Adventní finále a zase o rok víc

Už je to dávno, skoro měsíc, a tak si spíš pro sebe shrnu, co se mi povedlo vidět a slyšet koncem roku minulého a začátkem tohoto.

19. prosince  SOČR, Rudolfinum 
Podzimní část koncertní sezony SOČRu vyvrcholila hostováním českého dirigenta evropského formátu Tomáše Netopila. V jeho nastudování zazněl vokálně-instrumentální cyklus Kytice Bohuslava Martinů, Filharmonické tance jeho žáka Jana Nováka a Klavírní koncert Miroslava Srnky, v zahraničí nejznámějšího českého skladatele současnosti.

Uvedení Srnkovy opery South Pole v Bavorské státní opeře v lednu minulého roku bývá co do významu přirovnáváno k premiéře Řeckých pašijí právě Bohuslava Martinů. V Mnichově jsem bohužel nebyl, ale řekl bych, že opera musela být muzikálnější než klavírní koncert. Tomáš Netopil vtiskl koncertu jiskru, Nicolas Hodges, jeden z nejlepších klavíristů specializovaných na soudobou hudbu, přednesl obtížný sólový part suverénně. Nicméně protože nepatřím mezi obdivovatele tohoto způsobu vyluzování zvuků na hudební nástroje, nevyvolala u mne skladba žádné pozitivní emoce. Obávám se, že lepší už to nebude.

Ani kompozice Jana Nováka pro mne nepředstavovala žádný vzrušující objev a tak hlavní programovou položkou byla Kytice. Byla to radostná a osvěžující hudba, ostatně Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka a  Kühnův dětský sbor ji mají zažitou, před sedmi roky ji zpívali ve scénickém provedení v rámci Pražského jara v Národním divadle. Přesto bych vyzdvihl Kateřinu Kněžíkovou, která na svém projevu zřejmě systematicky pracuje. Adam Plachetka, který se ve 30 letech propracoval do světové špičky svého oboru, působil až příliš spokojeně.

Jan Novák: Filharmonické tance 
Miroslav Srnka: Koncert pro klavír a orchestr 
Bohuslav Martinů: Kytice, cyklus skladeb na lidové texty 

Tomáš Netopil – dirigent 
Nicolas Hodges – klavír 
Kateřina Kněžíková – soprán 
Michaela Kapustová – alt 
Jaroslav Březina – tenor 
Adam Plachetka – baryton 
Pražský filharmonický sbor Lukáš Vasilek – sbormistr 
Kühnův dětský sbor Jiří Chvála – sbormistr 


22. prosince FOK, Obecní dům 

JOHANN SEBASTIAN BACH Jauchzet Frohlocket, sbor z Vánočního oratoria BWV 248
BOHUSLAV MARTINŮ Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 H 304
ARTHUR HONEGGER Vánoční kantáta pro baryton, smíšený sbor, dětský sbor a orchestr 
Roman JANÁL | baryton
Tomáš JAMNÍK | violoncello

KÜHNŮV DĚTSKÝ SBOR, Jiří CHVÁLA | sbormistr
PRAŽSKÝ FILHARMONICKÝ SBOR, Lukáš VASILEK | sbormistr
SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK
Marko IVANOVIĆ | dirigent

Vánoční oratorium, jež začíná Jauchzet je vždycky nádherná muzika. Ale slyšet ho v autentickém podání s barokními nástroji je působivější než s velkým orchestrem.

Jauchzet v drážďanském Frauenkirche se Sophie Koch, Thomasem Hampsonem

a dirigentem Christianem Thielemannem (2011)

V předvánočním týdnu jsem tak vyslechl vánoční oratorium i vánoční kantátu, různé koledy i ledacos dalšího umně napsaného, ale není nad to, když Pražský filharmonický sbor, Kuhnův dětský sbor, FOK a Smetanova síň, ti všichni dohromady spustí Narodil se Kristus pán. To je taková síla, že je člověk nakloněn uvěřit. A nezapomeňme, že má to i další sloky:

3. Člověčenství naše, veselme se,

ráčil vzít Bůh na se, radujme se...

4. Goliáš oloupen, veselme se,

člověk jest vykoupen, radujme se.

Z života čistého atd.

31. prosince Collegium 1704, U Šimona a Judy
U Šimona a Judy se nepilo, nýbrž internacionálně pělo. K tomu není co dodat, je to vždycky radost téměř absolutní. Je škoda, že z ekonomických, resp. provozních důvodů se od letošní sezóny prakticky přestalo hrát v kostelích. Ta atmosféra je neopakovatelná. Musím zkusit svatou Annu v Drážďanech.

1. ledna Wiener Philharmoniker, Česká televize
A dneska se ve Vídni hrály valčíky. Kdo nelétal z východu s Austrian Airlines a nepřistával v tomto městě za zvuku An der schönen blauen Donau, neví, jaký dar je Evropa.

Zlatý sál vídeňského Musikvereinu

35letý dirigent Dudamel je mimo konkurenci

ještě jednou 1. ledna Česká filharmonie, Česká televize
A v Praze večer České filharmonii nějaký čas trvalo, než se změnila z orchestrionu v orchestr a nakonec se k ní přidala i vídeňská Lotyška Marina Rebeka se skvostným Sempre libera, kterému tleská i New York, Londýn, či Vídeň. On také poloprázdný parter není zrovna inspirující, je však třeba pochopit, že vážení sponzoři nemohou snižovat silvestrovskou hladinu moc zbrkle. Ale konec dobrý... nakonec si střihli i Lehára.

Marina Rebeka v Rudolfinu

A mimochodem, Gustavo Dudamel bude v červnu dirigovat Novosvětskou s Berlínskými filharmoniky v Berlíně, což je věc, kterou si lze jen těžko nechat ujít.