![]() |
Anton Franz de Paula Graf Lamberg-Sprinzenstein |
Hieronymus Bosch: Poslední soud (po 1482)![]() |
![]() |
detaily z centrálního panelu |
Druhým místem, které jsem navštívil, bylo Uměleckohistorické muzeum. I tam jsou vždy k vidění nejen stálé expozice, kam stojí za to se vracet kdykoli, ale i skvělé krátkodobé výstavy. Ta hlavní z letošního podzimu se jmenuje "Edmund de Waal se setkává s Albrechtem Dürerem" a její podtitul zní "Během noci". Tento anglický umělec a spisovatel strávil na pozvání muzea mnoho času v jeho nejrůznějších sbírkách, a po třech letech uspořádal vybrané exponáty z nich tak, aby celek představoval jeho pohled na dějiny. Jednotlivé artefakty vystupují ze zatemněného prostoru a na začátku je symbolicky umístěn akvarel Albrechta Dürera z roku 1525 („Tvář ze sna“) zobrazující jeho apokalyptické noční můry:
Kurátor Uměleckohistorického muzea Jasper Sharp k výstavě, přinášející 55 exponátů ze sedmi muzejních sbírek, poznamenává: „To, co jednotlivé objekty spojuje, je oko člověka, který je vybral. Tento výběr je nová osobní interpretace pomíjivosti.“
![]() |
Ďábel ve skle, Německo, 1. polovina 17. století |
Ale protože zážitky z Vídně v člověku přetrvávají, neodolal jsem a o pár dní později, již v Praze, a navštívil zbrusu nový film o geniálním rakouském a trochu i českém malíři Egonu Schiele (1890-1918), o jehož výstavě v Leopoldově muzeu jsem psal minule. Je to vlastně hraný stodevítiminutový skoro dokument přibližující jeho život od pobytu v Českém Krumlově v roce 1910, kdy mu bylo 20 let, do smrti o necelých 8 let později. Okovaná bota války vstoupila i do jeho života a španělská chřipka, která přišla s ní a kosila především mladé lidi, dostala jeho těhotnou ženu i jeho samotného.
![]() |
záběr z rakouského filmu Egon Schiele Egon a jeho model-milenka Wally |
"Rückzug začal tak as dne 9/12 1914. Ten den byla mlha, že nebylo vidět ani na 10 kroků, tudíž nemohli jsme baterii naši umístit. Ráno jeli jsme přes hrozné vrchy a dolů museli jsme kola svazovat, aby se jen dřela. Tak dojeli jsme do pozice k Vrčala Brda, kde jsme narazili při mlze na srbskou infanterii. Hned jsme jeli zpět, kde as za 1 hod. počali jsme do nich střílet. Avšak jejich přesila byla větší, tedy ústup byl jistý. Druhý den pozice naše opět nebyla tak stálá, neb malá infanterie nás podporovala. Poslední dni byly boje na život a na smrt. Co tam vše zůstalo, bylo toho mnoho, bych mohl vše vypsat to se nedá neb mysl není tak klidná by ty momenty zažité vystihla v písmu. Dne 14. byly strženy veškeré mosty přes řeku u Bělehradu, mnoho vojska a trénu tam zůstalo. My měli hlad a tam zůstalo potravin dost."
Takhle vypadal z vnitřku boj o moc, který zahubil Egona Schiele a dalších minimálně 8 mil. lidí. Byla to válka imperií, z nichž dvě se po ní zcela rozpadla, a my i Rakousko jsme byli součástí jednoho z nich a měli jsme štěstí, protože na území toho otomanského se dodnes vraždí ve velkém. Další dvě však po 20 letech vstoupila do nové války, ve které zahynulo už přes 40 milionů lidí. Po ní zůstaly jen silné Spojené státy a impérium SSSR, které se dnes, po prohrané studené válce zredukované na Ruskou federaci, snaží znovu vstát z kolen. Bez skrupulí, ale nejspíš marně, chce otočit kolem dějin zpátky.
![]() |
"osvobozené" syrské Aleppo |
A tohle je konec letošního putování. Žádný růžový sad, od umění ve Vídni až k válkám. Doufejme, že nebude třeba dalších velkých lidských jatek k tomu, aby bylo zpacifikováno i impérium poslední. A současně že místo válek nenastane nové stěhování národů.
Žádné komentáře:
Okomentovat