Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

čtvrtek 15. října 2015

Jablůčkova Jenůfa z Brno

50 let od otevření Janáčkova divadla a o trochu málo víc než 100 let od první premiéry přineslo nové vedení Národního divadla v Brně svou verzi Janáčkovy opery Její pastorkyňa. A vytvořil jí tým, který přivedl od loňska ředitel divadla a současně režisér představení Martin Glaser: jeho dvorní českobudějovický dramaturg Olga Šubrtová, od podzimu šéfdirigent divadla Marko Ivanovič, brněnský scénograf Pavel Borák atd. prostě všechno lidé kolem čtyřicítky, dostatečně zkušení a přitom schopni inovativního pohledu na hudební a dramatický materiál s nímž pracují. Výsledek byl vynikající, i když pro někoho možná překvapivě.

1. jednání
První jednání bylo situováno do sadu posetého spoustou jablek, jemuž na pozadí vévodí veliká jabloň - strom poznání. A na scéně se pohybují hned 3 těhotné Jenůfy, které podávají jablko prchajícím Števům a pak 3 Lacové, před kterými couvají Jenůfy a nakonec 3 Kostelničky. Ten prvotní hřích je stále s lidmi. Jablka, která asociují "jablůčkovy líce", se sbírají do košů, krájí, lisují.  Pak už je všechno podle libreta, jen scéna s návratem rekrůtů je jaksi decentní. Druhé jednání postrádalo z počátku dramatičnost, jeviště bylo rozděleno do čtyř identických světniček, v nichž se pohybovaly postavy a každý byl se svou bolestí sám. To bylo působivé zvlášť když se objevil Števa a pak Laco, i v samotném závěru jednání. Ne každý to ovšem uznal. Když se ani ve 2. jednání neobjevily kroje, opustila divadlo skupinka Janáčkových obdivovatelek, věkem blízkých jeho vrstevnicím.

2. jednání
Každé jednání bylo zřetelně výtvarně charakterizováno scénou, děj byl naprosto čitelný a vše gradovalo v úchvatně vystavěném třetím jednání, kde se objevily sytě barevné stylizované kroje. A když všichni odešli, tedy sjeli do propadla, a na scéně zůstali jen Laco a Jenůfa, která mu říká "Včil k tobě mne dovedla láska, ta větší co Pánbůh s ní spokojen!" a shora na ně začalo pršet (asi štěstí), tak jiné starší dámy vedle mne s rukama nataženýma už dychtivě čekaly až spadne opona, aby mohly začít nadšeně tleskat.


3. jednání
Zajímavé je, že hudba byla jaksi upozaděna a sloužila příběhu a zpěvákům/hercům. V některých místech byl výsledek až opojně krásný, jinde jako kdyby bylo hudby málo. Pokud se zpěváků týče, nevnímal jsem žádnou výraznou slabinu. Jistě by se dalo mluvit o tom, kde bych přidal či ubral, ale to je tak subjektivní, že při takhle komplexně pojaté inscenaci i zbytečné.

A tak jediné úsměvné minus byl jakýsi manželský pár, který když našel permanentky, které někomu vypadly, prozkoumal je, nenápadně se rozhlédl a strčil hluboko do kapsy. Vzpomněl jsem si na Srpnovou neděli a chilské pero.


ND Brno, Janáčkovo divadlo
13.10.2015 17.00

Leoš Janáček:  Její pastorkyňa
hudební nastudování: Marko Ivanović
dirigent: Marko Ivanović, Pavel Šnajdr
režie: Martin Glaser
scéna: Pavel Borák
kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
světelný design: Martin Špetlík
choreografie: Mário Radačovský
dramaturgie: Olga Šubrtová
sbormistr: Josef Pančík
asistent dirigenta: Nikol Kraft
asistent režie: Silvie Adamová

Stařenka Buryjovka    Jitka Zerhauová
Laca Klemeň Jaroslav Březina j. h.
Števa Buryja Tomáš Juhás j. h.
Kostelnička Szilvia Rálik j. h.
Jenůfa Maida Hundeling j. h.
Stárek     Ivan Kusnjer j. h.
Rychtář     Ladislav Mlejnek
Rychtářka     Jana Hrochová
Karolka     Eva Štěrbová j. h.
Pastuchyňa Jitka Klečanská
Barena Lenka Čermáková j. h.
Jana Martina Králíková
Tetka     Ivona Špičková

Žádné komentáře:

Okomentovat