Původně jsem měl v úmyslu srovnat v jednom příspěvku dvě představení Rusalky z jednoho týdne, ale ono to příliš nejde, takže tady je Rusalka II.
Je příznačné, že americký zájem o Dvořáka jako jejich skladatele je propojen i s Rusalkou. V Čechách se traduje, že místem inspirace pro Rusalku bylo jezírko v zámeckém parku ve Vysoké u Příbrami, kam Dvořák jezdil téměř 20 let. Ovšem Josef Škvorecký s velkou básnickou licencí spojuje Rusalku s letním večerem na Krocaní řece v americké vesnici Spilville, do jejíž vlahé vody se nořila za svitu měsíce neoděná kráska. Jiní zase tvrdí, že ho inspirovala mořská víla Hanse Christiana Andersena. Ať už je to jak chce, Rusalka je dnes operní hit s mnoha podobami, z nichž ty extrémní z ní dělají podobenství o sexuálním zneužívání žen, kde hlavní hrdinka je prostitutka a její družky odehrají představení ve spodním prádle.
To ovšem bylo v Evropě. Naopak představení, o kterém je řeč, se konalo v sobotu 25. února 2017 v Metropolitní opeře New York jako předposlední z letošních osmi počítaje v to i premiéru ve čtvrtek 2. února. Je to teprve druhá inscenace Rusalky v historii Metropolitní opery, ta první se konala v roce 1993 a Rusalku zpívala Gabriela Beňačková. Od další serie představení v roce 1997 až do posledních v roce 2014 pak Rusalku zpívala Reneé Fleming. A také v přenosu 8. února 2014, který byl rekordní v tom, že v Česku ho vidělo 9000 diváků, což je víc než kapacita všech operních scén v zemi.
Nová inscenace byla svěřena Mary Zimmermanové a hlavní operní kritik New York Times Anthony Tommasini o ní napsal: „Dvořákova Rusalka by mohla být nečekaným hitem sezóny v Metropolitní opeře. Operní odpověď na pohádkový příběh Malé mořské víly je neuvěřitelně temné, sexy drama. Záhadné, zlověstné a fantaskní režijní zpracování v kombinaci se smyslným zpěvem pohledného obsazení dohromady vytváří romantickou energii vzácnou jak pro Met, tak jakoukoli jinou operu,“
Do role Rusalky byla obsazena 37letá Lotyška Kristine Opolais, která v ní před 7 roky debutovala v netradiční inscenaci v Mnichově a sklidila obrovský úspěch, který ji vynesl do operní extraligy. O rok později byla stejné inscenace včetně zpěvačky představena v londýnské Covent Garden. Opolais se od té doby prezentovala v New Yorku a v loňských Pucciniho operách Madame Butterfly a Manon Lescaut přenášených i do českých kin sklízela nadšené ovace. Nejinak tomu bylo i v Rusalce. Již zmíněný Anthony Tommasini říká:„Bezkonkurenční obsazení v čele s úžasným sopránem Kristine Opolais, která zde podává zářivý a chvějivě křehký hlasový výkon.“ O přestávce přenosu sama říkala, že Rusalku má v srdci a zvlášť má ráda 2. jednání, kde může jenom hrát, neboť za zviditelnění pro člověka, slovy Vodníka zakletí v nádheru světa, zaplatila němotou. Svou schopnost vyjádřit emocionálně vypjaté situace naprosto přesvědčivě herecky, pro což má navíc nadprůměrné fyzické předpoklady, ostatně přesvědčivě dokázala už jako Manon.
Je příznačné, že americký zájem o Dvořáka jako jejich skladatele je propojen i s Rusalkou. V Čechách se traduje, že místem inspirace pro Rusalku bylo jezírko v zámeckém parku ve Vysoké u Příbrami, kam Dvořák jezdil téměř 20 let. Ovšem Josef Škvorecký s velkou básnickou licencí spojuje Rusalku s letním večerem na Krocaní řece v americké vesnici Spilville, do jejíž vlahé vody se nořila za svitu měsíce neoděná kráska. Jiní zase tvrdí, že ho inspirovala mořská víla Hanse Christiana Andersena. Ať už je to jak chce, Rusalka je dnes operní hit s mnoha podobami, z nichž ty extrémní z ní dělají podobenství o sexuálním zneužívání žen, kde hlavní hrdinka je prostitutka a její družky odehrají představení ve spodním prádle.
