Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

sobota 7. ledna 2017

Jak se (ne)ztratit v Čechách

Když někam jedu autem, nedovedu si skoro představit, že bych neměl zapnutou navigaci. Aspoň v mobilu. Ukáže mi cestu, řekne jak dlouho ještě pojedu, jestli nejedu moc rychle, případně varuje před překážkami a rychlostními radary a jestli stihnu oběd.

U zrodu satelitních navigačních systémů stály především armádní zájmy. Jako obvykle u velkých projektů, které napřed pomáhají lidi hubit a těm, kteří přežijí, potom slouží. V roce 1960 započalo US-NAVY umísťovat na oběžnou dráhu družice systému TRANSIT. Hlavním úkolem tehdy bylo určování polohy plavidel. Tento systém byl v roce 1964 uvolněn i pro civilní použití a nyní slouží zejména majitelům civilních jachet. Postupem času byl projekt TRANSIT následován řadou dalších systémů.


Systém NAVSTAR - GPS (Navigation Satellite Timing and Ranging Global Positioning System) stojí na vrcholu dlouhodobého vývoje rádiových navigací. Stal se její nejmodernější metodou, která pro svou činnost využívá soustavu navigačních družic, obíhajících Zemi na základě přesně určených podmínek a nepřetržitě vysílajících datové informace. Počátky vývoje GPS spadají do roku 1973, kdy byla zahájena první fáze, zahrnující vypuštění 4 pokusných družic, a kdy se také rozběhl vývoj uživatelských zařízení. Do roku 1979, začátku druhé vývojové fáze, bylo vypuštěno celkem 11 družic. V této fázi byla současně vybudována pozemní řídící střediska a počet družic se zvýšil na 24. V prosinci 1993 bylo poprvé dosaženo trojrozměrného zaměřování. Roku 1995 došlo k oficiálnímu vyhlášení plné operační způsobilosti systému. V současné době jsou na oběžné dráze již družice páté generace.

Technologie GPS byla na počátku využívána jen jako přesný vojenský lokalizační a navigační prostředek ke sledování pozic vojenských jednotek, zaměřování cílů apod., ale v 80. letech 20. století americká vláda rozhodla o jeho uvolnění i pro civilní účely. Poté došlo k mohutnému rozšíření technologie GPS do všech oblastí lidské činnosti. Od roku 1996 je globální polohový systém na základě rozhodnutí prezidenta USA kontrolován vládním výborem IGEB (Interagency GPS Executive Board), jehož úkolem je sledování vývoje systému a jeho usměrňování v souladu se zájmy národní bezpečnosti. Kromě toho IGEB provádí i dohled nad zajištěním celosvětové dostupnosti GPS pro mírové využití (vědecké i komerční) a podporuje mezinárodní spolupráci v této oblasti.

Před několika lety byl zkompletován též ruský systém GLONASS a vloni v prosinci evropský systém Galileo. Administrativní centrum Galileo Supervising Authority (GSA) má sídlo v Praze. Podstatně ovšem je, že před zhruba 10 lety bylo dosaženo úrovně, kdy trh byl schopen dodávat finančně dostupné mobilní navigační přístroje, které je možné nainstalovat do auta, a před několika lety se navigace staly běžnou součástí tabletů a mobilních telefonů.

Leč po tisíciletí se lidé orientovali podle slunce, hvězd a mechu na stromech. Od středověku jsou známy kompasy.

Později byla po staletí jediným prostředkem pro orientaci v terénu papírová mapa.

Nejstarší tištěnou mapou Čech je Klaudiánova mapa z roku 1518.


Vydal ji mladoboleslavský lékař a nakladatel Mikuláš Klaudián. Protože byla koncipována jako pomůcka pro poutníky cestující do Říma, je v souladu s tehdejšími zvyklostmi orientovaná  na jih. Celý list má rozměry 1260 × 640 mm.

