Famózní Cecilie

Není to jen pozoruhodná žena, co se exteriéru týče, není to jen zpěvačka s tak výjimečnou technikou, že někteří "znalci" říkají, že to vlastně ani není zpěv, a milánští puristé ji za to vypískali z La Scaly. Je to i člověk s velkým duchem. Po tomto úvodu musí být každému jasné, že nemůže jít o nikoho jiného než o Cecilii Bartoli.

Na operních scénách zářila od počátku 90. let a září dosud. Souběžně s tím nahrála řadu CD s výraznou dramaturgií, což vyvrcholilo velkými sólovými projekty Maria (Pocta Marii Malibran) v roce 2007 a Sacrificium (Arie psané pro kastráty) o 2 roky později. Oběma nahrávkám předcházela rozsáhlá studijní příprava, jejíž výsledky byly jednak základem putovní výstavy, která projížděla místy, kde Bartoli představovala svůj program, jednak byla nahrávka doprovázena obsáhlým textovým výkladem.

Když se zdálo, že výš už nelze jít, dostala zpěvačka nabídku od designovaného šéfintendanta Salcburských hudebních slavností Alexandra Pereiry, aby se stala uměleckým ředitelem menšího Svatodušního festivalu.

Zárodkem této součásti Salcburských hudebních slavností byly Svatodušní koncerty, které od roku 1973 hráli Berlínští filharmonici vedení Herbertem von Karajanem o svatodušních svátcích, vždy v sobotu, neděli a pondělí. Jejich původním cílem bylo nabídnout hudbu těm zájemcům, které nebylo možné uspokojit při Velikonočním festivalu. Po Karajanově smrti se charakter koncertů postupně měnil, až se v roce 1998 zrodil čtyřdenní Svatodušní festival.

Bartoli Pereirovu nabídku přijala a jako jejich společné dílo vznikl rámec, ve kterém každý ročník festivalu bude mít své jednotící téma a centrální událostí bude opera, která po dvojím provedení o svatodušních svátcích bude se stejným obsazením rolí přenesena i do letní části slavností. Konkrétní náplň tohoto rámce je práce pro Bartoli, kterou Pereira dobře znal ze společného působení v Curyšské opeře. On jako dlouholetý šéf, ona jako zpěvačka, která ve městě žila a v divadle téměř exkluzivně vystupovala.

Pereira se však poměrně rychle názorově rozešel s dozorčí radou festivalu a posléze se dohodli, že po skončení ročníku 2014 v Salcburku skončí. Úvahy o tom, že odejde i Bartoli, se ukázaly liché a ona nejen že neodchází, ale podepsala smlouvu až do roku 2021.

Jako téma svého prvního ročníku v roce 2012 vybrala nová umělecká ředitelka Kleopatru, legendární ženu tisíce tváří. V Handelově opeře Giulio Cesare in Egitto účinkovali Andreas Scholl, Cecilia Bartoli, Anne-Sophie von Otter a Philippe Jaroussky.

Cecilia Bartoli jako Kleopatra

A hráli Giardino Armonico pod taktovkou Giovanni Antonini. V koncertním provedení zazněla Massenetova opera Cléopâtre se Sophie Koch, Ludovicem Tézierem a Véronique Gens. Mozarteum Orchestra Salzburg dirigoval Vladimir Fedoseyev. Vesselina Kasarova a Piotr Beczala zpívali díla Berlioze a Brahmse s Bavarian Radio Symphony Orchestra dirigovaným Sirem John Eliotem Gardinerem. V posledním dnu festivalu zpívala Mojca Erdmann v Großes Festspielhaus Ščedrinovo monodrama  "Kleopatra a had" za doprovodu orchestru Mariinského divadla dirigovaného Valery Gergievem. A Cecilii Bartoli doprovázel v barokním koncertu orchestr Il Giardino Armonico.

Hudební program doplnilo čtení ze Shakespearova Antonia a Kleopatry, které zajistili Sven-Eric Bechtolf and Sunnyi Melles.

V roce 2013 s tématem "Oběť", byla na úvod představena Belliniho opera Norma v režii Moshe Leisera a Patrice Cauriera a hudebním nastudování Giovanni Antoniniho s Cecilií Bartoli v hlavní roli.

Cecilia Bartoli jako Norma

Balet, orchestr a sbor Mariinského divadla vedené Valery Gergievem prezentovaly ve druhém dni festivalu balety Igora Stravinského Svatba, Svěcení jara a Pták ohnivák. A v samostatném koncertu zahrál orchestr Mariinského divadla Šostakovičovu 13. symfonii Babi Jar. V dalších koncertech vystoupili András Schiff, Hagen Quartet a Alfred Brendel,

Závěrečný koncert se konal v Großen Festspielhaus a jako "obět na usmířenou" v něm West-Eastern Divan Orchest
ra s dirigentem Danielem Barenboimem prezentovali Brahmsovo Německé requiem spolu se sborem Wiener Singverein a sólisty Cecilií Bartoli a René Papem.

V roce 2014 se festival zaměřil na dílo italského skladatele Gioachina Rossiniho a Cecilia Bartoli zažehla doslova oslnivý „Rossiniánský ohňostroj“. K jeho vrcholům patřila pohádková opera „La Cenerentola“ a Rossiniho nejvýznamnější tragická opera „Otello“.

