Únorový koncert Collegia 1704 byl poněkud neobvyklý. Už v tom, jak president Bohemia Heritage Fund JUDr. Pavel Smutný v programu konstatuje "jsme iniciátory a partnery rodící se dlouhodobé spolupráce mezi Prahou a Versailles" a konec konců i v názvu koncertu "Královské slavnosti ve Versailles" je jistá pompéznost, která byla pro dobu Ludvíka XIV. a jeho následovníků typická.
Barokní hudba má mocné kouzlo, ale je známa především jako věc spousty Italů a pár Němců (a samozřejmě Čechů). Ostatně Lully byl pofrancouzštělý Ital. A tak večer věnovaný výhradně francouzské barokní hudbě je svým způsobem objevný. Také v tom, že i všechny skladby, jejichž autory jsou Jean-Baptiste Lully (1632-1687), Jean-Philipp Rameau (1683-1764) a Jean-Joseph de Mondonville (1711-1772) byly neobvyklé, protože měly formu moteta.
Výraz moteto se objevil ve 13. století jako označení pro díla používající kontrapunkt, který vychází z opakování základního hlasu zvaného cantus firmus. Typickou pro moteta je vícetextovost, což znamená, že každý hlas měl jiný text, často i v různých jazycích. V renesančních motetech zmizel cantus firmus a název je používán pro rozsáhlejší polyfonní skladby, převážně na duchovní texty. Moteto tak bylo duchovním protikladem světského madrigalu, s nímž jinak sdílelo podobný hudební charakter.
V barokní Francii kromě toho dochází k rozdělení na petits motets, kde doprovod zajišťuje basso continuo, a grands motets s orchestrálním doprovodem. Od konce baroka je označení skladeb jako motet již jen výjimečné, většinou jde o rozsáhlejší vokálně instrumentální díla na duchovní témata, často s latinským textem.
V první části koncertu zazněly dvě skladby předního představitele hudby královské kaple ve Versailles - Jeana-Baptisty Lullyho. (Mimochodem právě tam předvedli Václav Luks a Collegia v září Biberovu Salzburskou mši.) Jubilate Deo, jedno z takzvaných velkých motet, vzniklo v roce 1660 jako dílo oslavující svatbu Ludvíka XIV. Druhá uvedená Lullyho skladba, Te Deum, je velké moteto pro dvojitý sbor a orchestr z roku 1677, které bylo zkomponováno u příležitosti křtin nejstaršího skladatelova syna Ludvíka. V předehře Te Dea autor využil motivy ze svých úspěšných oper Atys a Isis. Druhou polovinu večera zahájila skladba In convertendo Dominus Jeana-Philippa Rameaua, jedno ze čtyř církevních děl skladatelova raného období, která se zachovala. Program uzavřel motet Dominus regnavit Rameauova mladšího současníka Jeana-Josepha de Mondonville.
Zvlášť ve skladbě Dominus regnavit se projevil francouzský esprit a lehkost. které mne přiměly k tomu, že jsem si pustil na youtube nahrávku souboru Les Arts Florissants a Williama Christie, avšak dojem z provedení Collegia 1704 byl zřetelně větší. Možná proto, že chyběla atmosféra radosti muzikantů přenášející se na publikum, která je tak zřejmá v Rudolfinu. Ale bezpochyby i proto, že obě sólistky podaly skvělý výkon. Přes převahu sopránů však celkově působil nejpřesvědčivěji bas Cyrila Auvity.
Barokní hudba má mocné kouzlo, ale je známa především jako věc spousty Italů a pár Němců (a samozřejmě Čechů). Ostatně Lully byl pofrancouzštělý Ital. A tak večer věnovaný výhradně francouzské barokní hudbě je svým způsobem objevný. Také v tom, že i všechny skladby, jejichž autory jsou Jean-Baptiste Lully (1632-1687), Jean-Philipp Rameau (1683-1764) a Jean-Joseph de Mondonville (1711-1772) byly neobvyklé, protože měly formu moteta.
Výraz moteto se objevil ve 13. století jako označení pro díla používající kontrapunkt, který vychází z opakování základního hlasu zvaného cantus firmus. Typickou pro moteta je vícetextovost, což znamená, že každý hlas měl jiný text, často i v různých jazycích. V renesančních motetech zmizel cantus firmus a název je používán pro rozsáhlejší polyfonní skladby, převážně na duchovní texty. Moteto tak bylo duchovním protikladem světského madrigalu, s nímž jinak sdílelo podobný hudební charakter.
V barokní Francii kromě toho dochází k rozdělení na petits motets, kde doprovod zajišťuje basso continuo, a grands motets s orchestrálním doprovodem. Od konce baroka je označení skladeb jako motet již jen výjimečné, většinou jde o rozsáhlejší vokálně instrumentální díla na duchovní témata, často s latinským textem.
 |  |
| Louis XIX. a JB Lulli |
Zvlášť ve skladbě Dominus regnavit se projevil francouzský esprit a lehkost. které mne přiměly k tomu, že jsem si pustil na youtube nahrávku souboru Les Arts Florissants a Williama Christie, avšak dojem z provedení Collegia 1704 byl zřetelně větší. Možná proto, že chyběla atmosféra radosti muzikantů přenášející se na publikum, která je tak zřejmá v Rudolfinu. Ale bezpochyby i proto, že obě sólistky podaly skvělý výkon. Přes převahu sopránů však celkově působil nejpřesvědčivěji bas Cyrila Auvity.
Vedle domácích zpěváků z Collegia vocale 1704, z nichž se jako sólista uplatnila především Hana Blažíková a v menších partech i další, přivedl Václav Luks na podium francouzské či francouzskou hudbu běžně praktikující zpěváky:
Judith van Wanroij (soprán) vystudovala zpěv na amsterdamské konzervatoři a má za sebou řadu vystoupení na významných evropských scénách a festivalech, včetně spolupráce s Williamem Christie. Vloni zpívala v Praze v rámci Letních slavností staré hudby
Benoit Arnould (tenor) studoval zpěv na konzevatoři v Metz a později u Christiane Stutzmannové na konzervatoři v Nancy, kde v roce 2007 obdržel zlatou medaili a první cenu za zdokonalení v lyrickém zpěvu. Ve stejném roce ho společnost Adami zvolila „Objevem vážné lyrické hudby.“ V roce 2016 měl příležitost pracovat pod vedením Václava Lukse v Praze.
Cyril Auvity (bas), rodák z Montluçon, zahájil své studium sborového zpěvu v souboru Petits Chanteurs à la Croix de Bois a ve formaci Petits Chanteurs de Douai. Studoval na konzervatořích v Douai a v Lille. Vystupoval mimo jiné v: Carmen od Bizeta s N.E.R. du PasdeCalais, Popelce (La Cenerentolla) od Rossiniho se souborem La Clef des Chants, La Fille de Madame Angot od Lecocqa opět se souborem La Clef des Chants, Veselé vdově od Léhara s Lyrickým sdružením Wasquehalienne či Méditerranée od Lopeze v divadle Théâtre Sébastopol.
Královské slavnosti ve Versailles
Dirigent: Václav Luks
Judith van Wanroij (soprán)
Hana Blažíková (soprán)
Cyril Auvity (tenor)
Benoît Arnould (bas)
Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704
3. února 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Jean-Baptiste Lully:
– Grand motet „Jubilate Deo“
– Te Deum
Jean-Philippe Rameau: Grand motet „In convertendo Dominus“
Jean-Joseph de Mondonville: Grand motet „Dominus regnavit“
Žádné komentáře:
Okomentovat