Jejím největším průkopníkem ve světě byl bezpochyby Rafael Kubelík (1914-1996), který za to ovšem zaplatil emigrací: ”Opustil jsem vlast, abych nemusel opustit národ”. Mou vlast nahrál sedmkrát s velkými světovými orchestr (Boston, Cleveland, Chicago, Vídeňští filharmonici, Česká filharmonie, Bavorský rozhlasový orchestr). Svým způsobem se dá říct, že Rafael Kubelík Mou vlast zachránil. Za 2. světové války si nacisté vynutili její předvedení při svých slavnostních příležitostech, ale Kubelík ji v červnu 1945 dirigoval na Staroměstském náměstí a o rok později s ní zahajoval i končil Pražské jaro. V následujících letech se skladba stala symbolem tohoto festivalu, který si komunistická moc přivlastnila jako svůj úspěch a podnik, a je otázka, jaký by byl její osud, kdyby těžce nemocný Rafael Kubelík nepřijel z exilu a znovu ji nedirigoval při zahájení Pražského jara 1990 a za necelý měsíc na Staroměstském náměstí.
 |
| zleva: Jiří Bělohlávek, Rafael Kubelík, Václav Havel (Praha 1990) |
To všechno je ale celkem normální. Normální také je, že občas se hraje jedna věta někde jinde s někým jiným. Ba dokonce, že mladý český dirigent Jakub Hrůša diriguje celou Mou vlast v Japonsku, ve Vídni s Vídeňskými symfoniky a nebo se kvalifikuje Mou vlastí na šéfa Bamberských symfoniků.
K vídeňskému koncertu říká: "Ve Vídni jsem Mou vlast prováděl v předvečer a den rakouského státního svátku (26. října - oslava získání neutrality po odchodu spojeneckých vojsk roku 1955). Bylo samo o sobě pozoruhodné, že mělo vedení tělesa odvahu oslavovat rakouskou státnost českým cyklem symfonických básní; velmi jsem to oceňoval a mnoho hudebníků, jak jsem posléze zjistil, se mnou – bylo až dojemné opakovaně slyšet, že jsme přece byli jedna země, byť s odlišnými detaily kulturních tradic, a tedy že je Má vlast vlastně i jejich hudbou (a to nemluvím o samotných českých emigrantech a o tom, co to muselo znamenat pro ně)."
Také to je celkem normální, že vloni 13. a 15. listopadu dirigoval Jiří Bělohlávek po 140. kompletní Mou vlast s Pittsburgh Symphony Orchestra v Pittsburghu, kde ji naposled slyšeli v roce 1976 s Rafaelem Kubelíkem.
Co však zapůsobilo jako zjevení byla zpráva, že na Pražském jaru 2017 budou hrát Mou vlast Vídenští filharmonici pod taktovkou Daniela Barenboima. Jeden z nejlepších světových orchestrů a jeden z nejuznávanějších dirigentů současnosti. A nejen to, Daniel Barenboim bude dirigovat Mou vlast už v prosinci letošního roku, a to dokonce sedmkrát. Nejprve 12. a 13. se Staatskapelle v Berliner Philharmonie a Konzerthaus, poté na dvou abonentních koncertech 17. a 18. ve vídeňském Musikverein plus na veřejné generálce 16. prosince. Potom se orchestr s dirigentem přesunou do Paříže, kde v Théatre des Champs-Elysées budou hrát 20. prosince a o den později v Kolíně nad Rýnem. A v květnu opět s Vídeňskými filharmoniky v Mnichově a hned poté dvakrát na Pražském jaru. Z českého hlediska pozoruhodná událost. Rozhodně pozoruhodnější a hodnotnější než Gergievovy propagační rychlokoncerty. Teď jen na který koncert jít. Vidím to na Berlín.
Žádné komentáře:
Okomentovat