Modrovous - odraz reality nebo dekadence?

Brněnský Janáček 2016 přišel ještě s jednou koprodukční premiérou opery tamějšího Národního divadla. Tedy vedle Káti Kabanové, o které jsem psal nedávno. Bylo to hororové dvojpředstavení Bartókova Modrovousova hradu a Schönbergova Očekávání, jehož režisérem byl David Radok, které mělo švédskou premiéru v dubnu loňského roku v Göteborgu. Vlastně to byla spolu s Káťou Kabanovou (premiérovanou v Brně o týden dříve), konfrontace tří oper, které vznikly v rozpětí 12 let ve střední Evropě (Očekávání 1909 Rakousko, Modrovous 1911 Uhersko, Káťa 1921 Československo) a premiéry se uskutečnily dokonce během 8 let okolo roku 1920. Všechny tyto opery dohromady jsou charakteristické pro moderní postromantickou a postimpresionistickou hudbu. A to i přesto, že autoři sami vlastně neměli přímé následovníky, ba dokonce později třeba udělali ve své tvorbě oblouk k hudbě klasičtější. V každém případě je to však hudba, která oslovuje posluchače nebo diváka svými estetickými kvalitami a není to odtažitý produkt počítačové provenience. Podíváme-li se na statistiky počtu operních představení, dá se říct, že střední Evropa včetně Německa je opery ráj.

Všichni tři zmínění autoři se znali a dokonce se v březnu roku 1925 setkali v Brně, kde Bartók vystoupil na pozvání Janáčka v Redutě jako klavírista a následující večer byl koncert Schonbergovy hudby a v Národním divadle se připravovalo představení Písní z Gurre. Což však ani zdaleka neznamená, že jejich tvorba spolu nějak souvisí. Naopak, každý je zcela svébytný jak po stránce dramatické struktury, tak i použitého hudebního jazyka.

Káťa Kabanová je opera o třech jednáních, v případě Modrovouse a Očekávání však nejde o klasickou operu, jsou to jednoaktová psychodramata dlouhá 60 a 30 minut pro dva, resp. jednoho zpěváka. Ve všech třech příbězích hrají dominantní roli ženy. Ovšem v porovnání s realistickým, i když nepříliš reálným příběhem Janáčkovým, další dvě opery nemají s prvoplánovou realitou nic společného. De facto pohádkový Modrovousův zámek ukazuje mladou ženu, která chce prolomit tajemství muže, kterého si bere. Postupně ho donutí k otvírání komnat jeho zámku, ale nachází jen vzpomínky, smutek, násilí a krev, až v sedmé komnatě se překvapivě objeví jeho bývalé ženy poklidně spolu žijící a Judita se k nim připojí.

Modrovousův hrad: Katarina Giotas jako Judith

Očekávání je vlastně monolog ženy, které hledala svého ztraceného může, až v lese našla jeho mrtvolu. Ze souvislosti vyplývá, že to byla ona, kdo ho zavraždil, aby ji nemohl opustit kvůli jiné ženě. Vlastně to není ani souvislý text, jen jakoby útržky volně na sebe navazujících myšlenek, ve kterých se střídá a stupňuje atmosféra strachu, naděje a děsivého poznání.

Modrovous - finální scéna

Očekávání: Katarina Karnéus a Anders Lorentzson (mimická role)

Radok propojil oba příběhy tím, že druhý se odehrává v místnosti sedmé komnaty Modrovousova hradu. Logika je v tom, že se v obou případech jedná o studie podvědomí, tehdy módního tématu psychoanalýzy. Schönberg patřil k okruhu psychiatra Freuda a libretistka byla lékařkou, kterou problematika zajímala.

Hudební provedení bylo jak díky interpretům, tak i orchestru vynikající, a zvláště v případě Schönberga až neuvěřitelně muzikální na to, že šlo o jeden z vrcholů skladatelových atonálních děl. Navíc part Ženy je nesmírně náročný, m.j. proto, že nemá žádnou oporu v orchestru. Katarina Karnéus, která je skvělou a zkušenou zpěvačkou, potvrdila, že jí trvalo 9 měsíců, než roli zvládla. Celkově vynikající výsledek brněnského nastudování jde na vrub dirigenta Marka Ivanoviče.

Národní divadlo Brno
Janáčkovo divadlo, 16. října 2016
Modrovousův hrad / Očekávání

autor: Béla Bartók, Arnold Schönberg 
libreto: Béla Balázs, Marie Pappenheimová 
hudební nastudování: Marko Ivanović 
dirigent: Marko Ivanović
režie: David Radok 
scéna: Zuzana Ježková 
kostýmy: Martin Chocholoušek 
světelný design: Torkel Blomkvist 
asistent režie: Otakar Blaha 

Osoby a obsazení
Modrovous: Anders Lorentzson j. h. 
Judith: Katarina Giotas j. h. 
Žena: Katarina Karnéus 
Muž: Anders Lorentzson j. h.