O naleziště surovin se odjakživa vedly spory ústící občas ve války. Blízký Východ je toho zářným příkladem. Součástí tamějších nalezišť je i t.zv. Levantinská pánev na východním konci Středozemního moře, která je o to zajímavější, že zahrnuje území a pobřežní vody Izraele, Gazy, Západního břehu, Libanonu a Sýrie, a může skrývat zásoby až 1450 miliard m3 plynu a 1,7 miliardy barelů ropy. Je ovšem třeba říct, že prokázané světové zásoby zemního plynu dosahují objemu 187 000 mld. m3 (2013) a celková roční těžba je vyšší než 3 000 mld. m3. A současně, že podle prognóz tzv. Římského klubu ze 70. let minulého století by dnes měly být veškeré zásoby vyčerpány,
Obecně platí, že do vzdálenosti 200 mil od pobřeží si mohou přímořské státy nárokovat Exclusive Economic Zones (EEZ), pokud k sobě mají blíže, jako na příklad Kypr a Izrael, potom hranice EEZ leží uprostřed. Ve východním Středomoří je ovšem situace dostatečně složitá, uvážíme-li, že na pobřežním pásmu širokém zhruba 600 km se nachází 6 států (Egypt, Izrael, Palestinský stát/Gaza, Libanon, Sýrie a Turecko) a 250 km od pobřeží leží ještě rozdělený Kypr.
Od konce 20. století byla v Levantinském bazénu provedena řada průzkumných vrtů, které odhalily vydatná ložiska zemního plynu v EEC Izraele, Egypta a Kypru. Tady je přehled izraelských:
Ložisko
|
objeveno
|
zásoba
(mld.
m3)
|
zahájení
těžby
|
Leviathan
|
02/2010
|
450
|
2019?
|
Tamar
|
12/2009
|
240
|
03/2013
|
Karish
|
2013
|
51
|
|
Mari B
|
2000
|
43
|
2004
|
Tanin
|
2012
|
31
|
|
Shimpson
|
2012
|
15,6
|
|
Dalit
|
2009
|
14
|
2013
|
Dolphin
|
2011
|
2,3
|
|
Noa
|
1999
|
1,3
|
2012
|
Pinnacles
|
1,3
|
||
Zdroje známé dnes
|
cca 850
|
||
Odhadované zdroje
|
cca 600
|
||
celkem
|
1450
|
Projekt Yam Tethys
Yam Tethys se týká prvních dvou menších ložisek zemního plynu Mari B a Noa a jde o joint venture mezi dvěma izraelskými společnostmi Delek Drilling (25%) a Avner (23%) a americkou společností Noble Energy. Byly odhaleny na přelomu tisíciletí a odstartovaly novou éru. Navíc plyn z nich je vysoké kvality a obsahuje 99,9 % methanu. Dodávky plynu z nich začaly v roce 2004 a hlavními smluvními partnery byly IEC (Israeli Electric Corporation) a ICL (Israel Chemicals, Ltd.). Zařízení Mari B je schopné dodávat až 17 mil. m3 plynu/den, v průměru dodává ročně 3 - 3,5 mld. m3.
Tamar
V září 2010 oznámil Noble, že pole Tamar bylo zahájena práce na zprovoznění těžby při předpokládaných nákladech 3 mld. $. V březnu 2012 podepsali partneři Tamar 15letou smlouvu o hodnotě 14 mld. $ s Israel Electric Corporation na dodávku 42 mld. m3 zemního plynu s opcí navýšení až na 23 mld. $. Celkem mělo konzorcium podepsány smlouvy na dodávky 133 mld. m3 plynu o hodnotě 32 mld. $.
První komerční dodávka se uskutečnila 1. dubna 2013 při počáteční kapacitě 24 mil. m3/den, resp. 10 mld. m3/rok. V současné době se připravuje rozšíření o polovinu.
