Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

neděle 2. října 2016

Je stupidita dar?

Jsou věci, nad kterými rozum zůstává stát a člověk se sám sebe ptá, jak je tohle vůbec možné. Po tom všem, co se odehrálo ve 20. století, kdy dva modely fašismu rozrývaly svět a s revolučním nadšením likvidovaly desítky milionů lidí, se k moci opakovaně dostávají lidé pochybných kvalit, kteří opakovaně škodí mnohamilionovým národům.

„Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje,“ píší v předmluvě k novému, přepracovanému vydání knihy "Vzpoura deprivantů" její autoři. Jedním z nich je MUDr. František Koukolík, DrSc.

 

„Vědecké označení člověka je Homo sapiens sapiens, člověk moudrý, moudrý. Říká se, že slovo moudrý je v názvu dvakrát proto, že opakovaná lež se stává pravdou. Mám dojem, že spíše jsme Homo sapiens stupidus, to znamená někdy moudří, někdy stupidní.“ Patří tento váš výrok spíše lidem dnešním, tedy máte na mysli, že lidé postupně více degenerují, nebo tím míníte lidstvo jako takové?



Označení Homo sapiens stupidus platí pro všechny lidi ve všech dobách. Popis jeho chování stejně jako jeho tvorbu najdete v Eposu o Gilgamešovi, Bibli, Bhagavadgítě i Zdravotnických novinách. Jako druh lidstvo nedegeneruje. Skupinově se mu to však daří - ve všech dobách i místech.

Jste popularizátorem vědy v médiích. Jaký je podle vás vztah právě vědy a médií -dochází často ke zjednodušování, převracení problému nebo vypouštění dezinformací? Stalo se vám to někdy?

Za popularizátora se nepovažuji. Snažím se o vědeckou esejistiku. Vědecké přílohy v novinách s největším nákladem jsou kvalitní. Nejsou to však (mikro)eseje, tato forma sem nepatří. Podat informaci nepřesně se mi povedlo také. Nejraději bych pak chodil domů podzemím.

„Jeho obliba spočívá v tom, že dokáže psát svěžím jazykem, věcně a zajímavě překračovat oblast své vlastní profese a otevírat její široké souvislosti. Jeho popularizující výklad uvádí čtenáře do složitého labyrintu neurofyziologie, záhad evoluce a dalších problémů přírodních a současně i humanitních věd, aniž by to bylo za cenu riskantního zjednodušování vědeckých fakt,“ napsal v jedné recenzi vaší knihy Milan Nakonečný. Vysvětlovat vědu široké veřejnosti není jednoduché, tím spíš vztah mezi mozkem a chováním. Musel jste se „naučit“ vysvětlovat vědu, nebo je to vrozený um?

Učil jsem se roky. Měl jsem několik dobrých učitelů, kteří mi říkali, co je špatně. Dlouho trvalo, než jsem našel vyhovující formu a styl. První knížku o mozku jsem přepisoval čtyři roky, sedmkrát.

Kdybyste měl do slovníku odborných slov vysvětlit termíny deprivant a deprivantství, pojmy z knihy Vzpoura deprivantů, jak byste je definoval?

Psychopat je člověk, který splňuje Hareova kriteria této diagnózy. Psychopaty v tomto úzkém anglosaském smyslu slova charakterizují odchylky afektu, interpersonálních vztahů, životní styl a znaky antisociální poruchy osobnosti. Ta v průmyslově rozvinutých zemích postihuje asi 3-4 % mužské populace a necelé 1 % ženské populace. Ve vězeňské populaci je u mužů její výskyt až 50 %, u žen kolem 20 %. Platí, že všichni psychopati mají znaky antisociální poruchy osobnosti, ale jen čtvrtina lidí s touto poruchou jsou psychopati. Odlišení antisociální poruchy od psychopatie v tomto smyslu je významné, má prognostický význam. Někteří násilně se chovající psychopati mají odchylky stavby a funkce mozku.

Již Hareův učitel Hervey Cleckley popsal v knize Mask of Sanity (Maska příčetnosti) psychopaty „neúplné“ (částečné, sociálně adaptované, sociálně úspěšné…). Robert Hare a Paul Babiak se jimi podrobně zabývají v současnosti. To jsou lidé, jimž říkáme deprivanti. Představovali jsme si, že klíčové příčiny jejich stavu jsou citová deprivace v dětství (odtud název), postihující geneticky „vhodný“ terén, a samozřejmě tlak prostředí, například bída. Vycházeli jsme z analogie s důsledky jazykové deprivace. Genetickou stránku problému jsme před 10 lety podcenili, nebyla známa.

