Vůle lidu?

Masa zvaná lid je manipulovatelná. Pohyb dějin obvykle vyvolávají impulzy vycházející od jedinců. To je poučení, které přineslo 20. století.

A není k tomu třeba mnoho. Stačí opakovat pár hesel a ta začnou být postupně přijímána jako fakt, lhostejno, jak moc jsou pravdivá. Protože lidské vědomí je nejplastičtější částí lidského organismu, která se maximálně poddá působení informační agrese. Největším překvapením posledního desetiletí je, že přístup k objektivním informacím nebrání otravě lidského vědomí dezinformacemi.

Pokud jsou navíc k dispozici media, která ona hesla jako zesilovače opakují, je výsledku dosaženo rychleji. A tím výsledkem je zákonitě moc manipulátora, která je vzrušující jako adrenalinový sport a návyková jako droga.

Taková moc však většinou dříve nebo později končí krachem.

Ruská internetová televize Dožď spolupracuje se známým expertem Stanislavem Belkovským, kterého se pravidelně ptá na názory. Zatímco obvykle je nad věcí, tento týden byl mimořádně ostrý a ve zhruba 40minutovém rozhovoru prohlásil, že:
- cílem celé transakce s akciemi Rosněft bylo, aby Putin dostal pod osobní kontrolu zdroje ve výši několika desítek miliard dolarů, které neprochází státním rozpočtem a mohou být bez kontroly použity například v zahraničí
- v tomto roce stouplo Putinovi sebevědomí m.j. proto, že Obama, State Department a tajné služby USA z něj udělaly toho, kdo zajistil Trumpovo zvolení prezidentem USA
- experti, se kterými mluvil, se kloní k názoru, že pád letadla Tu-154 nese prvky teroristického činu, protože posádka se nedokázala spojit s věží, vše proběhlo velmi rychle a kdyby tomu bylo jinak, věděli bychom už dnes mnohem více.
- Putin je Hitler light
- hlavním dárkem od Dědy Mráze Putinovi by bylo, kdyby mu pomohl splnit přání cestovat po celém světě, které vyslovil na nedávné tiskové konferenci. SB doufá, že mu Trump dá odpověď na tyto otázky
- všechny akce počínaje Ukrajinou roku 2014 až po Sýrii měly za cíl donutit amerického prezidenta k jednání o rozdělení sfér moci
- do vraždy ruského velvyslance v Turecku se mohly promítnout zájmy až do úrovně tureckého prezidenta, který si nepřeje, aby se Rusko angažovalo v syrských záležitostech; pohřbu vraha se zúčastnily tisíce lidí považujících ho za hrdinu
- v Rusku lidský život nemá cenu a ruské vedení to chce dokázat západu

Právě poslední řečené umožnilo bez zábran masivně bombardovat místa v Sýrii a Asadovým vládním vojskům znovuobsadit rozbombardované syrské Aleppo. V souvislosti s tím zřejmě dojde k praktickému rozdělení Sýrie mezi Rusko, Turecko a Írán. A to za předpokladu, že
1) dojde k federálnímu uspořádání včetně kurdských oblastí na severu Sýrie, které zabrání propojení této oblasti s Kurdy v Iráku (zájem Turecka)
2) bude zachována transportní osa pro Irán do Libanonu (zájem Iránu)
3) západní část země včetně pobřeží zůstane pod kontrolou Ruska
4) takto rozdělená Sýrie ale zůstane formálně zachována a alespoň dočasně s Asadem v čele (zájem Ruska a Iránu)

A protože tento rámec zřejmě akceptovali syrští Kurdové, kteří tvoří hlavní složku ozbrojené opozice, podařilo se, i když jde jen o návrh a ne žádnou smlouvu, dohodnout od 30. prosince příměří, a pokud toto vydrží měsíc, mohou následovat politická jednání v Kazachstánu.

Ať už jakkoli, je zřejmé, že jde o další ostudnou porážku Obamovy iracionální blízkovýchodní politiky, kterou zřeknutí se podpory Izraele při hlasování v RB OSN v minulém týdnu jen potvrzuje.

Vzhledem k tomu, že jde o konflikt bezskrupulózního Putinova Ruska s přeideologizovaným a bezzubým Obamovým Bílým domem (a Clinton by v mnohém pokračovala), nezbývá než doufat, že Trump s podobně nekonvenčními postoji může být Putinovi zdatnějším soupeřem.

To nic nemění na skutečnosti, že Putin je bezohledný vládce snažící se udržet anachronické a ekonomicky slabé poslední impérium světa, který nic nechápaje považuje pád Ruské říše před 100 lety a rozpad SSSR před 25 lety za tragedie. Ovšem tragédií bylo spíš to, že ani v jednom případě nevznikl právní stát, který by umožnil rozvoj země ve prospěch jejích občanů. Politika SSSR, stejně jako současného Ruska, a způsob jejího prosazování ohrožovaly a ohrožují demokratický systém v evropských zemích, tedy i v Česku. A to mimo jiné vnášením chaosu do vědomí lidí neuvědomujících si, že jsou cíleně manipulování. Avšak i kdyby se silou podařilo řešit některé ze zahraničněpolitických cílů, nevyřeší to vnitřní problémy země, která svou relativní zaostalost dokáže kompenzovat pouze mocí vyplývající z bohatství své spoře obydlené asijské části a vlastnictví atomových zbraní. To je samozřejmě krok podstatně obtížnější, ke kterému je třeba mnohem víc než hrubá síla, a jeho uskutečnění čeká na ty, kdo přijdou po Putinovi.