Glossary: Zasuté světy romantismu

Podzimní Vídeň tradičně nabízí několik zajímavých výstav. Asi největší z listopadu 2015, "Světy romantismu" v rozsáhlých podzemních prostorách Albertiny, přináší přehled romantické malby a kresby.

Vrátím-li se v této souvislosti k nedávné pražské výstavě české krajiny Má vlast, tam je romantismus prezentován tak trochu jako pravěk krajinářství, na který se díváme útrpně jako na dětskou nemoc, ze které se však mistři štětce brzy vyléčili, což je pravda jen převelice přibližná, neboť romantismus má své příčiny, logiku a vývoj, a je proto docela záslužné ho prezentovat v době, kdy hlavní výstavní proudy se soustřeďují na malířství od impresionismu směrem k současnosti nebo na renesanci, případně jednotlivé malíře, kteří jsou zárukou plné kasy.

Výstava "Dahl und Friedrich. Romantische Landschaften"

proběhla v jarních měsících roku 2015 v Drážďanském muzeu Albertinum

Současné vídeňské výstavě předcházela a svým způsobem ji doplňuje jarní výstava v drážďanském muzeu Albertinum "Dahl a Friedrich. Romantické krajiny", která představila dílo dvou předních romantiků severského původu, kteří tvořili, žili a dožili v drážďanském domě na adrese An der Elbe 33. Zhruba 120 obrazů i obrázků bylo rozděleno do několika tematických celků, a protože Dahl se narodil v Norsku, zahájila výstava svou pouť ještě v loňském roce právě tam.

Soubor 160 obrazů a kreseb, který od 13. listopadu vystavuje vídeňská galerie Albertina, je však tématicky bohatší a zahrnuje díla většího okruhu autorů. Centrem zájmu je sice vídeňská romantická škola, pozornost je však věnována i škole severoněmecké, reprezentované právě drážďanskými romantiky. Není proto náhodou, že za všudypřítomné logo výstavy její autoři zvolili Friedrichův obraz Die Lebensstufen (Fáze života):

Navíc doplnění výstavy díly Angličana W. Turnera a Španěla F. Goyi umožňuje srovnat vnímání romantismu přes celou Evropu.

Celý tento směr, a nejen výtvarný, měl v Rakousku i politické souvislosti, neboť kromě jiného vycházel z jistého rozčarování nad událostmi spojenými s Francouzskou revolucí a Napoleonem. V roce 1804 sice vzniklo Rakouské císařství, avšak Vídeň byla dvakrát obsazena Napoleonovou armádou, Rakousko bylo poraženo u Slavkova, po 8 stoletích se rozpadla Svatá říše římská a na jejích troskách vznikl k Napoleonovi loajální Rýnský spolek. To všechno bylo v určitých kruzích spojováno s racionálním osvícenectvím a strohým klasicismem, které tím získaly negativní nálepku a proti nim byl stavěn cit, touha prožít a zakusit, mystérium, tajemství a fantazie. V jejich námětech byl idealizován středověk, kdy byli všichni věřícími, malíři znázorňovali křesťanský symbolismus, vnitřní kontemplace, rytířské scény a dvorskou lásku, ale také portréty, kde tvář měla vyjadřovat duši, dramatické krajiny s horami, mosty a roklemi, estetiku ticha. Mezi obrazy, které jsou na výstavě k vidění, patří již v době vzniku ceněný "Vstup Rudolfa Habsburského do Basileje roku 1273" namalovaný Franzem Pfarrem roku 1810:

Nebo Goyův (i když nelze vyloučit, že někoho z jeho okruhu ) obraz "El Coloso":

Vídeňská romantická škola se institucionalizovala v Bratrstvu sv. Lukáše vytvořeném skupinou posluchačů Akademie, kteří se vzbouřili proti klasicistnímu pojímání malířství a spojili se v roce 1809 v onom Lucasbundu. Nejvýraznějšími osobnostmi v něm byli Friedrich Overbeck (1789-1869) a Franz Pforr (1788-1812). Nový výtvarný názor měl vazbu na církevní umění a jeho nositelé se vraceli ke středověku (Dürer, mladý Rafael) a rané renesanci. Když vídeňskou Akademii obsadila Napoleonova vojska, odešli do Itálie a usadili se v římském františkánském klášteře San Isidoro na Monte Pincio (Ten jim ovšem poskytl ředitel Francouzské akademie, přičemž i Řím byl v té době ve francouzských rukách.) Prosté oblečení a dlouhé vlasy evokovaly původní křesťany, což jim přineslo označení "nazarénští." Mezi významné vídeňské malíře nazarénského směru patřil i Joseph rytíř von Führich (1800-1876), který pocházel z Chrastavy u Liberce, působil v Praze a ve 40 letech odešel do Vídně, kde se stal profesorem na akademii. Na výstavě jsou 4 velké skici k výzdobě kostela sv. Jana ve Vídni.

V Německu se nazaretští uplatnili také, ale tamní romantici akcentovali především hodnoty spojené s přírodou a jejím vnímáním a podtextem evangelické zbožnosti.

Romantismus na řadu desetiletí ovládl Evropu a to nejen v malířství, ale mnohem výrazněji a déle v hudbě, literatuře a v podstatě i životním stylu. V mnohém byl iluzí, je nazýván i uměním kontrarevoluce, ale především byl prostředím, ve kterém vznikala úžasná díla mimořádných jedinců, která inspirují a jako součást kulturní identity člověka jsou živá, ať jsou vnímána jako revoluční nebo kontrarevoluční. Což se ostatně týká každé doby.

Jako všechny větší výstavy v Albertině byla i tato vybavena perfektními informačními panely, na stránkách galerie jsou ukázky obrazů a na internetu je také několik klipů, které přibližují témata výstavy. Skvělá práce.