Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 13. prosince 2015

3x opera a pokaždé jinak

Tři opery během 6 dní. Televizní přenos z La Scaly, živé představení ve Státní opeře a záznam představení Metropolitní opery. Takže:

Jako každý rok 9. prosince, což je svátek patrona města svatého Amrože, otevírala sezónu v milánské La Scale premiéra:

Giuseppe Verdi: GIOVANNA D’ARCO (JOAN OF ARC)
Sbor a orchestr Teatro alla Scala

Dirigent: Riccardo Chailly
Režie. Moshe Leiser, Patrice Caurier,
Scéna: Christian Fenouillat
Kostýmy:  Agostino Cavalca
Světla: Christophe Forey
Video: Etienne Guiol
Choreografie: Leah Hausman

Obsazení:
Carlo VII - Francesco Meli
Giovanna - Anna Netrebko
Giacomo - Devid Cecconi
Talbot - Dmitry Beloselskiy
Delil  - Michele Mauro

Byla to po několika letech první zahajovací premiéra sezóny jak má být. Poslední tři nebyly premiérovým publikem a kritikou přijaty s velkým nadšením. V roce 2012 dirigoval Daniel Barenboim Wagnerova Lohengrina, což mnozí italští vlastenci vnímali jako provokaci a urážku Itálie. V předvečer 200. výročí narození Verdiho a hraje se Wagner, co to je? O rok později dirigoval sice milánský rodák Daniel Gatti Verdiho Traviatu, ovšem v režii poněkud extravagantního Rusa Dmitrije Černjakova, který sklidil hojné bučení stejně jako Piotr Beczala, jenž se zařekl, že do La Scaly už nevstoupí. A vloni sice byl vzat na milost Barenboim, který si oddirigoval svou poslední premiéru - neutrálního Bethovenova Fidelia, ovšem kde je tam Itálie?

Anna Netrebko (Giovanna d´Arco) a Francesco Meli (Carlo VII) ve zlaté zbroji při premiéře
Teprve letošní představení se konečně vyvedlo. V publiku ministerský předseda a ministr kultury, Verdiho opera a za dirigentským pultem milánský rodák Chailly, který převzal 1. ledna na dva roky šéfovskou taktovku, aby se poté stal hudebním ředitelem. A v hlavní roli Anna Netrebko, která je bez velkého přehánění fenomenální zpěvačka. Do role se dokáže rozpustit a její projev pěvecký a herecký je neuvěřitelný. Což poněkud překvapuje, neboť jinak jde o nepříliš moudrou přívrženkyni ruského prezidenta Putina. Francesco Meli jako Carlo VII byl jejím důstojným partnerem. Jen jeho exteriér pozlacený od konečků vlasů až po patu snad až příliš prozrazoval genderovou identitu režisérského dueta. Opera se v La Scale nehrála od premiéry, tedy celých 170 let, možná proto, že hudební materiál je poněkud nevyvážený, a vedle nádherných sólových a sborových pasáží je tam občas slyšet i pořádná italská řachanda. Bezproblémový večer tak kazila snad jen přísná bezpečnostní opatření a ostrá slova vyměněná po představení mezi dirigentem a režisérem, jež shodou okolností zaznamenal mikrofon. V novinových titulcích ovšem dominovalo extempore jakési transsexuální ženy bojující za právo na prostituci, jejíž transparent přistál v orchestřišti rovnou v trombonu.

--------------------------------------

Ve středu 9. prosince se v pražské Státní opeře hrálo 10. představení Boitova Mefistofela, jenž měl premiéru v lednu (viz). Znovuzhlédnutí stálo za to. Především charismatický výkon slovenské hvězdy a stabilního hosta Metropolitní opery Stefana Kocána v roli Fausta. Skvělé byly i sbory a nevzpomínám si, že bych slyšel potlesk pro sbor na otevřené scéně a to pořádně dlouhý. Velmi dobrý výkon podala také Petra Šimková, zvláště ve 2. jednání, po kterém byla opakovaně vyvolána před oponu a i v závěrečné děkovačce sklidila veliký potlesk. Ostatně Petra Šimková je skvělá zpěvačka, byť Národním divadlem poněkud přehlížená. Před 8 roky tam zpívala Mařenku, ve SO před 4 roky Mimi. Vystupuje především v Plzni a její nejúspěšnější role jsou Tosca, Violetta a Markétka.

Štefan Kocán jako Mefistlfeles
Arrigo Boito: Mefistofeles
Autor libreta : Arrigo Boito

Inscenátoři:
Dirigent : Marco Guidarini
Dramaturgie : Jitka Slavíková
Choreografie : Igor Vejsada
Kostýmy : Marta Roszkopfová
Hudební nastudování : Marco Guidarini
Režie : Ivan Krejčí
Sbormistr : Martin Buchta, Adolf Melichar
Scéna : Milan David

Orchestr a sbor SO, chlapecký sbor Pueri gaudentes (sbormistryně Zdena Součková) a balet (externí spolupráce).

