Před týdnem jsem psal o koncertech Berlínských filharmoniků ve Vídni. Nicméně se mi nezdálo vhodné, abych mluvil o technikáliích, což napravuji až dnes. Řeč bude o třech symfoniích Ludwiga van Beethovena, každá z nich z jiného desetiletí. Shodou okolností byly v oněch dvou koncertech hrány chronologicky.
Tou první byla 4. symfonie napsaná v létě a na podzim roku 1806, tedy pár měsíců po obsazení Vídně Napoleonovou armádou a po prohrané bitvě u Slavkova. A také po neúspěšném provedení Beethovenovy opery Fidelio v divadle Na Vídeňce. Není v ní však ani stopy po těžkých událostech a osudovosti, Beethoven symfonii vytvořil na objednávku mladého hraběte Franze von Oppersdorffa, na jehož zámku ve Slezsku pobýval. Hrabě zaplatil 1000 zlatých. Ve stejné době se měnila mapa světa. Svou mnohasetletou existenci končila Svatá říše římská a vznikl pronapoleonský Rýnský spolek. Jen o něco málo dříve došlo k Beethovenově incidentu s majitelem zámku v Hradci nad Moravicí knížetem Karlem Aloisem Lichnovským, když skladatel odmítl hrát francouzským důstojníkům a zámek spěšně opustil a odešel k Oppersdorffovi, který údajně zabránil tomu, aby Beethoven rozbil židlí hlavu knížete. Beethoven prý pak místo omluvy poslal dopis, kde mimo jiné napsal: "Knížat bylo a bude ještě na tisíce, Beethoven je jen jeden." Symfonie je přes tento incident téměř protikladem předcházející Eroicy a následující Osudové, které mají významné politické konotace. Premiéra symfonie se pak odehrála v Lobkovickém paláci ve Vídni v březnu 1807. Což je dům s bohatou historií, v jehož slavnostním sále zazněla poprvé i 3. symfonie Eroica, v roce 1812 se palác stal prvním sídlem Musikvereinu a v letech 1918-1938 byl sídlem československého velvyslanectví. Dnes tam sídlí divadelní muzeum a sál je jeho chloubou.
 |
| Vídeň, Lobkovický palác, Eroica-Saal |
Sedmou symfonii začal Ludwig van Beethoven skládat v roce 1811, když pobýval v lázních Teplice v marné naději, že tam vyléčí svou hluchotu, a je věnována hraběti Moritzi von Fries. Mimochodem z té doby se traduje další příběh o Beethovenově hrdosti, kdy na rozdíl od J.W. Goetha s nímž se procházel odmítl klanět se císařovně. V březnu 1811 postihl Rakousko šokující státní bankrot, kdy všechny úspory ztratily 80 % své hodnoty. Symfonii Beethoven dokončil v roce 1812, kdy žil ve 4. patře Pasqualihaus ve vídeňské Molker Bastei nedaleko hradeb s výhledem na zeleň za nimi. V té době byly již v plném proudu Napoleonovy přípravy invaze do Ruska, která skončila jeho drtivou porážkou. A když se 8. prosince 1813 konala ve Vídni na charitativním koncertu ve prospěch vojáků raněné v bitvě u Hanau premiéra, zbývalo císaři již jen pár měsíců do deportace na Elbu. Richard Wagner o symfonii řekl, že je to apoteóza tance a měl pravdu. Jde o skladbu, které měla okamžitý úspěch a během několika týdnů se dočkala tří opakování.
 |
| Beethoven a Goethe v Teplicích |
A posléze druhý den byla na programu 9. symfonie. Symfonie symfonií, kterou poprvé slyšeli návštěvníci 7. května 1824 v Kärntnertortheater (na místě vedle Staatsoper, kde dnes stojí hotel Sacher). Je považována za největší skladbu Beethovenovu a jednu z největších skladeb vůbec. Tuto symfonii, napsanou nemocným a hluchým mužem na sklonku života, dirigoval těžce nemocný Leonard Bernstein v západním Berlíně v noci ze 23. na 24. prosince 1989 tak, aby skončila o půlnoci, kdy se poprvé po mnoha letech otevřely přechody mezi oběma částmi Německa a znovu 25. prosince, kdy televizní přenos z Konzerthaus na Gendarmenmarkt vidělo přes 100 mil. lidí ve 20 zemích světa. Co jiného by ji mohlo nahradit.
V náruč spějte, milióny!
Zlíbat svět kéž dáno nám!
Bratři! Hvězd kde žárný stan,
dobrý Otec zří z mlh clony.
V náruč spějte,
Zlíbat svět kéž dáno nám!
Radosti, ty jiskro boží,
dcero, již nám ráj dal sám!
Radosti, ty jiskro boží
 |
| Leonard Bernstein 25. prosince 1989, Konzerthaus Berlín |
A teď si vezměte, že s tímhle balíkem informací v hlavě sedíte ve Wiener Musikvereinu, místa, kde se odehrály premiéry těchto tří děl jsou vzdálena pár set metrů, přes park, který nese jméno Čechorakušana Josefa Ressela, je kostel, kde se ženil v Čechách narozený Gustav Mahler a jen o kus dál je palác Karla Schwarzenberga, málem českého prezidenta. A hraje vynikající orchestr Berlínských filharmoniků, který diriguje skvělý sir Simon Rattle, jehož 3 děti jsou napůl Češi, protože jejich matka je Magdalena Kožená z Brna.
Co je to za barbary, kteří považují Evropskou unii za svého nepřítele?
Žádné komentáře:
Okomentovat