Co nového v Sýrii?

Blízký Východ prošel za posledních 100 let dramatickým vývojem na jehož začátku byla porážka Osmanské říše jako spojence Německa v 1. světové válce následovaná po několika letech jejím definitivním rozpadem a jednotlivá teritoria neschopná samosprávy byla rozdělena mezi vítězné mocnosti jako mandátní území, na nichž měly zajistit správní a politickou konzolidaci a posléze vznik státních útvarů. K tomu došlo v Iráku roku 1932, Libanonu 1943, Jordánsku a Sýrii 1946 a Izraeli 1948. Po válce začal sílit vliv SSSR a v Iráku a Sýrii se posléze dostaly k moci skupiny napojené na tuto komunistickou mocnost. Ta dodávala zemím také zbraně a školila jejich velitelské sbory. Po nesmírně nákladné, kruté a nevyhrané válce s Íránem napadl Irák Kuvajt ve snaze si ekonomicky přilepšit a byl poražen mezinárodní koalicí. Po dlouhých neshodách s OSN byl Irák v roce 2003 obsazen armádou USA a jejich spojenců a jeho prezident o 3 roky později popraven. Odchod vojenských jednotek koalice v čele s USA v roce 2011 vedl k aktivizaci islámského radikalizmu a vzniku Islámského státu, jehož vojenskou složku tvoří bývalí Sadámovi velitelé vyškolení v SSSR a Rusku. Současně začalo docházet k nepokojům a demonstracím v prakticky celém arabském světě. Ty vedly k pádu vlády, občanské válce a Kaddáfího smrti v Libyi, odstoupení prezidentů v Egyptě a Tunisku a protestům v Sýrii.

SÝRIE

Protivládní protesty v převážně sunnitské, ale sekularizované Sýrii, které přerostly v roce 2011 v nemilosrdnou občanskou válku, jsou lidskou tragedií mnoha milionů obyvatel, kteří uprchli ze svých domovů, mnozí do okolních zemí a část z nich, zvláště během letošního roku, do Evropy. A 250 000 jich přišlo o život. Hlavními aktéry jsou na straně prezidenta Asada vládní ozbrojené složky představované především syrskou armádou, letectvem, námořnictvem a zvláštními jednotkami včetně zpravodajské služby. To je obrovská síla, která čítala před válkou téměř 300 000 mužů a žen, náboženství převážně sunnitského, ale s většinou velitelského sboru včetně náčelníka generálního štábu a vrchního velitele prezidenta Bašára Asada z řad šíitských alavitů, žijících převážně v oblasti okolo středomořského pobřeží a představujících pouhých 12 % populace. Po 4 letech války ovšem stav armády klesl pod 200 000.

ASADOVI ODPŮRCI

Na konflikt mezi tzv. "umírněnou opozici" a vládními silami, který začal v roce 2011, se později nabalovaly další skupiny. Jejich počet je veliký, ale zhruba jsou to 

• syrští Kurdové, kteří žijí na severovýchodě země, a další Kurdové jsou na východě Turecka a severu Iráku a společně usilují o samostatný stát

• an-Nusrá napojená na al-Kajdu

• Islámský stát, který zřetelně aktivizoval svou činnost po odchodu amerických jednotek z Iráku v roce 2011 a postupně rozšířil svou působnost na území Sýrie a původně spolupracoval s an-Nusrá. V roce 2013 se přejmenovali na Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL), který získává nová a nová území. 29. června 2014 vyhlašuje chalífát, který má být řízen v souladu s islámským právem. V jeho čele stojí zástupce boha na zemi, chalífa. IS má dnes v v Sýrii k dispozici okolo 30 000 bojovníků a disponuje prostředky ve výši mnoha set milionů dolarů ukradených v bankách, získaných zabavením majetku občanů, daněmi na obsazených územích (2,5 % příjmů obyvatelstva jen na válku) a prodejem nafty. 

ASADOVI POMOCNÍCI

Od samého počátku občanské války působí v Sýrii ozbrojené milice šiitského libanonského hnutí Hizballáh, které v Sýrii bojují jako součást Asádových vládních sil. Tyto jednotky v Sýrii přišly až o 1500 mrtvých a 5000 zraněných mužů, což je 1/3 všech jeho bojovníků. V boji se sunnitským Islámským státem zahynul v říjnu i významný velitel Hassan Hussein al-Haj. Ve 3 táborech v Libanonu jsou ovšem cvičeni další bojovníci.

V říjnu vyslal do Sýrie své jednotky rovněž Írán, v důsledku výrazných ztrát jsou však stahovány, takže v tuto chvíli tam zůstává 700 z původních 2000 Íránců. I v takové zemi jako Írán mají volby svůj význam. V posledních týdnech se ti, kteří zůstávají, soustřeďují na severozápadě země, kde spolupracují s tím, co zbylo z Asadovy armády, a Hizballáhem, který s Iránem spojuje jak šíitské islámské vyznání, tak i peníze, které z Teheránu dostává.

