Ta zahrada patří k Museum of Modern Art, které sídlí v 53. severní ulici Manhattanu mezi 5. a 6. avenue. Ovšem mluvit o MoMA a nezmínit se o rodině Rockefellerů je jako vysvětlovat dýchání a pomlčet o vzduchu.
Na Rockefellery byly a jsou názory různé. Sotva jim však lze upřít, že svou charitativní činností významně zasáhli nejen do vzdělávání a zdravotnictví, ale i do oblasti umění. Začal s tím už syn šarlatána a bigamisty John D. Rockefeller (1839-1937), který vybaven desetitýdenním kurzem pro účetní se stal nejbohatším mužem všech dob a m.j. založil University of Chicago a Rockefeller University. Jeho jediným synem a následovníkem byl John D. Rockefeller Jr. (1874-1960), který ovšem měl již řádné univerzitní vzdělání, věnoval se spíš finančnictví, v roce 1933 postavil Rockefellerovo centrum, dnes známé především jako sídlo televize NBC a také vyhlídkovou plošinou v 67. poschodí. John D. Jr. pokračoval v rozsáhlých charitativních aktivitách od koupě sbírek pro Metropolitní muzeum a darování pozemků pro výstavbu jeho pobočky, přes darování pozemků pro OSN a financování a také poskytnutí pozemků pro vybudování Muzea moderních umění nedaleko Rockefellerova centra.
Duší projektu MoMA však nebyl John D. Jr., nýbrž jeho žena Abigail Greene "Abby" Aldrich Rockefeller (1874 - 1948), která začala kolem roku 1925 sbírat moderní umění a svou sbírku měla vystavenou doma, to je v 7. patře desetipodlažního paláce na adrese 10 West 54th Street, tehdy největším rodinném sídle na Manhattanu. V roce 1929 se spojila s dalšími dvěma dámami z nejlepších newyorských kruhů a založily Muzeum moderního umění. Muzeum získalo perfektní spolupracovníky a managery, ovšem John D. Jr. této formě uměleckého projevu příliš nedůvěřoval a nelze se divit, když Diego Rivera, na radu Abby najatý při výstavbě Rockefellerova centra pro výzdobu centrálního paláce 30 Rockefeller Plaza, tam vyvedl Lenina v barvách. Ostatně počátkem 30. let měl s realizací tohoto mamutího projektu starostí víc než dost. Pár let proto trvalo, než se John D. Jr. nechal zlomit a dodal 3 bloky od Rockefeller Center prostory pro vlastní sídlo muzea. Mezi ně patřila i parcela, na níž stávalo sídlo rodiny, neboť ta se přesunula o 2 km dál do 740 Park Avenue a staré sídlo bylo zbouráno.
Do nových prostor se muzeum nastěhovalo v roce 1939 a sídlí tam dosud. Abby Rockefeller se podílela na vedení muzea do roku 1945, ale už v roce 1939 se stal prezidentem její syn Nelson Rockefeller. Když byl v roce 1958 zvolen gůvernérem státu New York, jeho místo zaujal jeho mladší bratr David Rockefeller (nar. 1915), který je dodnes čestným prezidentem. Ten nedávno věnoval muzeu 100 mil. $ a další prostředky mu připsal v závěti. Ve správních orgánech muzea jsou i další Rockefellerové. Celkový majetek muzea (bez exponátů) dosahuje zhruba 1,5 mld. $ a roční náklady 180 mil. $.
Muzejní sbírky průběžně rostou a jeho prostory jsou proto průběžně upravovány. V roce 2006 proběhla zatím poslední rozsáhlá přestavba, po níž má muzeum 2 křídla o celkové ploše 59 000 m2, z nichž jedno je určeno pro expozice a výstavy a druhé zahrnuje archivy, knihovnu se 300 000 exempláři, a také učebny a přednáškové prostory, neboť muzeum je primárně vzdělávací instituce. A v neposlední řadě je integrální součástí muzea Abby Aldrich Rockefeller Sculpture Garden, která současnou podobu dostala v roce 1953 a vedle prezentace uměleckých děl slouží i pro pořádání společenských akcí a koncertů.
MoMA - slideshow (klikni na obrázek)
Sbírky ovšem neobsahují pouze obrazy, grafiku a plastiky (150 000), ale zahrnují i 25 000 filmů, fotografie, architektonické návrhy (28 000), design. Ročně muzeum zhlédne okolo 3 milionů návštěvníků, Metropolitní muzeum umění v Central parku 2x tolik, ovšem charakter jeho sbírek je zcela jiný. To vše obstarává přes 800 zaměstnanců. Řada dobrovolníků, kteří pracují bez nároku na mzdu jako informátoři či průvodci, dlouho čeká, než se na ně dostane řada.
Architektonické řešení poslední přestavby je velkorysé, i když... i když ne každému vyhovuje pohybovat se třeba po vysutém mostku zavěšeném vysoko v prostoru, od nějž je oddělen jen tenkým sklem. Mně tedy ne. A je dobře, že v podtitulu je konstatováno, že jde o sbírky umění moderního a současného. Někde je dost obtížné smířit se s tím, že to současné je současně umění, když připomíná spíš naschvál. Třeba filmová smyčka ukazující pohybující se nahé hýždě na výstavě artefaktů z tvůrčího skladiště Yoko Ono mne nijak zvlášť umělecky neoslovila. Pánubohu se povedly, ale co s tím má společného tahle vdova? Ne nadarmo se právě Milan Knížák chvástá tím, jak si ho považuje. Ovšem to, co se nachází o patro výš, jsou skutečné poklady, před kterými mnohý z návštěvníků zůstává němě stát, protože jsou nekonečné jako dobrá hudba. Totéž platí i o plastikách na zahradě, mezi něž je k mé radosti zařazena i secesní informační tabule pařížského metra, které se v samotné Paříži vidí jen zřídka, pokud vůbec.
Takže vzhůru do MoMA.
na zahradě se jíst nesmí, tako dívka, která je spolupracovníkem muzea,
však dostala od strážce výjimku
Žádné komentáře:
Okomentovat