Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

čtvrtek 5. ledna 2017

Čínská vlna a fenomén Yuja Wang

Čína prožila v letech 1966 - 1976 kulturní revoluci, během níž mělo dojít k velkým změnám ve společnosti a k její modernizaci. Také že došlo. Přivodila smrt statisíců lidí, kteří se stali oběťmi vraždění rudých gard, rozvrátila ekonomiku a způsobila obrovské ztráty na kulturním dědictví. V kladbě se ocitla i buržoazní hudba včetně Beethovena.

Jenže člověk je součástí přírody a je zřejmě stejně životaschopný jako plevel. Takže stejně jako po 2. světové válce vstalo z popela Německo, tak po kulturní revoluci se znovuzrodila Čína. A nejen její průmyslový potenciál, ale i kultura. Dnes, 40 let po smrti komunistického diktátora Mao Ce-tunga alias "Velkého kormidelníka", je v Číně mnoho desítek milionů lidí, kteří hrají klasickou evropskou hudbu na klasické nástroje. Jen klavíristů je prý až 60 milionů.

Nejznámější z nich jsou bezpochyby 34letí Lang Lang a Yundi Li. Ten první je ve světě považován za fenomén, klavíristu č. 1, ale i doma má vlastní hudební školu. Druhý je nejmladším vítězem varšavské Chopinovy klavírní soutěže z roku 2000 a obrovským idolem čínské mládeže na úrovni popové hvězdy první velikosti. Oba zmínění klavíristé hráli v Praze. Lang Lang na Dvořákově Praze 2012 a s Vídeňskými filharmoniky na Pražském jaru 2014, Yundi Li v roce 2014 v recitálu.

O pár let starší než tito dva je Sa Chen, která se ve stejném roce jako Yundi Li umístila v Chopinově soutěži jako čtvrtá. Kdesi vyprávěla, že jako dítě jezdila každý víkend z 28milionového města Čchung-čching do hudební školy v 11milionovém Čcheng-tu. 325 km, 4 hodiny tam, 4 hodiny zpátky. Již v roce 1996 se však umístila jako čtvrtá na mezinárodní soutěži v Leedsu a v letech 1997 až 2000 studovala na londýnské Guildhall School of Music and Drama. Od roku 2001 pokračovala na Hochschule für Musik v Hannoveru. V roce 2005 se pak umístila třetí na Van Cliburn International Piano Competition. V květnu 2015 přijela poprvé do Prahy.


Program jejího pražského recitálu byl následující:
  • César Franck: Prélude, choral et fugue FWV 21
  • Claude Debussy: Suite bergamasque
  • Fryderyk Chopin: Mazurka Op. 56/2
  • Fryderyk Chopin: Mazurka Op. 30/4
  • Fryderyk Chopin: Mazurka Op. 63/3
  • Robert Schumann: Carnaval Op. 9
 Klavíristka prokázala velikou technickou virtuozitu, avšak výraz bych očekával u instrumentalisty s takovým CV na podstatně vyšší úrovni. Podle mne byl zdařilý Franck, třetí mazurka a závěr Karnevalu. Buď to vidí jinak, nebo není každý den posvícení. A domnívám se, že nejsem sám, kdo si z koncertu odnesl podobný pocit. V každém případě nevěřím, že to byl její standardní výkon. Udivuje však, že v době, kdy internet je klíčovým informačním zdrojem, může být  takovýto hráč bez vlastní internetové stránky. Lang Lang a zvláště Yundi Li jsou v tomto ohledu pravým opakem.

Mezi světovou klavíristickou elitu však už několik let patří ještě jedna Číňanka, která v Praze dosud nebyla. Jmenuje se Yuja Wang (*1987), z té čínské špičky je nejmladší a 9. prosince byla vyznamenána cenou Artist of the Year 2017. Narodila se v Číně, ale od 12 let studovala v kanadské Calgary na Mount Royal University a v 15 letech přišla na filadelfskou konzervatoř Curtis Institute.


Absolvovala v roce 2008, ale již o rok dříve se zapsala do paměti hudebního světa, když nahradila Marthu Argerich a ve čtyřech koncertech hrála Čajkovského klavírní koncert s Boston Symphony Orchestra a dirigentem Charlesem Dutoit.

Od té doby její kariéra neustále stoupá a je doslova globální star.  


Pověstná je i svými přídavky:


A také garderóbou:



Koncem loňského roku hrála s poněkud výstředním perkusionistou Martinem Grubingerem, počátkem roku absolvuje turné s houslistou Leonidasem Kavakosem, na které navazuje série recitálů, mimo jiné ve Vídni a Berlíně. Kdo ji chce slyšet živě, měl by to zkusit, protože podle mne do Prahy hned tak nepřijede.

Žádné komentáře:

Okomentovat