Popelka Cecilia Bartoli

 Obě inscenace doprovázel francouzský barokní orchestr Ensemble Matheus pod taktovkou dirigenta a houslity Jeana-Christopha Spinosiho, který v roce 1991 orchestr založil. V Grosses Festspielhaus zaznělo Rossiniho Stabat mater v podání orchestru a sboru Accademia di Santa Cecilia, pod taktovkou Antonia Pappano a se sólisty Marií Agresta, Soniou Ganassi, Piotrem Beczałou a Erwinem Schrottem. Večerní koncert slavného kontratenoristy Franca Fagioliho byl věnován vzpomínce na posledního velkého kastráta Giambattistu Vellutiho, pro něhož Rossini složil kantátu a operu „Aureliano in Palmira“. Speciálně pro Svatodušní festival uvedlo proslulé salcburské Divadlo loutek svou inscenaci Rossiniho opery „Lazebník sevillský“. Hudební doprovod tvořily nahrávky s hlasy známých pěvců, mezi jinými se samotnou Cecilií Bartoli v roli Rosiny.

Letošní Svatodušní festival 2015 byl ve znamení řeckých a římských mýtů pod sloganem „Volám všechny bohy“. Vrcholem byla nová inscenace Gluckovy opery Ifigenie na Tauridě, nechybělo ani scénické čtení ze stejnojmenné Goethovy tragédie.

Popelka Cecilia Bartoli

V koncertní verzi zaznělo Händelovo oratorium Semele s hvězdným obsazením v podobě Cecilie Bartoli, Charlese Workmana, Birgit Remmert, Liliany Nikiteanu, Rebecy Olvery, Andrease Scholla a orchestru I Barocchisti pod taktovkou Diega Fasolise. V dopoledních a odpoledních časech se konaly koncerty Christopha a Juliana Prégardienových, Philippa Jarousskyho nebo kytaristy, loutnisty a theorbisty Rolfa Lislevanda s programem Orfeova lyra. Shakespearův Sen noci svatojánské s hudbou Felixe Mendelssohna Bartholdyho připomněly Hamburg Ballett se slavným tanečním zpracováním choreografa Johna Neumeiera, a salcburský Marionettentheater s vlastním loutkovým pojetím.  Ve slavnostním galakoncertu v Grosses Festspielhaus na závěr zazpívaly bohům hvězdy jako Cecilia Bartoli, Anna Netrebko, Marianne Crebassa, Juan Diego Flórez, Andreas Scholl a Christopher Maltman. Po celou dobu konání festivalu bylo možné ve Filmovém kulturním centru navštívit projekce snímků vzniklých podle antických předloh, včetně Pasoliniho Medei s Marií Callas a Cocteauova Orfea s Jeanem Maraisem.

Rok 2016 bude pro Bartoli pátým jubilejním a jeho program bude vycházet ze snad nejslavnějšího milostného příběhu v historii světového dramatu a stěžejního díla Williama Shakespeara „Romeo a Julie“. To bude předvedeno v taneční, pěvecké, čtené a dokonce i kulinářské podobě. Na programu bude především slavný muzikál Leonarda Bernsteina West Side Story ve Felsenreitschule, kde postavu Marie bude hrát, zpívat a snad i tančit Bartoli a hrát bude orchestr Simona Bolívara pod taktovkou Gustavo Dudamela. Druhou operou, jež bude provedena koncertně, je Romeo a Julie od italského skladatele Nicola Antonia Zingarelli (1752-1837) a stuttgartský balet předvede Romea a Julii Johna Cranka s hudbou Sergeje Prokofjeva. V Landestheater proběhne četba z adaptace Shakespearovy hry Romeo a Julie a v nedalekém Mozarteu proběhne matiné houslistky Julie Fischer. Britský vokální ansámbl Tallis Schollars představí v Kollegienkirche anglickou duchovní hudbu 16. století a v závěrečném galakoncertu vystoupí Angela Gheorghiu, Juan Diego Florez doprovázení Vídeňskými symfoniky pod taktovkou Adáma Fischera.

A tou kulinární složkou festivalu bude galavečeře za 250 € nazvaná "Hodování s Romeem a Julií", jejíž menu připraví Stefano Baiocco, vyhlášený italský šéfkuchař.

Festival nabídne také promítání filmů vztahujících se hlavnímu tématu. Budou to Romeo a Julie Franco Zeffirelliho, Zamilovaný Shakespeare Johna Maddena a Romeo + Juliet Baze Luhrmanna.
       
Zcela bezpochyby je to, co bylo vykonáno, obrovská práce a bude nesmírně zajímavé sledovat, jakým směrem se bude festival vyvíjet dál. V současné době se zdá, že je omezen na zhruba 10 akcí během 4 dnů a s ohledem na zdroje financování není pravděpodobné, že v dohledné době by mohl expandovat. Vydrží tento rámec? A podaří se Cecilii Bartoli, která v příštím roce oslaví padesátiny, najít pro dalších 5 ročníků nosná témata a k nim odpovídající díla?

Ale abych se neobracel jen ke vzdálené budoucnosti, již za pár měsíců, 6. prosince, bude Cecilie Bartoli spolu s Rolando Villazonem zpívat v Praze, kde bude určitě možné zachytit i odlesk salcburské Ifigenie, ve které oba zpívali v letošní letní části festivalu. Těšme se.