Macbeth jako na zavolanou

Říká se, že Macbeth je nejspádnější a nejkoncentrovanější tragedie Williama Shakespeara. A že Giuseppe Verdi (1813-1901), když uprostřed svého nejplodnějšího životního období psal operu na libreto podle hry, tak nelidsky poháněl libretistu Pontiho k ještě větší dramatičnosti a zkratce.

Pražské Národní divadlo Macbetha, svou poslední inscenaci minulé sezóny, jejíž premiéra proběhla v červnu 2015, svěřilo zkušenému 40letému slovenskému režisérovi, který největší část své práce zatím odvedl v pražském Činoherním klubu, ale na svém kontě má i 3 opery, včetně Cosi fan tutte na scéně Stavovského divadla. Hudebního nastudování se ujal dirigent opery ND a šéfdirigent plzeňské opery Jiří Štrunc. Za těch zhruba půl roku se odehrálo 10 představení, což při dvojím obsazení znamená, že je optimální čas operu zhlédnout. Nahlédnutím do komentářů a kritik je to kus udělaný skvěle až hrozně a zpěváci na to nemají, případně jsou výborní. Vytýkána je též nejasná scéna, zvláště pak hydrant, a nesrozumitelný děj.

A co když ta scéna jsou prostě střeva divadlo svět, které nastavuje zrcadlo divákům, stejně jako zrcadla v rukou královských přeludů ukazují Macbethovi jeho hrozivou tvář? Lze to tak vidět? Já si myslím, že určitě ano. A že jsou tam nelogičnosti? Ty jsou skoro v každém libretu. Jenomže tady hned na začátku zazní z úst Lady Macbeth tato slova:

Máš ctižádostivého ducha, Macbethe.

Toužíš po velikosti

budeš však dost podlý na to,

abys dosáhl vytouženého postavení?

Stezka moci je plná zločinů a běda tomu,

kdo nohou váhavou na ni vkročí

a pak ustoupí.

Pyšná Lady Macbeth (Anda-Louise Bogza)

To mi připadá jako klíčové. Shakespeare napsal celkem 11 tragedií - namátkou Hamlet, Otello, Romeo a Julie a také antické tragedie. Ale ve všech případech to byly tragedie především jednotlivců. Jenomže v Macbethovi, se setkáváme s něčím, co se týká zpočátku jednotlivců, avšak přerůstá to v utrpení a tragedii celé země. A tento aspekt mi při pohledu na současný svět připadá mimořádně aktuální, což u oper nebývá tak zcela zvykem.

Navíc vyznění této krvavé tragedie je nakonec optimistické, protože přes hromady mrtvol je spravedlnosti učiněno zadost: Lady Macbeth zešílí a spáchá sebevraždu, uchvatitel Macbeth je zabit a v závěru zazní:

Udatným hrdinou je ten,

kdo život zrádce ukončil!
Vlast a krále zachránil.
Jemu čest, čest a sláva!

z Macduffovy dýky ještě kape krev a Macbeth umírá (Martin Šrejma a Anton Keremidtchiev)

Takhle to zní skoro melodramaticky, jenomže uvnitř jsou velké krveprolití, válečné hrůzy, zrady a vraždy. A ty více než 2 hodiny napínavého děje, jsou doplněny úžasnou hudbou, dramatickou a melodickou, s nádhernými ariemi, ansámbly a sbory ("La patria tradita piangeo ne invita"), přesně tím, čím Verdi získal ohromnou popularitu a je nejhranějším operním autorem vůbec.

Podle mne se s tím inscenátoři vyrovnali se ctí. Výtky kritizující nesrozumitelnost významu toho či onoho, také nekonkrétnost scény, jsou myslím bezpředmětné. Proč by měl ze všeho prvoplánově trčet nějaký význam, který kopne i tupce? Konečně většina mezilidské komunikace se odehrává na neverbální úrovni. To by pak někdo mohl zavrhnout i hudbu jako zbytečný prvek v opeře jen proto, že není dost konkrétní.

Pokud jde o zpěváky, klíčové postavy byly obsazeny na úrovni. Anton Keremidtchiev je wagnerovský a verdiovský zpěvák lepšího evropského průměru, na konto jeho zpěvu lze zaznamenat jak odsouzení, tak i: "...this guy is definitely excellent. He must be a new big name we'll see in big productions worldwide". Macbetha zpíval před 4 lety v Carsenově režii v Deutsche Oper. Jeho výkon v této roli ve Státní opeře gradoval do skvělé finální arie. Výborným dojmem působila i Anda-Louise Bogza jako Lady Macbeth, snad jen v samotném závěru zřejmě neměla dost sil. Což ovšem není rozhodující. Z ostatních postav mne zaujali Martin Šrejma jako Macduff a Lucie Silkenová coby Dvorní dáma, které mám v paměti uložené jako perspektivní zpěváky. Tradičně skvělý byl sbor, který má v opeře rozsáhlé uplatnění. A jestliže jsem naznačil aktuálnost, nemohu si odpustit tuto ukázku "Sbor skotských uprchlíků" z Metropolitní opery:

Máte-li čas, zajděte do Státní opery dokud nezačne rekonstrukce. Třeba si spravíte náladu.

Giuseppe Verdi: Macbeth
Libreto Francesco Maria Piave

Národní divadlo Praha - Státní opera
Hudební nastudování: Jiří Štrunc
Dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Martin Čičvák
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Marija Havran
Sbormistr: Pavel Vaněk
Dramaturgie: Jitka Slavíková
Pohybová spolupráce: Tomáš Krivošík
Premiéry 11. a 13. června 2015 Státní opera Praha

11. představení 21. února 2016
Osoby a obsazení
Macbeth     Anton Keremidtchiev
Lady Macbeth     Anda-Louise Bogza
Banco      Roman Vocel
Macduff     Martin Šrejma
Malcolm     Ondřej Koplík
Doktor     Lukáš Hynek-Krämer
Dvorní dáma     Lucie Silkenová
Sluha u Macbetha     Libor Novák
Nájemný vrah     Peter Paleček
První zjevení     Alexander Laptěv
Druhé zjevení     Tereza Růžičková
Třetí zjevení     Markéta Panská