Výše zmíněná kniha vyvolala rozruch v odborných kruzích. Čekal jste, že svou publikací vzbudíte takový ohlas, ať v negativním či pozitivním smyslu?

Rozruch vyvolala v jiných než odborných kruzích. Kladně ji přijímaly zejména učitelky a učitelé mateřských a základních škol. Mají s touto problematikou každodenní osobní zkušenost. Nelíbila se naopak některým katolickým a zeleným aktivistům, což nás překvapilo. Jejich odmítání bylo spíše ideologické než věcné, kromě toho šlo zřejmě o nepochopení.

Lze říci, že deprivace společnosti, ztráta hodnot, která ji charakterizuje, a pocit vyprázdnění jsou atributy typické až pro naši dobu? Nebo se již takové problémy, byť v menší míře, objevily dřív?

Nemyslím, že by dnešní společnost byla deprivována více než společnosti předcházející. V průmyslově rozvinutých, bohatých společnostech je tomu jednak naopak (daleko větší podíl populace má možnosti, o nichž se jejich předkům nesnilo), jednak odlišně. Současná deprivace společnosti je v principu totožná s její debilizací, například systematickým zaměřením masových sdělovacích prostředků na bulvární drby, násilí, sex, pseudosport, bohatnutí.

Doslova zhoubná je výměna věcného zpravodajství za „infotainment“. Jako by smyslem této činnosti byla kolonizace mentálního prostoru organizovanou hloupostí. Součástí je i politická propaganda směřující proti nejzákladnějším zájmům největšího podílu populace. Fundamentálními problémy jsou selhávající rodičovství a stresování podstatného podílu populace každodenními důsledky neoliberálního modelu ekonomiky a politiky. Mám dojem, že jeho tvůrci a lidé, kteří ho prosazují, nemají představu o tom, co je lidství. Jak užaslí bývají, když se stanou obětí vlastních pravidel hry!

Vidíte nějaký lék na deprivaci? (Máme na mysli spíš deprivaci společnosti než jednotlivce…) Může pomoci třeba psychoterapie nebo dobrá výchova?

Vyztužení civilizačního korzetu: Zpevnění sociálních norem, podstatně tvrdší a časnější represe tam, kde je na místě. Přinejmenším stejná péče o lidská práva obětí, jaká je o lidská práva pachatelů. Vyšetřování vztahu rodiče - ještě nenarozené dítě. Kvalitní péče o nenarozené děti. Co nejmenší počet perinatálních poškození mozku. Kvalitní rodičovství: zejména kvalitní vazba matka - dítě. Co nejrychlejší ovlivnění funkční negramotnosti (u nás více než 10 % populace). Citová výchova ve školách od nejnižších stupňů. Výchova k empatii. Výchova ke kritickému myšlení. Vše, co by mohlo směřovat proti trendům zmíněným o odstavec výš.

Uvedl jste, že ve jménu kšeftu je ohrožována nemalá část zejména dětské a dospívající populace, neboť je jim vnucována agresivní a násilnická zábava z televizorů. Zkoumal jste někdy vztah chování, myšlenkových pochodů a televizní agrese? Ovlivňuje všechny jedince, nebo existují skupiny, které se nechají ovlivnit snadněji? A co vliv počítačů nebo dokonce tištěných médií?

Televizní a další mediální násilí zvyšuje pravděpodobnost násilného chování. Pravděpodobnost, že se ovlivněný jedinec bude chovat násilně, roste úměrně ke genetickému pozadí, vlivu rodiny a širšího sociálního prostředí. Kromě toho existuje napodobování. Nejhorší je, že jsou násilné pořady ve sdělovacích prostředcích nástrojem reklamy.

Spolu s Janou Drtilovou jste napsal také knihu Základy stupidologie. Co podle vás znamená stupidita a jaké jsou její konkrétní projevy?

Definic stupidity je větší počet. Nejjednodušší z nich říká, že stupidita NENÍ nadávka, mentální retardace, nevědomost ani omyl. Stupidita je naučené poškozování procesu učení, zcela normální způsob, jakým lidská mysl dociluje kompromis mezi svou neschopností přímé interakce s informacemi přicházejícími z fyzikálního prostředí a odměnami, jejichž zdrojem je sociální prostředí. Varianta stupidity, které se říká skupinová, ukazuje, že míra a sociální účinnost stupidity roste s výší IQ a výší polohy na mocenském žebříčku.

Dle vašeho názoru nás stupidita udržuje v rovnováze. Co je podle vás hlavním zdrojem stupidity a jak proti ní účinně bojovat?

