Daniel Smith (nar. 1982) byl prvním australským dirigentem, který vystoupil v cyklu Objevy. Je laureátem soutěží Georga Soltiho, Witolda Lutosławského, Luigi Mancinelliho a Grzegorze Fitelberga. Dirigoval London Philharmonic Orchestra a orchestr Mariinského divadla, také Varšavskou filharmonii, italský orchestr RAI, Frankfurtský rozhlasový orchestr nebo New Japan Philharmonic. Je i operním dirigentem a nedávno založil nadaci, která umožňuje přístup na koncerty klasické hudby lidem, kteří by si to ze sociálních nebo zdravotních důvodů nemohli dovolit. V recenzi londýnského debutu získal nejvyšší možný počet pěti hvězdiček. Další recenzenti ocenili jeho laskavý a poctivý přístup k hudbě.
 |
| Andrei Ionita a Daniel Smith v Rudolfinu |
v Teatro dell’Opera di Roma, kde se uplatnil v základním operním repertoáru, jako je Lazebník sevillský, Così fan tutte, Růžový kavalír, Děvče ze Západu, La traviata, Tosca a Wozzeck (režiséři Giancarlo del Monaco a Franco Zeffirelli). Dirigoval i opery Sedlák kavalír, Gianni Schicchi, Sestra Angelika, Bludný Holanďan a La Rondine.
Tvrdí, že jeho snem bylo hrát s Českou filharmonií, se kterou byl dlouho spojen velký australský dirigent sir Charles Mackerass. Svou letošní cestu od jihu Itálie na sever doprovázel na facebooku poznámkami o tom, jak se těší do Prahy, a obrázkem Dvořákovy síně s nápisem SOLD OUT. Pokud diriguje v Evropě, je jeho sídlem Řím, odkud vyráží do dalších míst. Velký význam zřejmě přikládá kontaktům v Rusku, kam na příklad letěl z Prahy, aniž by měl na programu koncert. Hlavní částí jeho současného evropského programu je 6 představení Elixíru lásky v opeře italského města Janov s lehce nadprůměrným evropským obsazením hlavních rolí.
Rumunský violoncellista Andrei Ionita (nar. 1994) je laureátem soutěží Arama Chačaturjana z roku 2013, ARD Mnichov a Grand Prix Emanuela Feuermanna v Berlíně (obě 2014). V červnu 2015 suverénně zvítězil v Čajkovského mezinárodní soutěži v Moskvě. V červnu 2014 spolupracoval s Gidonem Kremerem a Christianem Tetzlaffem na Festivalu Akademie Kronberg „Komorní hudba spojuje svět“. V sezoně 2015/2016 debutoval mimo jiné s DSO Berlin a Petrohradskou filharmonií. Na osobní pozvání Valerije Gergijeva bude koncertovat v Londýně, Mnichově, Baden‑Badenu a Petrohradě. Andrei Ionita je držitelem stipendia německé nadace Musikleben a je stále ještě studentem berlínské Universität der Künste ve třídě Jense Petera Maintze. Hraje na violoncello Giovanniho Battisty Rogeriho z roku 1671.
V posledních letech Andrei Ioniţă vystupoval na koncertních pódiích, jako je Carnegie Hall, Cadogan Hall v Londýně, Komorní hudební síň Berlínské filharmonie či Gasteig a Herkulesaal v Mnichově.
V sezoně 2016/2017 bude Andrei Ioniţă kromě Prahy hrát poprvé také s Tokijskou filharmonií, Orchestrem MDR a Mnichovskou filharmonií. Vystoupí rovněž v Helsinkách, v Japonsku, v Laeiszhalle v Hamburku a v Lucernu s duo programem pro violoncello a klavír. Kromě toho pravidelně spolupracuje s dirigentem Valerijem Gergijevem a v červenci 2017 se zúčastní Hudebního festivalu Marlboro.
Andrei Ioniţă je stipendistou nadace Deutsche Stiftung Musikleben a hraje na nástroj, který mu nadace zapůjčila. Je to cello, jež vyrobil Giovanni Battista Rogeri v roce 1671.
Samotný koncert zahájila Siegfriedova idyla, nádherná skladba, kterou Richard Wagner věnoval v roce 1870 své ženě poté, co mu postupně porodila 3 děti, rozvedla se a nakonec se za něj vdala. Intimní skladba nebyla určena k veřejné produkci, ale když skladateli došly po 8 letech peníze, prodal ji nakladateli. Skladba je laskavá a jemná a Česká filharmonie ji provedla standardně.
Dmitrij Šostakovič věnoval svůj první violoncellový koncert z roku 1959 Mstislavu Rostropovičovi, který ho v témže roce v Moskvě premiéroval. Typické je pro ni téma DeSCH (Dmitrij SCHostakovič), které se opakovaně objevuje a je rozváděno. Další téma představují folkloristické motivy. Andrei Ioniţă využil velkého prostoru, který skladba violoncellu nabízí a díky jeho angažované hře byl koncert nejlepším číslem odpoledne.
Osmou symfonii napsal Ludwig van Beethoven bezprostředně po sedmé a premiéru měla v roce 1814 ve vídeňském Hofburgu. Přestože ji sám skladatel považoval za lepší než sedmou, obliba u publika je obrácená. Provedení v Rudolfinu bylo důstojné, ale nevymykalo se průměru. Dirigent orchestr řídil jen v hlavních rysech a působil dojmem, že z nadbytku respektu nechává do značné míry na něm, jak se bude hrát.
Takže shrnuto, objevem byl Andrei Ioniţă, zatímco Daniel Smith byl pro návštěvníky koncertu. pouze nový. A SOLD OUT nebylo.
Je zajímavé, že přestože šlo o odpolední koncert, mezi diváky nebyly takřka žádné děti, spíše starší lidé. Ale lístek je o 300 Kč lacinější než na koncerty základní řady a z větší dálky mohou přijet i ti, kdo nemají auto. Možná takhle.
Program
Richard Wagner: Siegfriedova idyla
Dmitrij Šostakovič: Violoncellový koncert č. 1 Es dur op. 107
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 8 F dur op. 93
Interpreti
Andrei Ionita - violoncello
Daniel Smith - dirigent
Česká filharmonie
Žádné komentáře:
Okomentovat