V Sýrii se na straně Asada angažují také ruské soukromé bezpečnostní služby, jmenovitě soukromá vojenská společnost Vagner. Předpokládá se však, že svým způsobem se v Sýrii angažuje 8 z 10 známých uskupení tohoto druhu, Jejích bojovníků je tam údajně až 1000 a jen v říjnu 2015 ztratila až 40 mužů. Smlouva žoldnéře (rusky kontraktnik) zavazuje k 10 létům mlčenlivosti, v přípravě a na "služebních cestách" je jim odebrán mobilní telefon a mají zakázáno i komunikovat prostřednictvím sociálních sítí. Je jasné, že tato uskupení nemohou působit bez vědomí ruského státu, a i když Vagner je registrována v Argentině, jejich velitelství a základna jsou v Molkinu nedaleko Krasnodaru. Ostatně v dubnu 2012 prezident Putin prohlásil: "Soukromé vojenské společnosti v Rusku, to je nástroj realizace národních zájmů bez přímé účasti státu."

A posledním a momentálně nejdůležitějším podporovatelem Asada je Rusko. Pro něj zůstala Sýrie v osobě Asada posledním opěrným bodem v oblasti Blízkého Východu. Vedle uvedených soukromých bezpečnostních služeb působili v zemi nejrůznější poradci a před téměř 3 měsící zahájilo Rusko oficiálně bombardování pozic Asadových odpůrců, a to jak domácích (převážně), tak i pozic jednotek Islámského státu. Letecká základna, ze které operuje okolo 60 strojů různých typů, je u pobřeží středozemního moře nedaleko Latakije. Původní předpoklad trvání operace byl 3 měsíce, což je zjevně nereálné. Během prvních dvou měsíců Rusko ztratilo jedno bombardovací letadlo, které sestřelily turecké stíhačky, vrtulník, bezpilotní průzkumné letadlo a několik lidí.

ZAHRANIČNÍ KOALICE NA SCÉNĚ

Protesty se postupně měnily v násilné akce, když vláda nesplnila prakticky žádné požadavky opozice. Opozice se institucionalizovala, začaly boje, celé útvary vládních vojsk dezertovaly. V roce 2013 byl použit sarin v obydlených čtvrtích na okraji hlavního města Damašku, kde zahynulo 1400 lidí, s největší pravděpodobností vládními jednotkami, a intervenci ze strany západu zabránila pouze dohoda o likvidaci syrských chemických zbraní, kterou s Asadem vyjednalo Rusko.

V září, resp. prosinci 2014 vznikla z iniciativy USA koalice 59 států, jejímž cílem byl boj proti IS.

V září 2014 vznikla v rámci pařížské Konference o míru a bezpečnosti v Iráku další koalice, tentokrát vedená Francií, jejímž cílem byla podpora Iráku v boji s Islámským státem. Znovu tam byla také potvrzena rezoluce RB 2170 z 15. srpna 2014 zakazující obchod s IS. 

CO SE DĚJE TEĎ

Podstatnou novinkou podzimu 2015 je ruská intervence ve chvíli, kdy Asad ztrácí půdu pod nohama, která situaci bezpochyby změnila. Zdá se, že jejím cílem je posílit vliv Ruska na Blízkém Východě a spolu s tím se vymanit z izolace, do které se dostalo díky ukrajinskému dobrodružství. Pokud se nechce stát součástí americké koalice, nemá jinou alternativu než podpořit Asada, což je ovšem kalkulace s vysokou mírou rizika. Proto (a také protože je závislé na informacích od Asáda) v prvé řadě odstraňuje Asadovy oponenty na severozápadě země a proto také dochází ke sporům se západní koalicí včetně Turecka, která je podporuje.

Situace se vyhrotila po sestřelení ruského vojenského letadla dne 24. listopadu tureckou stíhačkou v oblasti syrsko-turecké hranice. Hysterické sankce z ruské strany měly m.j. za následek urovnání 5 let zmražených vztahů mezi Tureckem a Izraelem a posílení přítomnosti NATO v Turecku.

10. prosince se asi 100 zástupců širokého spektra syrské politické i ozbrojené opozice dohodlo na způsobu, jak chtějí ukončit občanskou válku. Mělo by jít o stát založený na občanském principu a v žádném případě by neměl být součástí mocenských struktur Asad.

15. prosince oznámila Saudská Arabie vytvoření koalice 34 převážně sunnitských zemí pro boj proti terorismu v islámském světě. Jejími členy jsou také Turecko a Egypt, ne však Irán, Irák a Sýrie..

