Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

sobota 1. října 2016

Místo činu Drážďany

O opeře Salome tady byla řeč před necelými dvěma roky. Ovšem nechat si ujít novou inscenaci v Drážďanech, kde se před 111 lety odehrála její světová premiéra, při níž Herodese zpíval Karel Burian by bylo určitě nezodpovědné. Navíc při berlínské premiéře o rok později pod taktovkou autora Richarda Strausse byla Salome obrovským triumfem dodnes nejslavnější české zpěvačky Emy Destinové.
Ema Destinová jako Salome (Berlin 1906)
Ale nechme Destinovou minulosti a vraťme se do Drážďan. Inscenátoři letos poněkud posunuli tradiční vnímání Salome a akcentovali dětské prvky její osobnosti. A tak byl její pokoj plný hraček a živé hračky také vycházely ze skříně a Jochanaan nebyl ve vězení, ale pohyboval se mezi ostatními a zarputile odmítal přízeň Salome. Slavný závojový tanec Salome, za který jí Herodes slíbí Jochanaanovu hlavu, aby ji konečně mohla líbat, však Salome netancuje. Místo ní je tam hned sedm kabaretních umělkyň, které v závěru rozvlní všechny své vnady a mezi nimi se motá opilý Herodes v rudém korzetu jedné z nich. Salome pak po urgencích obdrží Jochanaanovu hlavu, ne však na podnose, ale zabalenou v dárkové krabici převázané bleděmodrou stuhou. Hlavu si pak zastele do postele mezi medvídky a Herodes přesně podle libreta říká: "Zabte to ženu!"

závojový tanec v podání kabaretních umělkyň (via GIPHY)

Podle Caravaggia si Salome na hlavu počkala s mísou
Publikum reagovalo poněkud rozpačitě, leč nakonec byl úspěch veliký. A podle mne zaslouženě, protože výkon sólistů a orchestru byl velkolepý. Debut Jennifer Holloway v Semperoper i roli byl zvláště v závěrečných scénách impozantní, Lance Ryan byl možná o něco suverénnější a domácí zpěváci Markus Marquardt a Christa Mayer také nezklamali. Je ovšem třeba říct, že spíš než tragedii připomínalo představení místy frašku. Nebylo špatné to vidět, ale díru do světa s tím divadlo nejspíš neudělá. Obvykle ostře sledovaný závojový tanec první kritiky taktně pominuly.


Ovšem nakonec je to jen divadlo. můžete si říct, to odráží svět hodně nepřímo.

A když už člověk někde je, všímá si i ostatních věcí. Třeba toho, že na divadle je už řadu měsíců nápis a před ním vlají prapory. A tohle je na nich napsáno:

Semperova opera - Za Drážďany otevřené světu
Lidská důstojnost je nedotknutelná - otevřete srdce, otevřete dveře, otevřete oči
A to o Drážďanech otevřených světu je napsáno také o kus dál na nové budově Hochschule für Musik Carl Maria von Weber Dresden. Ještě pozdě večer odtamtud byla slyšet hudba a vedle je krámek, kde vyrábí a opravují housle a kytary a za rohem prodávají nablýskané trubky a přes náměstí je ve starém továrním objektu Divadlo mladého diváka.

Hochschule für Musik Carl Maria von Weber
V té škole je spousta kantorů a jeden z nich je z Prahy - Václav Luks. Ten už hezkých pár let přivádí svá hudební tělesa Collegium 1704 několikrát za rok do pár set metrů vzdáleného Annenkirche v rámci projektu Drážďany-Praha. A odtud naopak je skvělá zpěvačka Julii Böhme, která s Collegiem někdy vystupuje.

Hochschule für Musik Carl Maria von Weber - nová budova
A proti škole je také zasazena nenápadná deska s následujícícím textem:

OHNĚ TYRANIE SPALUJÍ
OHNĚ SVOBODY ZÁŘÍ
Na tomto náměstí spálili fašističtí barbaři
na začátku nejtemnější epochy německých dějin dne 8. března 1933
plody lidského rozumu, pokrokovou světovou literaturu,
která sloužila pravdě, svobodě, humanitě a míru. 

Když se vracíte od školy k Semperoper, jdete novou zástavbou, ačkoli i zde vás občas zaskočí troska, ale staví se tam dál, a najednou na vás vykoukne náměstíčko s pár stromy, starým domem a hospodou jako z 19. století. A kolem Herzogin Garten přijdete ke Zwingeru, kde nedávno skončila rekonstrukce východního křídla hlavní budovy a přestěhovala se do něj skvělá sbírka obrazů. Její perly - Raffaelova Sixtinská madona či Liotardova „Schokoladenmädchen“ jsou tak krásné, že neodolaly tvůrcům reklam. Ale Raffael prý byl takové sluníčko (na rozdíl od hrabivého bručouna Michelangela), že ti andělíčci k němu pasují. A navíc, i když je obraz až ve 3. podlaží, kam se však dá dojet výtahem, si před něj můžete sednout a důkladně ho zkoumat. Jinde to nejde, takže německou renesanci s Cranachovým ztraceným rájem nebo Rembrandta jako ztraceného syna si musíte prohlížet vstoje. Ale protože to je sbírka s lidskými rozměry, kde na konci víte, co byla na začátku, stojí za to tam občas zajít. A druhý den třeba do Albertina, což je galerie vzdálená jen pár set metrů, na německý romantismus a expresionismus a pár Rodinů.

