen kouzlo, které mine.

II. dějství:
Scéna hajného a kuchtíka (hajného zajímá, co se chystá za slavnost na zámku):
Jářku, jářku, klouče milé. – U nás v lesích straší.
Árie prince (k Rusalce): Již týden dlíš mi po boku.
Polonéza.
Árie Vodníka: Ubohá Rusalko bledá. – Celý svět nedá ti, nedá.
Svatební sbor: Květiny bílé po cestě.
Árie Rusalky (pokud jde o vztah k princi): Ó, marno to je, ó marno to je.
Scéna kněžny a prince: Vám v očích divný žár se zračí.

III. dějství:
Árie Rusalky: Necitelná vodní moci, stáhlas mne zas v hlubinu.
Árie Ježibaby: Miláček tě zavrh´. – Lidskou krví musíš smýti živlů prokletí.
Sbor rusalek z hlubin jezera (ve vztahu k Rusalce): Odešla jsi do světa, uprchla jsi našim hrám.
Scéna hajného, kuchtíka a Ježibaby: Že se bojíš? – Náš princ těžce stůně.
Výstup lesních žínek: Mám zlaté vlásky, mám.
Zpěv prince (volá Rusalku): Bílá moje lani, pohádko, němý přelude.
Árie Rusalky (ve scéně s princem): Živa ni mrtva. – Proč volal jsi mne v náruč svou.
Závěr: princ, vodník, Rusalka; (princ): Nechci se vrátit v světa rej. – (vodník): Nadarmo v loktech zemře ti. – (odpuštění Rusalky): Za tvou lásku, za tu krásu tvou.

Žádné komentáře:

Okomentovat