Problém ruské intervence spočívá v tom, že ruské předpoklady vycházely z víry, že Asadova armáda je bojeschopná a stačí ji podpořit letecky. Bezpochyby určitý pokrok nastal, avšak zdaleka ne takový, který byl deklarován na začátku, a jaký byl žádoucí. Kdyby situace na syrském bojišti byla dnes zásadně jiná, Rusové by se tím už dávno hlasitě chlubili. Navíc Rusko zaskočila pozice Turecka a zřejmě i situace kolem íránského kontingentu. Jistě by se situace mohla vyvíjet příznivěji, a to od samého počátku občanské války, kdyby ruské myšlení, chápání pravdy a vyjednávaní nebylo tak vzdálené západním standardům. Protože oni zřejmě jen projev síly považují za argument, mnohdy dokonce i tehdy, kdy za ním žádná skutečná síla není.

Tato intervence však dala do pohybu mocenskou diplomacii, což posléze vedlo k jednáním Francie-RF a USA-RF a nakonec ke schválení rezoluce 2254 (2015) RB OSN na podporu mírového řešení války v Sýrii. Jednání mezi vládou a opozicí by podle ní měla začít počátkem příštího roku a do půl roku by měla vzniknout přechodná vláda. Do poloviny roku 2017 by se pak měly uskutečnit volby pod dohledem OSN. Jméno Asad se v rezoluci neobjevuje.

Zajímavý obraz nabízí také rozsáhlý průzkum provedený Arab Center for Research and Policy Studies z katarského Doha ve 12 zemích arabského světa, kterého se zúčastnilo 18311 respondentů. I když se odpovědi v jednotlivých zemích lišily, jsou výsledky celkem jednoznačné:

• působení IS hodnotí 80 % negativně
• syrskou krizi by měla ukončit změna režimu (62 %) spíš než jednání všech stran, likvidace syrské revoluce a opozice, resp likvidace IS a pak politické řešení (zhruba po 10 %). mimochodem polovina respondentů je minimálně několikrát týdně na internetu
• negativně je hodnocena zahraniční politika USA (65 %), Iráku (62 %) a Ruska (54 %), naopak pozitivně Turecka (59 %)

 

	prosinec 2015	změna od 01/2015
Irácká vláda	28,000 km2	+ 6%
Islámský stát	78,000 km2	- 14%
Iráčtí Kurdové	61,300 km2	+ 2%
Syrská vláda	30,000 km2	- 16%
Syrští Kurdové	15,800 km2	+ 186%
Syrští sunnitští rebelové	13,000 km2	+ 1%

CO BUDE DÁL?
Toto je názor londýnského týdeníku Economist: "Zdá se, že Obamova administrativa vkládá víc nadějí do intervence prezidenta Vladimira Putina než ve svou vlastní." Jestli se však američtí pozorovatelé syrských událostí v něčem shodují, potom je to toto: ruská kampaň, v jejímž důsledku dosáhly Asadovy síly pouze nevelkých úspěchů, skončí nezdarem, a proto se Rusko bude muset svého chráněnce vzdát. Takhle si v Americe představují vojenské spojenectví s Ruskem a je pak pochopitelné, že si Washington nedělá starosti a souhlasí s tím, aby se dokonce Asadovo jméno neobjevilo v rezoluci RB. Snaží se vypadat jako "holub" a ukolébat ruské stratégy, kteří už mluví o tom, že dojdou až k Eufratu. Počítá se s krachem ruské operace, po kterém se Moskva Asada sama vzdá, aby spolu s Američany vyhnali IS ze Sýrie (čímž ospravedlní svou vzdušnou intervenci) a zvedne kotvy. Nechápat to a myslet si, že Amerika se smířila s ruskou demonstrací síly, že zapomněla na Krym a Donbas a připravuje číše šampaňského, je prý naivní. No, dejme tomu.

Ostatně krátce po onom sblížení vyhlásily USA nové sankce vůči Rusku za Ukrajinu. Na falešný nářek Kremlu nad absurditou tohoto kroku přišla následující logická odpověď: Spojené státy jsou připraveny spolupracovat v oblastech společných zájmů, což neznamená, že Washington zapomněl na Ukrajinu. Dokud Rusko nesplní dohody z Minsku, sankce se budou prodlužovat. 

Své plány ovšem má i Kreml, což je ostatně jasně cítit z euforie po poslední návštěvě Kerryho v Moskvě a až hysterické reakce na nové sankce. V každém případě však ruská přítomnost neskončí v lednu, protože to by Rusko vyřadilo z jednání a je třeba mít na vědomí, že Sýrie a Írán jsou dnes jediní ruští spojenci v oblasti. Lze předpokládat, že jeho přítomnost se protáhne minimálně do konce příštího roku. Klíčová pro krátkodobý až střednědobý vývoj bude úspěšnost syrsko-ruské operace a výsledek jednání mezi vládou a opozicí, která by měla začít v lednu. V neposlední řadě pak i stav ruské ekonomiky, která se nachází v krizi, a Putinem vyhlašovaný konec je jen zbožným přáním.