Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 1. ledna 2016

Berlínské mrtvoly 1. Traviata

Štěstí v neštěstí. Pokusil jsem se navléknout na svůj náhrdelník Traviat další perlu v podobě Violetty ztvárněné bulharskou sopranistkou Sonyou Yonchevou, vítězkou Operalie 2010 strmě vystoupivší na operní Olymp, jejíž jméno se nezřídka spojuje se jménem Callas. Tentokrát přímo ve Staatsoper Berlin, i když ne v historické budově na Unter den Linden, kterážto scéna se vyloupne z letité rekonstrukce snad za 2 roky, ale o 5 km dál za Brandenburskou bránou ve skvělém Schillerově divadle. [1]

Divadelní budova na Unter den Linden po 5 letech rekonstrukce

Režisér Dieter Dorns je spíš činoherní režisér, ale ve svých 80 letech má za sebou také řadu režií v nejprestižnějších operních domech. Berlínské představení Traviaty, jehož přípravou byl pověřen, se hrálo 130 minut bez přestávky a režisér ho pojal jako pohled vnitřním okem umírající Violetty na to, jak se přibližovala její smrti. Centrálním bodem scény je veliké popraskané zrcadlo, na něm vak, ze kterého se jako z přesýpacích hodin sype písek, který odměřuje hrdinčin čas, a občas se zrcadlo stane průhledným a za ním se objeví pyramida z ženských těl oblečených v poloprůhledných trikotech představující smrtihlava. Jindy ony dívky dotváří scénu před zrcadlem. To vše se nachází na točně obepnuté stěnou s pěti dveřními otvory. Jediné rekvizity jsou židle, stolky, polštáře a prostěradla.

Upoutávka v premiérovém obsazení

Premiéru 19. prosince a první reprízu zpívala Sonya Yoncheva. Čtvrté a také třetí představení však místo ní zpívala náhradnice, prý proto, že 25. prosince slavila Yoncheva 34. narozeniny. Když před dvěma lety při výběru zpěváků pro tuto inscenaci v Berlíně předzpívala, sotva Danielu Barenboimovi říkala, že pokud představení padne na její narozeniny, musí si divadlo sehnat náhradu. Ovšem sotva také tušila, že za rok bude vdaná za Barenboimova asistenta, bude matkou jeho dítěte a hvězdou první velikosti v Metropolitní opeře. Naštěstí k tomuto nemusím říkat bohužel, protože i Violetta v podání 32leté Nadine Koutcher (Běloruska Naděžda Kučer), dosud prakticky neznámé, byla technicky dokonalá, ostatně u vítězky BBC Cardiff 2015 by to měla být samozřejmost. Zdálo se mi sice, že její výraz je silnější v dramatických scénách než lyrických, ovšem to může být i záměr inscenátorův. (Jediná dostupná ukázka její Violetty je ze studentských let, před 2 roky roli zpívala v Permu a v roce 2009 také v petrohradském Michajlovském divadle). Koutcher je sice stále ještě uváděna na webu permské opery, v níž působí 3 roky, jako její sólistka, ale od 2. listopadu 2015 je prokazatelně sólistkou Staatsoper Berlin, takže tam již absolvovala i zkoušky Traviaty. Stejně vynikající byl i otec Germont Simone Piazolly, a to nejen pěvecky, ale i celkovým projevem, možná i proto, že jako jediný z hlavních představitelů absolvoval nejen všech pět představení, ale také jeho zkoušky. Alfredo v podání Erica Cutlera byl výborný, zvláště když uvážíme, že v Berlíně zpíval jediné představení, což při děkovačce ocenil opakovaným potřásáním rukou nápovědě. Na zaraženého studenta mi však připadal až příliš suverénní, ale opět je těžké říct, zda šlo o záměr režiséra nebo naopak jeho nenaplnění. Nad vším však vynikal Barenboimův orchestr, který jako by byl tmelem, jenž drží představení pohromadě a samozřejmě i pozoruhodná režijní koncepce. V inscenaci má malou roli dr. Grenvila také český zpěvák Jan Martiník. Postava v růžovém sáčku, s cigárkem v ústech a doktorským kufříkem v ruce, bloumá při masových scénách po jevišti, kratší pěvecký výstup má ve 3. jednání. Řekl bych, že vítěze z Cardiffu 2009 je na takové role škoda.

scéna ze 3. jednání - Violetta (Yoncheva), za ní poloprůhledné zrcadlo, 
pyramida z ženských těl v podobě lidské lebky a sypající se písek symbolizující čas
Na konci, když se opakovaně objevili zpěváci a sbor a pak znovu zpěváci jednotlivě i společně před oponou, se tato rozevřela a na jevišti se děkoval Daniel Barenboim uprostřed celého svého orchestru.

I když jsem povaha chápavá, stejně mě mrzí, že jsem neviděl Yonchevu v jejím majstrštyku. Ale je to málo, vidět jí živě v pražském červnovém recitálu a v říjnu jako Desdemonu v přenosu z Metropolitní opery? Navíc mám předstih, protože i Koutcher má před sebou velkou kariéru.

Staatsoper Berlin
Schiller Theater, 27. prosince 2015 (4. představení)

Giuseppe Verdi: La Traviata (1853)
Libreto: Francesco Maria Piave

Inscenační tým
Hudební nastudování: Daniel Barenboim
Režie: Dieter Dorn, spolupráce - Christiane Zaunmair
Scéna: Joanna Piestrzyńska
Kostýmy: Moidele Bickel, spolupráce - Dorothée Uhrmacher
Choreografie: Martin Gruber
Světla: Tobias Löffler
Dramaturgie: Hans-Joachim Ruckhäberle, Katharina Winkler

Účinkující
VIOLETTA VALÉRY Sonya Yoncheva (19., 22. a 31.12.) Nadine Koutcher (25. a 27.12.)
FLORA BERVOIX Cristina Damian
ANNINA Katharina Kammerloher 19. 22.12.), Alexandra Hutton (25. a 27.12.))
Annika Schlicht (31.12.)
ALFREDO GERMONT Abdellah Lasri (19.12.), Saimir Pirgu (22. a 25.12.)
Eric Cutler (27.12.) a Francesco Demuro (31.12.)
GIORGIO GERMONT Simone Piazzola
GASTONE Florian Hoffmann
BARONE DOUPHOL Dominic Barberi
MARCHESE D‘OBIGNY Grigory Shkarupa
DOTTOR GRENVIL Jan Martiník

STAATSOPERNCHOR
STAATSKAPELLE BERLIN
-------------------------------
[1] Schillerovi divadlo na adrese Bismarckstraße 110 se nachází asi 5 km západně od Brandenburské brány, bylo postaveno v roce 1906, za 2. světové války poškozeno a obnoveno v roce 1951. Roku 1993 zde skončil pravidelný provoz činohry a objekt je pronajímán k různým produkcím. Od roku 2010, kdy začala rekonstrukce opery Unter den Linden, zde hraje Staatsoper Berlin. Divadlo má dobrou akustiku a výhled ze všech 1050 míst v přízemí a na balkoně.
[2] Na youtube je uložena amatérská zvuková nahrávka premiéry 19. prosince: 1. jednání, 2. jednání/1, 2. jednání/23. jednání









Žádné komentáře:

Okomentovat