Stupidita je přirozená a nejrozšířenější lidská vlastnost. Důkazem je řada historických událostí (katastroficky prohrané bitvy bývají dobrým příkladem) stejně jako každodennost. Zdrojů stupidity je velké množství. Nejčastějším sociálněpsychologickým zdrojem je rigidní myšlenkové schéma (způsob výběru, zpracovávání a reakce na informace), které se dostalo mimo plný kontakt s proměnlivou skutečností. Jediný a křehký nástroj omezující univerzální stupiditu je kritické myšlení. Na rozdíl od přirozené a bezbolestné stupidity se mu musíme celý život namáhavě učit, nadto s vědomím, že stupidita dokáže prostoupit i původně kritické myšlení jako slunce krajinu. Stupidita se poté s velkým úspěchem vydává za myšlení.

Lze stupiditu vůbec eliminovat?

Nelze. Je naším evolučním darem. Možná nás jako druh zahubí, může se stát, že přispěje k přežití. První možnost považuji za pravděpodobnější.

 Lze vašimi závěry zkoumat chování společnosti jako celku? Obecně ukázat na nějaký problém a chtít ho popsat a vysvětlit? Pokud ano, jak byste vysvětlil například chování fotbalových příznivců Baníku?

Chování fanoušků jakéhokoli sportovního klubu stejně jako politického směru bývá chováním davu. Stupidita, často organizovaná na skvělé myšlenkové a technické úrovni, je základní součástí chování davu.

Jak daleko si myslíte, že jsme pokročili v oblasti zkoumání lidského mozku a co nám dle vašeho názoru zůstane ještě dlouho utajené? Očekáváte v nejbližší době objasnění nebo objev nějaké funkce mozku?
Není známo, kde by mělo poznávání činnosti mozku končit. Myslím, že je pravděpodobně nevyčerpatelné, stejně jako zkoumání vesmíru. Tím pádem není známo, kam až výzkum pokročil. Jisté je, že jsme se v posledních 10 letech dozvěděli víc než za 2500 let předtím. Před deseti lety by výzkum vztahu mozku a sebeuvědomování, morálního, citového, náboženského nebo ekonomického rozhodování nebral nikdo vážně. V současnosti je to fakt. Bude však záležet na sociálních vztazích, na vztahu společnosti a jejích mocenských elit k vědě. Pro některé mocenské elity je věda podezřelá nebo nepřátelská.

Nebojíte se zneužití poznání lidského mozku? Že ho začneme upravovat, měnit jeho funkce, ovlivňovat jednotlivé schopnosti, inteligenci… Vidíte nějaké hranice, za které bychom neměli jít?

Zneužít lze jakýkoli objev, vynález, cokoli, co lidé dělají, ale i to, co nedělají. Funkce mozku měníme každou sekundu svého bytí - jak sobě, tak svým bližním, s nimiž jsme v interakci. Vždyť stačí vyslechnout televizní debatu politiků, trochu se opít, číst knížku nebo se zamilovat. Lidé se báli zneužití molekulární biologie. Vědci vypracovali pravidla, za která se nejde. Pro zkoumání lidského mozku půjde pravděpodobně vypracovat něco podobného. Na druhé straně jiná pravidla chování, desatero, jsou známa déle než 3000 let, ale že by se podle něj všichni křesťané posledních 2000 let důsledně chovali, známo není. Jakmile totiž zavoní moc a bohatství, deprivanti se zaradují, vznesou se slovní oblaka a stupidita vyrazí na pochod.
----------------------------------------------------------------------

MUDr. František Koukolík, DrSc.
* 22. listopadu 1941 v Praze. Absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK, specializoval se na patologickou anatomii a neuropatologii. Od roku 1983 je primářem oddělení patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, nyní působí i jako vedoucí Národní referenční laboratoře pro Creuzfeldt-Jacobovu nemoc. Je mj. členem Newyorské akademie věd, České lékařské akademie a českého centra PEN klubu. Ve své odborné práci se věnuje především neurodegenerativním chorobám mozku a vztahu mezi mozkem a chováním. Vydal několik desítek publikací u nás i v zahraničí. V současné době přednáší na 3. LF UK. Zároveň se zabývá popularizací výsledků věd o mozku. (mj. Lidové noviny, rozhlasový pořad Meteor, televizní seriál Mozek a jeho duše). Za přínos v oblasti popularizaci vědy získal cenu ČSAV (1992), cenu Nadačního fondu Dr. Paula Janssena (2001) či cenu Vojty Náprstka České akademie věd (2006). Zajímá se i o kvantovou kosmologii a molekulární biologii. Jméno „Koukolík“ obdržela planetka 10213 1997 RK7 objevená v roce 1997.
Michaela Svobodová, Martin Čermák (http://zdravi.euro.cz)

Žádné komentáře:

Okomentovat