Trubadůr z MET a Chvorostovský

Jestliže jsem v pátek viděl živou premiéru opery, která se poprvé představila divákům v Miláně roku 1831, pak sobota 3. října nás přesunula o 22 let dál, kdy se 19. ledna 1853 konala v Římě premiéra jedné z vrcholných Verdiho oper, tragédie Trubadůr. Touto operou byla ketos zahájena 10. sezóna přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery.

Premiéra aktuální newyorské inscenace Trubadůra se odehrála 16. února 2009 a v hlavních rolích zpívali Marcelo Alvarez a Sondra Radvanovsky. Letos to byli Anna Netrebko a Yonghoon Lee, kteří v rolích Leonory a Manrica v MET debutovali, ale mají za sebou řadu odzpívaných představení v jiných produkcí (Netrebko - Berlín a Salcburk, Lee - Mnichov, Chicago, Vídeň). I když režisér přenesl děj do počátku 19. století, celkové pojetí bylo realistické. Pokud jde o výkony  zpěváků, sotva na nich lze najít nějaké slabiny. Netrebko jako obvykle zářila, jistým překvapením byl 42letý Korejec Yonghoon Lee v roli Manrica, ale to jen proto, že v Česku není moc znám. Také Štefan Kocán jako Ferrando byl vynikající a pro českého diváka je zajímavé, že ještě letos bude znovu zpívat Mefistofela ve Státní opeře. Mimochodem kritické hlasy po lednové premiéře této Boitovy opery byly absurdní a hloupé, což není v českém kritickém brouzdališti nic mimořádného. Jistou raritou večera v MET byla Dolora Zajick, která tam zpívá roli Azuceny již 27 let a stále skvěle. Na závěr jsem si nechal představitele hraběte Luny Dmitry Hvorostovského. Živě jsem tohoto skvělého ruského zpěváka, který již téměř 20 let žije v Londýně, zažil dvakrát a dojem byl negativní. Poprvé při recitálu v Rudolfinu v roce 2010, podruhé letos při představení Traviaty ve Vídeňské státní opeře. Problém nebyl ve zpěvu, ale v tom, že v Praze se projevoval chladně až nepřátelsky, ve Vídni naopak hrál a zpíval "na sebe" a podivné bylo i jeho chování při odchodu z divadla. Proto jsem byl příjemně překvapen jeho zcela mimořádným výkonem v roli hraběte Luny, ale i jeho chováním po představení, už mimo roli. Jestli toto "vystřízlivění" nějak souvisí s kritickým onemocněním, které absolvoval, nechci řešit, ale s jistou opatrností ho dnes vidím v mnohem lepším světle. Navíc se projevila obrovská solidarita amerického publika, které zpěváka přivítalo ovacemi, což je v této napjaté době, kdy z opačné strany zní značně nepřátelské hlasy vůči Spojeným státům, trochu nezvyklé.

A ještě k tomu, čím jsem začal. V tom pátečním pražském představení rozhodně nezpívaly hvězdy jako v New Yorku o den později. Jenomže život v kamenném divadle zřejmě tepe jinak než na plátně a tak zážitek z něj je možná silnější o herecké fluidum a citové silokřivky napjaté mezi divákem a zpěvákem, které už se do signálu přenášejícího obraz a zvuk nevejdou.

Dmitry Hvorostovsky a bílé růže z orchestřiště

IL TROVATORE
Giuseppe Verdi--Salvatore Cammarano

Manrico, trubadúr (tenor).................Yonghoon Lee
Leonora (soprán)..............................Anna Netrebko
Hrabě Luna (baryton)......................Dmitri Hvorostovsky
Azucena, cikánka (alt)......................Dolora Zajick
Ferrando, kapitán hradní stráže (bas)................Stefan Kocán
Inez, Leonořina družka (soprán).......Maria Zifchak
Ruiz, Manricův přítel (tenor).............Raúl Melo
Posel (tenor)......................................David Lowe 
Starý cikán (bas)...............................Edward Albert

Conductor...............Marco Armiliato

Production..............David McVicar 
Set Designer............Charles Edwards 
Costume Designer........Brigitte Reiffenstuel 
Lighting Designer.......Jennifer Tipton 
Choreographer...........Leah Hausman