Leviathan
Americká společnost Noble Energy a izraelské Delek, Avner a Ratio Leviathan měly zahájit těžbu v této lokalitě vzdálené asi 80 km severně od Haify v letošním roce, přičemž předpokládané náklady se pohybují na úrovni 6,5 mld. $. To zpočátku omezovaly spory o to, zda má být povolen export izraelského plynu, které byly posléze vyřešeny rozhodnutím vlády potvrzeným nejvyšším soudem, že až 40 % plynu smí být vyvezeno. V listopadu 2015 bylo sice podepsáno "letter of intent" mezi provozovateli Leviathana a egyptskou firmou Dolphinus, která by mohla být základem pro prodej až 4 mld. m3 plynu ročně po dobu 10-15 let. Naděje však zchlazuje skutečnost, že v srpnu 2015 odhalila italská firma ENI ložisko Zohr ležící v egyptském sektoru Středozemního moře nedaleko Leviathanu, jehož odhadovaná kapacita je 850 m3 a je největší v oblasti. Další překážkou je zmíněný výsledek arbitráže z prosince 2015. V této obtížné situaci však došlo k roztržce mezi Ruskem a Tureckem, která rezultovala m.j. v to, že podle posledních zpráv je na spadnutí smlouva mezi Tureckem a Izraelem o obnovení diplomatických styků, jejíž součástí je i ujednání o dodávkách zemního plynu do Turecka. O rozvoj těžby v Leviathanu projevil v roce 2012 zájem i ruský Gazprom, přednost však dostala australská firma Wooodside, která z joint venture vystoupila v květnu 2012 a otázka vstupu Gazpromu je tak dnes znovu otevřená. Putin za to údajně v listopadu nabízel záruku, že izraelská těžba nebude poškozena Hamasem nebo Hizballáhem.
Daniel
V neděli 17. ledna oznámily společnosti Isramco Negev a Modiin Energy, které vlastní licenci na průzum oblastí Daniel East a Daniel West v jižní části izraelské zóny levantinského bazénu., že výsledky ukazují na zásoby plynu srovnatelné s oblastí Tamar.
Základní problém těžby plynu v izraelských vodách tedy spočívá v tom, že zprovoznění ložisek ležících několik kilometrů pod mořskou hladinou znamená mnohamiliardové náklady, jejichž rozumná návratnost vyžaduje určitý minimální roční objem prodeje. Dnešní izraelská spotřeba je okolo 10 mld. m3/rok, za 10 let se předpokládá vzestup zhruba na dvojnásobek a v roce 2040 na přibližně 27 mld. m3. Přitom rozhodující podíl představuje spotřeba pro výrobu elektrické energie, která však má za 25 let klesnout z dnešních 73 % na 64 %.
 |
| plynový terminál v Ašdodu |
ODBYT A DISTRIBUCE PLYNU
A) Izrael
V současné době existuje pouze jedna linie podmořského potrubí, kterým je plyn transportován z lokality Tamar, kde byla těžba zahájena v roce 2013, na pevninu. U přístavu Ašdod ho přejímá státní podnik Israel Natural Gas Lines (Natgaz) a distribuuje prostřednictvím 430 km potrubí po celé zemi. Zjevné bezpečnostní riziko by podle expertů měly odstranit minimálně 2 další linie podmořského potrubí.
Transport zemního plynu z Egypta umožnilo vybudování 100 km podmořského potrubí o kapacitě 9 mld. m3 plynu/rok v únoru 2008, které provozuje East Mediterranean Gas Company (EMG). Izrael zahájil dovoz v roce 2009, kdy nakoupil z Egypta 1,7 mld. m3, v následujících letech pak 2,1 a 0,72 m3. V roce 2012 egyptská strana smlouvu, která předpokládala dodávky až do roku 2028, ukončila a potrubí je dnes mimo provoz. Israel Electric Corporation, klíčový výrobce elektrické energie v zemi, vyvolala arbitrážní řízení a v prosinci 2015 rozhodli arbitři Mezinárodní obchodní komory o penále ve výši 1,79 mld. $, které mají 2 egyptské společnosti IEC zaplatit.
Proto byl v Hadeře v roce 2013 vybudován terminál pro příjem kapalného plynu s maximální kapacitou 14 mil. m3/den, a roční 2,5 mld. m3, který je však používán pouze jako rezerva pro případ výpadku dodávek plynu potrubím z Tamary. Vzhledem k tomu, že zahájení těžby v Leviathanu plánované na rok 2016 se prodlouží minimálně o 3 roky, uvažuje zřejmě ministerstvo energetiky o možnosti vybudování druhého terminálu
B) Zahraničí
Zahájení těžby plynu z ložisek ležících několik kilometrů pod hladinou moře je nákladná záležitost. Proto zcela klíčovou roli pro zprovoznění ložiska Leviathan hraje prodej plynu mimo Izrael. I když poptávka existuje, prodej závisí na technické proveditelnosti dodávek na straně jedné a na mezinárodně politických poměrech na straně druhé. Ve hře jsou jednak dodávky do sousedních zemí Jordánska a Egypty, jednak do Turecka a přes něj případně dál do Evropy, ať už potrubím položeným podél pobřeží nebo přes Kypr.
Na stole je smlouva mezi konzorciem provozujícím Tamar a egyptským holdingem Dolphinus z března 2015 na dodávku 5 mld. m3 plynu během 3 let. V listopadu byl objem zvýšen až na 4 mld. m3 ročně. Zda se smlouva naplní je ovšem otázka, neboť plynovod z Al-Arish do delty Nilu vede oblastí vysokého rizika teroristických útoků, ale rozhodující je, zda se podaří vyřešit egyptsko-izraelský konflikt, který vyvolal prosincový výsledek shora zmíněné arbitráže. Navíc loňský objev největšího ložiska plynu v Levantinském bazénu, které se nachází v egyptském pásmu, pravděpodobně vylučuje dlouhodobou perspektivu odbytu izraelského plynu do Egypta.
V Jordánsku jsou ve hře jednak dodávky společnostem Arab Potash a Jordan Bromine s provozy nedaleko Mrtvého moře, které jsou celkem reálné díky kanadskému spolumajiteli a vzdálenosti od politických center země. A potom jsou to dodávky pro státní podnik NEPCO (National Electric Company of Jordan). Jordánská vláda sice v září 2014 podepsala Letter of Intent na dodávku 45 mld. m3 plynu o hodnotě 14 mld. $ z Leviathanu během 15 let počínaje rokem 2017, ale setkala se s tvrdým odporem parlamentu. Aktivisté prohlašují pod heslem "Plyn od nepřítele je okupace", že se jedná o plyn ukradený Palestincům, a podpis smlouvy není příliš pravděpodobný, přestože by řešila kritickou situaci Jordánska, které má k dispozici trasu z Egypta trvale ohroženou teroristy z Al-Kajdá nebo z Iráku přes území ovládané Islámským státem.
Sjednocení Kypru by mohlo sehrát významnou roli při přeměně ostrova na regionální transportní uzel zemního plynu. Kyperský plyn by se pak mohl dostat do Turecka a přes něj do Evropy a stejně by mohl být přes Kypr transportován plyn z velkých ložisek v Egyptě a Izraeli. I když kyperský prezident Nicos Anastasiades varoval na letošním lednovém fóru v Davosu před nepřiměřeným optimismem, spolu vůdcem kyperských Turků Mustafou Akinci bezprecedentně vyzvali mezinárodní společenství k podpoře urovnání kyperského konfliktu.
Jako hlavní potenciální odběratel se jeví Evropa, která cití potřebu diverzifikovat systém dodavatelů. V případě kapalného plynu pak připadají v úvahu i asijské trhy.
Transportní systém je evidentně slabinou celého projektu a přitahuje tak mezinárodní pozornost. Přitom významnou roli sehrává soupeření Ruska a Turecka. První se uchytil v oblasti ruský Gazprom, který má zájem o vybudování zkapalňovací kapacity a realizaci potrubního spojení mezi ložisky, Kyprem a Řeckem.
Tato varianta však předpokládá vybudování nějakých 1000 km potrubí mezi ložisky, Kyprem, Krétou a pevninským Řeckem, kde hloubka moře dosahuje místy až 2000 m. Izrael nabídl EU, aby se na tomto projektu podílela, otázka však zůstala otevřená.
Turecku ve vstupu do tohoto byznysu doposud bránily přerušené diplomatické styky s Izraelem (po útoku na loď Marmar v roce 2010). Po prudkém zhoršení vztahů mezi Tureckem a Ruskem po sestřelení ruského bombardéru 24. listopadu 2015 bylo urychleno jednání o urovnání sporů a podle posledních informací je podpis smlouvy na spadnutí, a jeho součástí je i ujednání o dodávkách izraelského plynu do Turecka. To se zdá být nejsnazší cestou, jak dostat plyn do Evropy, protože předpokládá vybudování pouze 500 km potrubí v mělkých vodách podél pobřeží a napojení na budovaný Trans-Anatolian Natural Gas Pipeline (TANAP) nebo přes sjednocený Kypr.
VÝHLED
Po řadě let jednání a přešlapování se může stát letošní rok rozhodujícím pro budoucnost těžby zemního plynu ve východním Středomoří. V tuto chvíli jsou otevřené otázky sjednocení Kypru, ukončení diplomatické roztržky mezi Izraelem a Tureckem, vývoje vztahů izraelsko-egyptských poté, co arbitráž zatížila Egypt penále ve výši téměř 2 mld. $, a především otázka konfliktu Turecko-Rusko. A pochopitelně otázka Sýrie. To celé je hra s příliš mnoha neznámými a jen velký optimista může očekávat, že všechno dopadne dobře a izraelská plynová bomba dostane zelenou už letos.
Žádné komentáře:
Okomentovat