Horní část mapy tvoří erby Slezského knížectví, Moravského markrabství, Dalmáckého království, Uherského království, Českého království, Chorvatského království, Lucemburského knížectví a Lužického markrabství. Uprostřed těchto erbů trůní jejich panovník Ludvík Jagellonský. Pod panovníkem jsou rovnoramenné váhy, symbolizující spravedlnost, na pyramidě, kde jsou vyjmenovány druhy spravedlnosti.

Nižší část listu je zaplněna erby významných šlechticů, zástupců zemského a komorního soudu a dalších. Nejspodnější tři erby patří Kutné Hoře, Praze a Žatci.

Vlastní mapa Čech tvoří pouze dolní třetinu listu. Měřítko mapy se pohybuje mezi 1 : 637 000 – 1 : 685 000. Kromě názvů v mapě nechal Klaudián vyřezat speciální symboly: u měst koruny nebo náznaky erbů pro odlišení panských a královských měst a kalichy nebo zkřížené klíče pro odlišení utrakvistických a katolických měst. Hrady byly odlišeny věžičkami a vísky prostými kolečky.

Rukopis byl Klaudiánem vytvořen v roce 1516. V lednu 1517 byl prověřen norimberskou radou zda není v rozporu s katolickou vírou a následně podle něho vyřezal Aandreas Kaschauer arch na dřevěný štoček k tisku. Tisk a ruční kolorování proběhly v Norimberku. Jediný známý originál je uložen ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích.

Mullerovo mapování 1720

Mapa Čech a přilehlého pohraničí je největší stará mapa Čech a jejím autorem byl Johann Christoph Müller. Na základě císařského patentu z května roku 1712 zahájil mapováním Bechyňského kraje, který byl v té době nejrozsáhlejší. Průběžné výtisky byly zasílané k nahlédnutí válečné radě do Vídně. Mapování bylo dokončeno již roku 1718. Poté následovala zdlouhavá revize krajskými hejtmany a díky ní byla mapa Čech vydána až roku 1720. Mapa je orientována k severu a zobrazuje celkem 12 495 sídel, vodstvo, porosty, reliéf, cesty, hranice a další skutečnosti. Názvosloví bylo převážně německé, částečně české. Popisy byly latinské a německé. Byla vytištěna na 25 mapových listech. V rozích byla bohatě vyzdobena pohledem na Prahu a alegoriemi.



I. vojenské mapování – josefské
1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800

Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.

Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.

Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly - viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků. Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.

Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.


II. vojenské mapování - Františkovo
1836-1852, měřítko 1: 28 800

Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000).
Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu.


III. vojenské mapování - Františko-josefské
1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877-1880 (Čechy) , měřítko 1 : 25 000

Jelikož Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1 : 75 000, 189 listů) a generální (1 : 200 000), které již byly tištěny černobíle. Celá monarchie byla zmapována za 16 let, za rok bylo změřeno přibližně 400 km2 včetně hornatých terénů, které neměly katastr. Originály topografických sekcí byly barevné.

Na základě Saint-Germainské mírové smlouvy byly všechny originály topografických sekcí pro československé státní území předány Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Speciální mapy byly opatřeny českým názvoslovím a zeleným přítiskem lesů a podle výsledků průběžné revize probíhající od roku 1920 stále udržovány aktuální. Mapy vzniklé ze III. vojenského mapování zůstaly oficiálními mapami Československa i po 2. světové válce, nahrazeny byly až v roce 1956.


Stalo se mi nedávno, že jsem zastavil někde na severovýchodě Čech a po chvíli tam přijelo další auto, jehož řidič se mne ptal, kde jsou Králíky. Když jsem mu sdělil, že nevím, rozčílil se a já se bránil tím, že je mi to jedno, protože do Králík nejedu a na místo určení mne vede navigace. Řekl, že jeho také, ale neumí ji nastavit, a nakvašeně odjel. Když jsem se za ním podíval, asi 30 m od nás se ve slunci skvěla cedule Králíky. Pokrok je někdy prevít, ale vracet se ke Klaudiánovi je blbost.

Žádné komentáře:

Okomentovat