To ovšem bylo v Evropě. Naopak představení, o kterém je řeč, se konalo v sobotu 25. února 2017 v Metropolitní opeře New York jako předposlední z letošních osmi počítaje v to i premiéru ve čtvrtek 2. února. Je to teprve druhá inscenace Rusalky v historii Metropolitní opery, ta první se konala v roce 1993 a Rusalku zpívala Gabriela Beňačková. Od další serie představení v roce 1997 až do posledních v roce 2014 pak Rusalku zpívala Reneé Fleming. A také v přenosu 8. února 2014, který byl rekordní v tom, že v Česku ho vidělo 9000 diváků, což je víc než kapacita všech operních scén v zemi.
Nová inscenace byla svěřena Mary Zimmermanové a hlavní operní kritik New York Times Anthony Tommasini o ní napsal: „Dvořákova Rusalka by mohla být nečekaným hitem sezóny v Metropolitní opeře. Operní odpověď na pohádkový příběh Malé mořské víly je neuvěřitelně temné, sexy drama. Záhadné, zlověstné a fantaskní režijní zpracování v kombinaci se smyslným zpěvem pohledného obsazení dohromady vytváří romantickou energii vzácnou jak pro Met, tak jakoukoli jinou operu,“
Do role Rusalky byla obsazena 37letá Lotyška Kristine Opolais, která v ní před 7 roky debutovala v netradiční inscenaci v Mnichově a sklidila obrovský úspěch, který ji vynesl do operní extraligy. O rok později byla stejné inscenace včetně zpěvačky představena v londýnské Covent Garden. Opolais se od té doby prezentovala v New Yorku a v loňských Pucciniho operách Madame Butterfly a Manon Lescaut přenášených i do českých kin sklízela nadšené ovace. Nejinak tomu bylo i v Rusalce. Již zmíněný Anthony Tommasini říká:„Bezkonkurenční obsazení v čele s úžasným sopránem Kristine Opolais, která zde podává zářivý a chvějivě křehký hlasový výkon.“ O přestávce přenosu sama říkala, že Rusalku má v srdci a zvlášť má ráda 2. jednání, kde může jenom hrát, neboť za zviditelnění pro člověka, slovy Vodníka zakletí v nádheru světa, zaplatila němotou. Svou schopnost vyjádřit emocionálně vypjaté situace naprosto přesvědčivě herecky, pro což má navíc nadprůměrné fyzické předpoklady, ostatně přesvědčivě dokázala už jako Manon.
 |
| Měsíčku na nebi hlubokém, světlo tvé daleko vidí, po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí, |
V roli Ježibaby vystřídala Doloru Zajick, které v přecházející inscenaci zpívala nejen první, ale i poslední představení, americká mezzosopranistka Jamie Barton. Ta je známá například z lednového přenosu Nabucca, ale v Metropolitní opeře debutovala již v roce 2009 v Mozartově Kouzelné flétně. Její podání bylo svým způsobem nejpřesvědčivější, i když možná díky až komické poloze, která byla režií roli přisouzena, z představení poněkud vyčnívala. V roli Vodníka podal výborný výkon Eric Owens, jehož čeština byla navíc téměř dokonalá a rozhodně ze všech zpěváků nejlepší. V rozhovoru o přestávce mluvil o svém vztahu ke Dvořákově hudbě, včetně její souvislosti s češtinou, a byl to jeden z mála rozhovorů tohoto typu, který nezněl jako jedna velká fráze. Tento basbarytonista zpíval v lednovém přenosu opery Láska zdaleka, kde bylo jeho obsazení podle mne chybou, zde však bylo zcela namístě. V roli Cizí kněžny se vůbec poprvé objevila Švédka Katarina Dalayman.
 |
| A pohádce je konec |
Shrnuto a podtrženo to bylo představení působivé, a i když kritiky se v hodnocení značně rozcházely. u publika sklidilo velký úspěch, což je nakonec to podstatné, protože kritik je od slova kritizovat.
U příležitosti premiéry probíhá v New Yorku také několik doprovodných akcí, například výstava rukopisu opery ze sbírek Národního muzea v galerii Českého centra.
U příležitosti premiéry probíhá v New Yorku také několik doprovodných akcí, například výstava rukopisu opery ze sbírek Národního muzea v galerii Českého centra.
Kristina Opolais
Jamie Barton
Eric Owen
Žádné komentáře:
Okomentovat