Salcburk je i pro našince

Zřejmě největší hudební festival současnosti se mi zdál vždycky poněkud nedostupným. Ukázalo se, že zdání klame. Koncem července jsem koupil přes internet lístky na vybraný termín a jel. Je to jen o pár kilometrů dál než do Bratislavy.

Každý ročník je něčím zajímavý. Ten letošní má motto "Vládnout a sloužit, moc a bezmocnost, útlak a odpor", což lze při dobré vůli vysledovat i v jeho programu, jinak v životě je dokladů této jednoty protikladů dostatek. Je také prvním ze dvou ročníků přechodných, které po sporech týkajících se především rozsahu festivalu kontra finanční zdroje[1] a s tím souvisejícím odchodem šéfintendanta Alexandra Pereiry do milánské La Scaly povede tandem ve složení prezidentka festivalu Helga Rabl-Stadler a umělecký šéf Sven-Eric Bechtolf. Na podzim příštího roku pak nastoupí jako nový umělecký ředitel Markus Hinterhäuser.

Ovšem změny nemohly zásadně ovlivnit rozsah festivalu, který během 44 dnů nabízí více než 200 akcí, z toho 12 oper, 4 činohry a 16 řad koncertů. Jisté omezení přece jen nastalo a to v operním programu, který je finančně nejnáročnější a byl hlavním předmětem konfliktu. Přesto se v něm objevily 3 premiéry (Figarova svatba, Fidelio a Dobytí Mexika Wolfganga Rihma) vedle reprízovaných inscenací Verdiho Trubadůra a Straussova Růžového kavalíra, dvou inscenací převzatých z ze Svatodušního festivalu - Belliniho Normy a Gluckovy Ifigenie na Tauridě, a 3 koncertních provedení - Massenetova Werthera, Dido a Aeneas Henry Purcella a Verdiho Ernani. Nicméně jména jako Bartoli, Netrebko, Gheorgiu, Kate Lindsay, Denoke, Kaufmann, Pisaroni, Villazon, Beczala, Plachetka nebo Skovhus, stejně jako věhlasní režiséři (Konwitschny, Bechtolf, Guth) a dirigenti (Metzmacher, Ettinger, Welser-Möst, Muti a další) ukazují, že šlo o program naprosto špičkový a pro festival zásadní, který je na jednu stranu nejnákladnější, na druhou stranu při ceně slušných vstupenek mezi 430 a 260 € také nejvýnosnější.

Takže jsem pro začátek zvolil radši orchestrální řadu "Vídeňská filharmonie a její skladatelé", jejíž koncerty se odehrávaly vždy o víkendových dnech v 11:00 v hlavním festivalovém sále Grosses Festspielhaus,  Jako dirigenti byli pozvání Yannick Nézet-Séguin, Bernard Haitink, Riccardo Muti, Semyon Bychkov.

 A Daniel Barenboim, který dirigoval můj koncert. Byl samozřejmě vyprodaný, i když v neděli se opakoval. Daniel Barenboim v tomto týdnu navíc oslavil 50. výročí svého prvního vystoupení na festivalu. Dne 18. srpna 1965 hrál spolu s Vídeňskými filharmoniky a dirigentem Zubinem Mehtou Mozartův koncert pro klavír a orchestr c moll KV 491. Takže letos dostal jubilejní dort.

Šéfintendant festivalu a režisér Sven-Eric Bechtolf, 1. houslista Vídeňských filharmoniků
Andreas Großbauer, Daniel Barenboim a prezidentka festivalu Helga Rabl-Stadler

V sobotu 22. srpna letošního roku dirigoval 9. symfonii Gustava Mahlera napsanou v letech 1908-1909, jejíž premiéru s Vídeňskými filharmoniky dne 26. června 1912 provedl Mahlerův blízký spolupracovník Bruno Walter. Skladba má 4 věty a v průměru trvá 80-90 minut. Jsou to:

1. Andante comodo
2. Im Tempo eines gemächlichen Ländlers. Etwas täppisch und sehr derb
3. Rondo-Burleske: Allegro assai. Sehr trotzig
4. Adagio. Sehr langsam und noch zurückhaltend

Tak tahle fotografie se mi úplně nepovedla, ale aspoň je zřejmé, že je autentická.

Nemá smysl vykládat, že je to vrcholné hudební dílo. Kdybych si to nemyslel, tak tam nejedu. A že je to m.j. proto, že vzniklo na přelomu romantismu a moderny. A že bylo předvedeno dokonale. To se u sestavy takového kalibru předpokládá jako naprostá samozřejmost. Také nemá, alespoň pro mne, smysl mluvit o tom, jak provedení respektovalo skladatelův ideový záměr. Hudba přece má úplně jinou dimenzi, totiž krásu hudební myšlenky a krásu jejího provedení. A ta byla naplněna vrchovatě. Jen mi s odstupem připadalo, že hudby bylo jaksi "málo". Ale to je bezpochyby tím, že jsem navyklý na Rudolfinum, které je naopak na Mahlera trochu těsné, takže orchestr se tam sotva vejde. Jenomže to nesouvisí s dokonalým provedením. Po skončení trvalo dlouho, než ten silný zážitek dovolil téměř 2200 návštěvníků vyprostit se z koncentrovaného mlčení a po mnoha návratech dirigenta se s ním až nakonec rozloučit ovacemi vstoje. Opulentní kytice ani květinové koše se nekonaly.

Zastoupení na festivalu měla i česká hudba, resp. čeští hudebníci. Především to bylo Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem, kteří v řadě Ouverture Spirituelle představili Bachovou mši h moll, dále dirigent Jiří Rožeň[2] hrál s Camerata Salzburg v řadě Festival Young Conductors Award 2015 m.j. Smetanu a Kabeláče, v Mozartově Figarově svatbě zpívali hlavní role Martina Janková a Adam Plachetka a Patrick Nezet-Séguine zařadil do koncertu s Vídeňskými filharmoniky Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů.

Takže poučení je - nebojte se Salzburku. Těch více než 200 000 návštěvníků, to nejsou samí evropští snobi a VIP první kategorie. Stojí za to tam zajet a pocítit atmosféru té lepší tváře Evropy. A když si pospíšíte, můžete koupil i cenově přijatelné vstupenky. Což je ovšem pojem relativní.

---------------------------------------------------------

[1] V roce 2014 představoval rozpočet festivalu 62 mil. €, z čehož pouze 18 % bylo z veřejných zdrojů. Pražské jaro má rozpočet zhruba 20x menší při opačném podílu zdrojů a cca 60 akcích.
[2] Jiří Rožeň je 24letý absolvent Pražské konzervatoře, Mozarteum University Salzburg a Hochschule für Musik und Theater Hamburg. V současnosti je asistentem šéfdirigenta BBC Scottish Symphony Orchestra. V listopadu bude dirigovat PKF na charitativním koncertu a v květnu 2016 na Pražském Jaru.