nádvoří Zwingeru
A o kus dál probíhá rekonstrukce komunistického Kulturpalastu, kde míval kancelář podplukovník KGB Putin. Ještě letos v něm otevře své dveře nové sídlo Dresdner Philharmonie, jež pojme 1800 návštěvníků. A residenčním umělcem je v Praze dobře známý Bejun Mehta a za měsíc tam hraje Julia Fischer, tak trochu "naše," protože její maminka, slovenská Němka, studovala v Praze konzervatoř.

A za touto novou filharmonií vyrostl první ze tří bloků nového židovského města, které zaplní volný prostor po tom starém mezi Neumarktem a Taschenbergpalais.

A protože tohle všechno je vlastně nesmírně pozitivní, hledal jsem něco opačného. Něco, co by dokázalo, jak se Německo hroutí pod náporem utečenců, jak jsou německé ženy znásilňovány, jak teče krev, jsou drancovány obchody a zemí otřásají demonstrace nespokojených Němců. Prostě to, co se snaží českým občanům předhodit česká media. Nenašel jsem. Dokonce ani obvyklého prodavače bolševické literatury s rudou vlajkou na Prager Strasse. Nic.

Jen desítky stanů a stánků, které se staví na Altmartkt, Neumarkt i Theaterplatz, protože 3. října je Tag der Deutschen Einheit, neboli Den německé jednoty.

Friedliche Revolution - německá sametová revoluce
a vedle panely s fotografiemi dětí
A mezi oněmi stany na Theaterplatz je také výstava fotografií trpících dětí z rodin blízkovýchodních utečenců. Nevím, zda to byl záměr, ale lze to chápat tak, že to co se dělo koncem 90. let a co se děje dnes, tak spolu souvisí. A okolo nákupních center na Prager Strasse a Altmarkt spousta Čechů toužících nakoupit v Číně vyrobenou německou kvalitu. Domýšlet souvislosti mi připadá laciné.

Nezdá se mi, že takhle vypadá svět, který se hroutí. Spíš to je svět, který ví o svých tragediích, váží si své jednoty a vnímá tragedie jiných. Zatím.

A tak se mi zase vrací myšlenka, která mě při putování Evropou napadá opakovaně. Že obrovský podíl na té současné "krizi" mají fanatici či po moci toužící vypočítaví cynici, kteří za pomoci vlivových agentur a agentů sytí nepoctivé a hloupé novináře a ti burcují své čtenáře, posluchače a diváky. Protože "revoluce", kterou chtějí, není žádné dílo lidu. Nespokojený a vystrašený lid je pouze nástroj k dosažení jejich cílů.

A zdá se, že dnes, čtvrtstoletí po pádu komunismu a jeho mocenského centra SSSR cítí tito lidé svou šanci. Novou nebo poslední. Přitom největší tlak vychází znovu z Moskvy, se kterou jsou spojeni a jež je podporuje. Zdá se, že ruské jablko nepadlo daleko od sovětského stromu. Ten zprzněný závojový tanec mi s tím jde docela dohromady.


Semperoper Dresden
27. září 2016

Richard Strauss: Salome

Hudební nastudování: Omer Meir Wellber
Režie: Michael Schulz
Scéna: Dirk Becker
Kostýmy: Renée Listerdal
Lighting Design Fabio Antoci
Video: Philipp Contag-Lada
Choreografie: Koko La Douce
Dramaturg: Anna Melcher
Semperoper Dresden  (Dresden, Germany)

Salome             Jennifer Holloway
Jochanaan        Markus Marquardt
Herodes           Lance Ryan
Herodias          Christa Mayer
Narraboth        Daniel Johansson
Herodovo páže    Christina Bock
1. Žid            Aaron Pegram
2. Žid            Tom Martinsen
3. Žid            Simeon Esper
4. Žid            Gerald Hupach
5. Žid            Michael Elder
1. Nazaretský    Tilmann Rönnebeck
2nd Nazaretský    Timothy Oliver
1. voják        Tilmann Rönnebeck
2. voják      Marin-Jan Nijhof
otrok               Menna Cazel

1. tanečnice Fräulein Clara
2. tanečnice  La Viola Vixen
3. tanečnice  Golden Treasure
4. tanečnice  Koko La Douce
5. tanečnice  Tronicat la Miez
6. tanečnice  Banbury Cross
7. tanečnice  Lilly Tiger
Staatskapelle Dresden

Partneři projektu:
Sparkassen-Finanzgruppe Sachsen
Ostsächsische Sparkasse Dresden
SparkassenVersicherung Sachsen
LBBW Sachsen Bank





Žádné komentáře:

Okomentovat