Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

sobota 1. října 2016

Start České filharmonie

Je příjemné vrátit se po 3 měsících do Rudolfina s Českou filharmonií. Skončilo trmácení po letních festivalech, koncertních síních, divadlech, arénách a nádvořích tu i cizozemských, kdy bylo až nesnesitelné horko a hřměly letní bouře, je to jako usednout doma do pohodlného křesla. Před vámi je známý orchestr, jen Irena Herainová se jmenuje Jakubcová, Petra Brabcová bude brzo dva a Ivan Vokáč má nový osobitý účes, známé prostředí a téměř jistota, že publikum nebude zběsile plácat po každé větě.

Shodou okolností jsem měl během jednoho týdne možnost slyšet dvakrát Čajkovského houslový koncert. Minulou sobotu Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia s Antonio Pappanem, nyní Česká filharmonie s Jiřím Bělohlávkem. A oba sólisté Američané s židovskými předky, zhruba stejně staří, oba hrající na stradivárky. Gil Shaham a Joshua Bell, který je navíc již 5 let hudebním ředitelem londýnského souboru The Academy of St Martin in the Fields. Nejsem si jist, že závidím lidem, kteří jsou přesvědčeni, že dokáží objektivně zhodnotit dva takové výkony. Výsledný obraz spoluvytváří tolik subjektivních faktorů, že to je prakticky nemožné. Může snad sebelépe naprogramovaná umělá inteligence zohlednit podíl vlivu té půvabné ženy přede mnou na můj prožitek hudby? A mělo by to vůbec smysl? Mně osobně se víc líbil ten první koncert, orchestr zněl plněji a housle byly zpěvnější. Což ani zdaleka neznamená, že se mi výkon ČF a Bella nelíbil, nebo že by nehráli skvěle. Prostě jsem byl v tu chvíli jen trochu jinak nastavený.

Po přestávce pak následovala Mahlerova Píseň o zemi. Argentinská mezzosopranistka slovinského původu Bernarda Fink žila 6 let v Praze a je poměrně častým hostem České filharmonie, naposledy zpívala spolu se Simonou Šaturovou Mahlerovu 2. symfonii na Pražském jaru 2015. Mahler vůbec patří mezi její oblíbené autory a Píseň o zemi má zažitou, takže její interpretace byla zřetelně procítěnější než stoupající hvězdy Pavla Černocha, který zpíval tenorové části. Jeho respekt a obdiv vůči partnerce byl patrný. A pokud se týče skladby, mnoho kritiků a expertů se předhání v tom, aby doložili, jak je ta hudba smutná, protože odráží násobnou krizi, jíž Mahler prožíval. Řekl bych, že to je hrubé zjednodušení, protože ta hudba je především krásná a díky okolnostem asi niternější než jiné jeho skladby, ale akcentovat smutek je nesmysl.

Dobrý začátek sezóny, řekl bych.

Joshua Bell rozdával podpisy
Úspěch byl veliký, v hledišti však naštěstí nikoho nenapadlo tleskat po každé části
Jiří Bělohlávek rozdával muzikantům květiny
Zahajovací koncert 121. sezony České filharmonie
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Joshua Bell (housle)
Bernarda Fink (mezzosoprán)
Pavel Černoch (tenor)
Česká filharmonie
30. září 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
Petr Iljič Čajkovskij: Houslový koncert D dur op. 35
přídavek:
Sergej Rachmaninov: Vokalíza, op. 34
= přestávka =
Gustav Mahler: Píseň o zemi

Žádné komentáře:

Okomentovat