Rudolfinum plné impresí

17. února a ještě následující dva večery se konal v Rudolfinu další abonentní koncert České filharmonie. Tentokrát to byla hudba dvou nejvýznamnějších francouzských a vlastně i světových impresionistů Clauda Debussyho (1862-1918) a Maurice Ravela (1875-1937), přičemž vedle filharmoniků hrál také klavírista Kirill Gerstein a vše dirigoval Jiří Bělohlávek. Je známo, že impresionismus patří k oblíbené hudbě tohoto uměleckého ředitele a šéfdirigenta prvního českého orchestru a program letošní sezóny byl koncipován s ohledem na jeho 70. narozeniny, které oslavil přesně týden po koncertu. I když nebyl oficiálně narozeninový, de facto k těm slavnostním patřil.

Claude DEBUSSY: Preludium k Faunovu odpoledni
Maurice RAVEL: Klavírní koncert G dur
Maurice RAVEL: Klavírní koncert pro levou ruku D dur
Claude DEBUSSY: Moře, tři symfonické skici

Mně osobně jako nejautentičtější připadala hned úvodní skladba večera, Debussyho "Preludium k Faunovu odpoledni", v době svého zrodu (1894) přelomová kompozice, jejíž obliba se neztrácí, takže i po 90 letech pronikla do filmu Věry Chytilové. Druhý byl Ravelův koncert pro levou ruku z roku 1930. Ten je pozoruhodný tím, že byl napsán pro Paula Wittgensteina, klavíristu, který za 1. světové války přišel o ruku, ale díky dědictví po otci, počátkem století jednom z nejbohatších průmyslníků Evropy, si mohl dovolit objednávat skladby pro levou ruku u elitních skladatelů a tak se uplatnit jako koncertní klavírista. Obě zmíněné skladby jsou kratší, 11 a 18 minut a mně připadá, že to je délka úměrná stylu. Emoce, nálady, pocity, je to krásné a zajímavé, ale jako samotná dlouhá stavba bez opory v klasické formě začne nudit. Mne. Ostatně i to je imprese, protože hudba k nám mluví tak, jak jsme v daném okamžiku nastaveni. Proto dovedu pochopit, že někoho může zaujmout a přitahovat mnohem déle.

Ravel u klavíru a jeho jazzová inspirace Gershwin vpravo
(Ravelovy narozeniny, New York 1928)

Česká filharmonie na mne v poslední době působí dojmem, že došlo k jakémusi zlomu ve vztahu orchestru a šéfdirigenta. Možná je to tím, že byla překonána kritická hranice počtu nových mladých hráčů, možná je důvod jiný, ale v každém případě mám pocit, že ten vztah je oboustranně pokornější. A že to jejich společné práci prospívá.

Kirill Gerstein je jakoby předurčen k provádění skladeb, které jsou na jakési hranici. V případě Ravelových koncertů jsou to prvky jazzu, které do skladby pronikly, a u jednorukého koncertu navíc technická náročnost. Proč si myslím, že je Gerstein tím pravým interpretem vyplývá z textu interview který je o odstavec níže.

V každém případě bylo příjemné si připomenout pařížský fin de siecle, kdy výtvarný impresionismus střídala Muchova secese a symbolismus Gustava Moreau, a 20. let, kdy Martinů impresionismem už dávno zasažený vstřebával jazz a pařížskou šestku.

encore: Gerstein hraje etudu Felixe Blumenfelda pro levou ruku ve Frankurtu

Gerstein poskytl rozhovor České televizi, kde mimo jiné řekl: "Jako interpreti samozřejmě čerpáme v první řadě z toho, co je psáno v notách. Ale pak vstupují do hry i kořeny a životní osudy každého z nás. Já jsem Rus, studoval jsem v Americe, studoval jsem jazz. A když hrajete sólový koncert s orchestrem a dirigentem, záleží přirozeně i na tom, jaký vztah k danému repertoáru zaujmou oni. Takže to je opravdu úžasně různorodá sbírka osobních zkušeností, z nichž se potom rodí výsledek. Při hře na klavír je člověk velmi vyvážený. Hrajete oběma rukama a i klávesnice sama je symetrická. Ale u Ravelova koncertu pro levou ruku je pak docela obtížné naučit se ovládat celý ten náš velkolepý nástroj jen pěti prsty. Ravel je v tomhle koncertu opravdu velký iluzionista a ten jeho part pro jednu ruku je napsán neobyčejně důmyslně. Jako posluchač máte pocit, že hrají dvě, ne-li tři ruce, a celé je to napsané tak, aby sólový nástroj zněl úchvatně. Ta podoba Čajkovského 1. klavírního koncertu, kterou jsme zvyklí slýchat, je výrazně upravená Čajkovského žákem. My ho teď ale hrajeme znovu ve skladatelově původní verzi. A já jsem moc rád, že ho s Českou filharmonií a maestro Bělohlávkem uvedeme v několika městech. kde ho ještě neslyšeli v té podobě, v jaké přibližně zněl, když ho  na turné dirigoval ještě sám Čajkovskij. Všiml jsem si, že za tu dobu, co sem jezdím, přibývá v orchestru mladých lidí. Takže je to živá tradice - zvuk zůstává, ale obnovuje se a to na velmi vysoké úrovni. Hrát s tímhle orchestrem ve vašem nádherném Rudolfinu a vůbec jen se dívat z oken zdejší šatny na to staré město, to je zážitek, který má pro mě opravdu zvláštní význam."

Ta slova o Čajkovském nejsou úlet, protože v pátek 26. února zahájila Česká filharmonie evropské turné, na němž ve čtyřech z celkem 5 koncertů zazní právě Čajkovského klavírní koncert.

26. 2. 2016 / MARIBOR / Narodni dom
B. SMETANA: Vyšehrad, Vltava a Šárka, symfonické básně z cyklu "Má vlast"
A. DVOŘÁK: Symfonie č. 6 D dur op. 60

27. 2. 2016 / ZÁHŘEB / Lisinski Hall
A. DVOŘÁK: Othello, koncertní předehra op. 93
P. I. ČAJKOVSKIJ: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll (2. verze)
A. DVOŘÁK: Symfonie č. 6 D dur op. 60

29. 2. 2016 / TURÍN / Auditorium Lingotto
A. DVOŘÁK: Othello, koncertní předehra op. 93
P. I. ČAJKOVSKIJ: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll (2. verze)
A. DVOŘÁK: Symfonie č. 6 D dur op. 60

2. 3. 2016 / VÍDEŇ / Konzerthaus
A. DVOŘÁK: Othello, koncertní předehra op. 93
P. I. ČAJKOVSKIJ: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll (2. verze)
A. DVOŘÁK: Symfonie č. 6 D dur op. 60

3. 3. 2016 / NORIMBERK / Meistersingerhalle
A. DVOŘÁK: Othello, koncertní předehra op. 93
P. I. ČAJKOVSKIJ: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll (2. verze)
A. DVOŘÁK: Symfonie č. 6 D dur op. 60

Česká filharmonie
Kirill GERSTEIN – klavír
Jiří BĚLOHLÁVEK – dirigent