Lovci perel u Hudsonu

George Bizet (1838-1875) byl zázračné dítě, které v 10 letech začalo studovat pařížskou konzervatoř a když mu bylo 20, získal Římskou cenu - pětileté stipendium, jehož podmínkou bylo strávit 2 roky v Itálii a každý rok dodat Francouzské akademii dílo, jež dokládalo jeho píli. Pro poslední rok napsal jednoaktovou operu, která se měla hrát v Komické opeře, od Lyrické opery však dostal objednávku na operu tříaktovou, takže stáhl "La guzla de l'émir" z Komické opery, k hudbě přidal několik součástí starších děl, doplnil pár nových árií a sborů, vše propojil a napasoval na libreto "Lovců perel", a nová opera byla na světě. Premiéra se konala v Lyrické opeře 30. září 1863 a po 18 provedeních byla opera zapomenuta. Kritika chválou rozhodně neplýtvala. Další provedení přišlo až po téměř 1/4 století v La Scale a v následujících letech se dílo hrálo ve většině velkých divadel. V pražském Národním divadle se v roce 1889 stihla během jednoho měsíce premiéra, repríza a derniéra, v Metropolitní opeře byla premiéra až v roce 1916, zato s Carusem. Příležitostně se hraje dodnes, i když s frekvencí o řád nižší než Carmen, kterou Bizet napsal o 12 let později, a jež je po Traviatě druhou nejpopulárnější operou vůbec.

Příběh je zasazen do rybářské osady v místně i časově vzdáleném orientálním Ceylonu a je to milostné drama trojúhelníkového typu, kde dva přátelé - Nadir a Zurga se po letech setkají a vzájemně se ujistí, že stále plní dávnou přísahu zapomenout na kněžku Leilu, aby láska k ní nenarušila jejich přátelství. Sotva však Zurga zmizí, objeví Nadir Leilu coby místní kněžku, která nesmí odhalit ani tvář, aby uchránila rybáře před neštěstím. Ti dva však na rybáře nedbají, dají průchod citu, ona se s jeho pomocí odhalí a přijde tsunami. Když se ukáže, co provedli, jsou lidem odsouzeni k smrti. Zurga je omilostní, ale jakmile zjistí, že ona je Leila, vzplane v něm žárlivost a hněv, a obrátí. Leila ho prosí, ať potrestá jen jí, což on odmítne. Zvrat nastane, když se ukáže, že jako chlapci mu Leila zachránila život. Zurga zapálí osadu (vlastně tak musel učinit už dřív) a milence nechá v nastalém zmatku uprchnout, přestože má tušení hraničící s jistotou, že špatně skončí on.

Nadir – Matthew Polenzani, Leila – Diana Damrau

Současná newyorská inscenace je po té před 100 lety druhá v pořadí a je přenesena z English National Opera v Londýně, kde měla premiéru v roce 2010 a předloni následoval revival. Co mne oslovilo jsou pozoruhodné pěvecké výkony všech sólistů a vynikající sbory, zaujatý výkon dirigenta a některé prvky scénografie. V kritikách je vedle klíčové trojice jaksi opomíjen Nicolas Testé, který disponuje krásným sametovým basem (kromě toho, že je manželem Diany Damrau). Moře promítané na průsvitnou oponu, za niž se nahoru a dolů pohybují potápěči lovící perly, noční rybářská vesnice i promítání vzdouvajícího se moře, i samotný zavěr jsou jedinečné. Vedle skvělého zpěvu několika nádherných arií však zpěváci působili nepříliš přesvědčivě. Co mne jmenovitě nezaujalo, je scéna 3. jednání s regály a starou televizí, kde Zurga pije pivo z lahve a hulí. A také detailní záběr scény, při níž Nadir snímá z Leily její kněžské oblečení vrstvu po vrstvě, vypadal spíš komicky, což ovšem návštěvník divadla nemusí z dálky vnímat. Osobně si myslím, že s mladší garniturou zpěváků mohl být dojem ještě lepší ve smyslu přesvědčivější. Rád bych třeba viděl v roli Leily 28letou Amandu Woodbury, jejíž hvězda stoupá snad ještě strměji než třeba před pár lety Isabel Leonard. V této sérii dělá Amanda cover a naostro si zazpívá až v posledním z 10 představení. Patricia Racette, která představením prováděla, byla občas nesnesitelně afektovaná.

Duet z 1. jednání. Matthew Polenzani a Mariusz Kwiecien zpívají "Au fond du temple saint"

Video Courtesy of the Metropolitan Opera.

Duet Leily a Zurgy ze 3. jednání

Video Courtesy of the Metropolitan Opera.

Georges Bizet:
Les pêcheurs de perles
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
(koprodukce English National Opera Londýn / Metropolitan Opera New York)
Premiéra 31. prosince 2016 Metropolitan Opera House New York
(Live: Met in HD 16. 1. 2016)

Dirigent: Gianandrea Noseda
Režie: Penny Woolcock
Scéna: Dick Bird
Kostýmy: Kevin Pollard
Světla: Jen Schriever

Zurga – Mariusz Kwiecien
Nadir – Matthew Polenzani
Leila – Diana Damrau
Nourabad – Nicolas Testé