Obsazení:
Mefistofeles : Štefan Kocán
Faust : Raúl Gabriel Iriarte
Margherita : Petra Šimková-Alvarez
Marta : Yvona Škvárová
Wagner/Nereo : Josef Moravec
Elena : Eva Urbanová
Panthalis : Sylva Čmugrová

-------------------------------------

Konečně v sobotu 12. prosince se uskutečnilo v rámci projektu MET in HD vysílání reprízy Mozartovy opery Kouzelná flétna, kterou byl celý velký projekt 30. prosince 2006 odstartován.

Premiéra této inscenace zazněla 8. října 2004 a Královnu noci v ní (a třech reprízách) zpívala slovenská sopránistka Lubica Vargicova. Pro představení o 2 roky později pak byla opera zkrácena do jednoaktové podoby. Připomeňme, že v letech 1967-1982 se v MET hrála inscenace se scénou Marca Chagalla, ve které v roce 1977 absolvovala svůj debut v Metropolitní opeře další Slovenka Edita Gruberová.

Nathan Gunn jako Papageno
Motorem inscenace je univerzální režisérka, scénografka a návrhářka kostýmu Julie Taymor, jež se proslavila především režií muzikálu Eltona Johna Lví král (The Lion King), která jí v roce 1998 vynesla Tony Award za režii a kostýmy. Také v Kouzelné flétně hýří režijními nápady, které spolu s fantastickými kostýmy a loutkami, létajícími ptáky a tančícími medvědy vytváří barevný poetický svět, kde i z monster se stávají okouzlující bytosti. Z pohádky o boji dobra a zla, či světla a tmy byla vypuštěna významná a poněkud nudná část zkoušek, kterým jsou Tamino a Papagena podrobováni, a stominutová verze je ideální pro udržení pozornosti diváků.

Obsazení opery vévodí americký barytonista Nathan Gunn v roli Papagena (letos v lednu zpíval v MET in HD ve Veselé vdově s Renée Fleming a v srpnu v Santa Fé v premiéře opery Cold Mountain Jennifera Higdona s Isabel Leonard v hlavní ženské roli). Trochu popletený ptáčník, který doprovází prince Pamina a žije í svůj vlastní příběh, má v jeho podání šarm a je osou inscenace. Maďarská koloraturní sopranistka Erika Miklósa exceluje v pro ni životní úloze Královny noci, kterou zpívala poprvé v mannheimské opeře ve 21 letech a byla do této role angažována většinou velkých operních scén, takže k dnešnímu dni má na svém kontě přes 400 představení. Čínská sopranistka Ying Huang rolí krásné královniny dcery Paminy v MET debutovala. Naopak skvělý německý basista René Pape debutoval pouze v roli Sarasta, ale v MET již o 10 let dříve, a dnes má na svém kontě přes 200 vystoupení.

Wolfgang Amadeus Mozart: The Magic Flute
Libreto: Emanuel Schikaneder
Metropolitní opera New York, záznam představení ze dne 30. prosince 2006

Inscenátoři
režie: Julie Taymor
scéna: George Tsypin
kostýmy: Julie Taymor
světelný design: Donald Holder
designéři loutek: Julie Taymor, Michael Curry
choreografie: Mark Dendy
televizní režie: Gary Halvorson
překlad do angličtiny: J. D. McClatchy.

Obsazení
Pamina: Ying Huang
Tamino: Matthew Polenzani
Královna noci: Erika Miklósa
Sarastro: René Pape
Papageno: Nathan Gunn
Papagena: Jennifer Aylmer
Monostatos: Greg Fedderly
mluvčí: David Pittsinger
první dáma: Wendy Bryn Harmer
druhá dáma: Kate Lindsey
třetí dáma: Tamara Mumford
tři chlapci: Bennett Kosma, Jesse Burnside Murray, Jacob A. Wade
dva kněží: Brian Davis, Tony Stevenson
dva ozbrojenci: Michael Myers, Robert Lloyd
tři otroci: Stephen Paynter, Kenneth Floyd, Gregory Cross.

Taneční role: Rachel Schuette
sólo na flétnu: Michael Parloff
dirigent: James Levine

--------------------------

Tato tři představení spojuje jen to, že jsem je viděl během jednoho týdne a odlišuje naopak to, kde jsem je viděl, čímž se dostávám k jádru pudla. Televize je masový prostředek a umožňuje získat informaci bez hlubšího zážitku. Přenos na velké plátno kin je vynikající v tom, že umožňuje ukázat divákovi detaily, které v divadle nejspíš ani nepostřehne, a hudbu, resp. zpěv očistit od drobných vad do sterilní dokonalosti. Z čehož vyplývá, že byť co do úrovně nebylo představení Mefistofela ve Státní opera nejvýš, přineslo lidskou energii proudící z jeviště do hlediště a spojení zpěváků a diváků ve společné radosti z hudby, což se bez divadla neobejde. Od toho také divadla jsou o když kdysi se tam i jedlo, pilo, hodovalo a milovalo.

Žádné komentáře:

Okomentovat