Berlínské mrtvoly 2. Don Giovanni

Druhé sváteční operní představení berlínské Staatsoper v Schillerově divadle sice nebylo ani zdaleka čerstvé, hrálo se po čtrnácté a jeho premiéra se konala již před 3 lety, bylo však i přesto režijně objevné a provedení díky sólistům pozoruhodně skvělé. Ty 3 roky ovšem platí jen pro Berlín, protože poprvé předvedl režisér Claus Guth inscenaci v Salcburku roku 2008. O dva roky dříve na stejném místě inscenoval Figarovu svatbu s vypočítavou svůdnicí Zuzanou a nepřehlédnutelnou Annou Netrebko a o rok později Cosi van tutte. Třikrát Mozart, třikrát da Ponte.

Christopher Maltman - Don Giovanni a Luca Pisa - Leporello

A již v Salcburku našla inscenace své vášnivé odpůrce a příznivce. Není divu, když režisér udělala z Dona Giovanniho a Leporella dva feťáky, z nichž první je sice svůdce žen, ale v podstatě je jejich obětí. A vše se odehraje v lese, kde se pije pivo z plechovek a fetuje, místo paláce je tam autobusová zastávka, na níž se poprvé objeví Donna Elvíra, Leporello jí tam zpívá Madamina a počty pánových milenek čte z papíru přilepeného na stěně, pokud vůbec číst umí. Později si tam s ní užije a oba pánové se na střeše také střídavě skrývají. A Don Ottavio s Donnou Annou přijedou do lesa autem, které tam odmítne sloužit a z motoru šlehají blesky, ale především Giovanni v bitce Komtura vezme přes hlavu trubkou, zatímco ten po něm střelí z pistole a smrtelně ho zraní. A celé představení pak krvácející Giovanni vlastně bojuje o život, až nakonec padne mrtvý do jámy, kterou mu Komtur vykopal. A konflikt mezi ním a Masettou vznikne hlavně proto, že po milostných hrátkách zůstanou na bělostných Zerlininých svatebních šatech krvavé skvrny od Giovanniho zraněného břicha a/nebo v důsledku deflorace. A celá mladá plesající družina skončí v lese tuhá z nadužitého alkoholu a drog. Láska a smrt, dobro a zlo ovšem dostávají podobu jakéhosi až postmoderního šklebu, což se dá přijmout nebo odmítnout. Berlínští diváci to 29. prosince 2015 přijali s nadšením.

 Dorothea Röschmann - Donna Elvira a Luca Pisaroni - Leporello poté co...

Ale je pozoruhodné, že toto pojetí si nijak zásadně neodporuje ani s libretem, ani hudbou a místy je nečekaně vtipné. Přidáme-li vynikající pěvecké a herecké výkony Christophera Maltmana jako Dona Giovanniho a Lucy Pisaroniho jako Leporella, stejně jako tří Giovannim posedlých žen, plus Masetty, Dona Ottavia a Komtura, není těžké stát se příznivcem této inscenace. V porovnání s Traviatou navíc odehrála všech pět prosincových představení stejná sestava zpěváků, z nichž Maltman a  Roschmann dokonce hráli i v Salcburku. A zapomenout nesmím ani na Jana Martiníka jako Komtura, jehož sametový bas volá po větších rolích.

berlínská děkovačka - Shkarupa, Martiník, Pisaroni, Yeghiyan a Maltman

Při sledování oněch dvou berlínských představení mne napadlo, proč některé režisérské inscenace oper jsou přitažlivé a některé až bolí. Je to možná tím, že ty první mají myšlenku, zatímco ty druhé pouze nápady. Ty pak jeden za druhým, bez ladu a skladu tvoří nepřehledný a nelogický útvar, který snob označí za přínos, zatímco normální divák se nudí a volá po klasice. Řekl bych, že obě berlínská představení se vyznačovala tím, že měla myšlenku.

V květnu se na tomtéž místě koná premiéra Guthovy inscenace Julietty Bohuslava Martinů, dirigovat bude Daniel Barenboim a hlavní role zazpívají Magdalena Kožená a Rolando Villazon. Řekl bych, že už teď je na co se těšit.

--------------------------
Staatsoper Berlin
Schillerovo divadlo
29. prosince 2015 

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
Libreto: Lorenzo Da Ponte

Inscenační tým
Hudební nastudování: Massimo Zanetti
Režie: Claus Guth
Scéna a kostýmy: Christian Schmidt
Světla: Olaf Winter
Choreografie: Ramses Sigl, Michael Schmieder
Sbormistr: Martin Wright

Účinkující
DON GIOVANNI Christopher Maltman
DONNA ANNA Anna Samuil
DON OTTAVIO Peter Sonn
COMMENDATORE Jan Martiník
DONNA ELVIRA Dorothea Röschmann
LEPORELLO Luca Pisaroni
MASETTO Grigory Shkarupa
ZERLINA Narine Yeghiyan

STAATSOPERNCHOR
STAATSKAPELLE BERLIN