 |
| duben 2010 - Benátky |
Také jsem o tomhle člověku slyšel vyprávění připomínající báje od různých lidí, kteří prošli FAMU, až jsem ho v roce 2010 na jeho i svá stará kolena poznal osobně při cestách za památkami a do galerií Benátek a také Conegliana a Trevisa a potom ještě do Německa a Holandska za Rembrandtem, a také do Vídně, Drážďan a Míšně, i v Praze. Vlastně z jeho tradičních štací chyběl jen pařížský Louvre.
 |
| září 2010 - Míšeň |
Tenkrát jsem někomu napsal: "...byl průvodcem po Benátkách vrcholné renesance profesor František Dvořák, umění hořák. Sám renesanční postava, vysoký, vzpřímený, s bílou kšticí a červeným motýlkem, přítel Františka Tichého a Jana Zrzavého, ale především neuvěřitelně bohatá databáze informací, které desítky let vtloukal do hlav svých studentů a vpisoval do svých knih. A dodnes každý týden tráví 3 hodiny “U tygra” v partě pohrobků Bohumila Hrabala, a 2x měsíčně perlí ve společnosti kolem Adolfa Borna. A stěžuje si na nedostatek času, protože se mu vleče dokončení Špálovy monografie a píše knihu o Benátkách. Mimo jiné. A tenhle člověk, který měl mezi účastníky i své bývalé žáky, tam u nějakého můstku přes kanál řekl jedné z těch žákyň-důchodkyň, ale současně i do interkomunikačního systému: ´Já se tě Helenko přidržím, víš, já cítím, že po té devadesátce nějak chátrám.´ Přitom ty devadesátiny oslavil před dvěma týdny."
 |
| duben 2011 - Vídeň |
Ty Benátky byly snad nejpůsobivější. Chodili jsem městem, kde v San Trovaso vytáhl důstojného pána od oběda, aby nám ukázal pár Tintorettů, před kostelem San Sebastiano potkal známého bohemistu a následoval dlouhý výklad o italské bohemistice, a u baziliky Santi Giovanni e Paolo se u jezdecké sochy dostal přes Myslbeka, který se tam prý učil jak udělat tu zvednutou přední nohu, až k Národnímu divadlu. Ostatně v Benátkách byl jako doma, protože mnoho dovolených strávil tak, že odhaloval tajemství tohoto města, zatímco jeho žena se slunila na pláži. A po dlouhém dni, do kterého z jeho vyprávění znovu vstoupil Jan Zrzavý i Karel Hynek Mácha, který přišel do Benátek pěšky a přespával tam někde na lodi u nábřeží Riva degli Schiavoni, si sedl v Caffè Florian na San Marco ke čtvrtce vína a vplul do bezčasí vzpomínání.
 |
| červen 2011 - Kolín nad Rýnem |
 |
| červen 2011 - Delft |
A že svými příběhy doslova žil, o tom svědčí způsob, jak vyprávěl třeba o námluvách 18leté Elišky Přemyslovny, kterou krásnou, moudrou, vzdělanou a vznešenou a v nádherných šatech, jež si sama ušila, přivezli ukázat císaři do Frankfurtu a ten byl tak okouzlen, že jí dal za muže rovnou svého syna Jana Lucemburského. A jak se pak mladý pár na podzim vrátil do Čech a nechtěli je pustit do Prahy, až přišli řezníci, rozbili bránu svými sekerami a on se musel hodně sklonit, aby tou malou dírou prošel... "No, to jsem asi trochu přehnal," suše poznamenal. A Národní divadlo je nejkrásnější v Evropě, copak mají někde tak nádherné obrazy?
 |
| listopad 2011 - Drážďany |
A miloval hudbu, vyprávěl jak doma poslouchá komorní muziku, že nevynechá žádnou operní premiéru v Národním, a ve Vídni jsem seděl vedle něj při představení, kde Češi z vídeňské Omladiny hráli a zpívali My fair Lady a pozoroval jakou měl radost, že kluk z fabriky a úřednice udržují češtinu, radost o to větší, že ten spolek vedla jeho sestřenice, která zmínila i to, jak jim pomohl Dvořákův syn, tenkrát ředitel brněnského Národního divadla.
A navíc byl "pan profesor" kantor tělem a duší. Nejen že byl dokonale připravený a měl všechno drobným písmem napsané na osmerkách papíru, ale před příjezdem na místo vysvětlil o co půjde, včetně širších souvislostí. Pak následoval výklad na místě, cestou do hotelu všechno přehledně zopakoval a celkový souhrn udělal ještě cestou do Čech. A protože některé účastníky znal ještě jako své studenty, zkoušel je, ač věkem zralé až přezrálé, zda jim poznatky uvízly v paměti. A ve vídeňském Kunsthistorisches Museum po polední přestávce konstatoval: "Dámy, já jsem vám dal volno, abyste studovaly římské hlavy, a vy jste ten čas promarnily pitím kávy!" Málem nedostaly zápočet.
Četl jsem kdesi, že znalecké posudky prof. Dvořáka nebyly vždy úplně čisté, jedna mladá kunsthistorička, které jsem o svých cestách vyprávěl, také pozvedla obočí, a sám jsem byl svědkem toho, že jeho informace nebyly v detailech vždy up-to-date, jenomže to je svým způsobem druhořadé. Přál bych každému slyšet jeho doslova vášnivý, snad půlhodinový výklad před Rembrandtovou "Noční hlídkou" v Rijksmuseu, kam se sbíhali i hlídači a další návštěvníci a zastavili tak provoz muzea, přestože nerozuměli ani slovu. Dar takhle hořet pro krásné věci je hodně vzácný. A člověka, kterého ten plamen ožehne, pak třeba méně bolí pomíjivé problémy a svět je pro něj lepším místem k životu. A když i ten zahoří, mohou společně přispět třeba k polidštění opice. Prostě jak to říkal Mrázek Hořický: "Dvořák, české kultury hořák."
Klobouk dolů, pane profesore.
František Dvořák se narodil 17. dubna 1920 a zemřel 9. listopadu 2015.
---------------------------------------------------
Poznámka: A hluboká úklona před paní Dagmar Halamíčkovou neboli CK Salve Tour, která tohle všechno dokázala zorganizovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat