Procházel jsem se před pár dny, kdy Spojené státy slavily Den nezávislosti, New Yorkem, rozhlížel se a poslouchal.
Takhle vypadal prostor před Rockefellerovým centrem:
A do kamene jsou tam vytesána slova, která John D. Rockefeller, Jr. přečetl v rozhlasovém prohlášení 8. července 1941:
• Věřím v svrchovanou hodnotu jednotlivce a v jeho právo na život, svobodu a možnost usilovat o štěstí.
• Věřím, že každé právo zahrnuje povinnost; každá příležitost závazek; každý majetek zodpovědnost.
• Věřím, že zákon je tu kvůli lidem a ne lidé kvůli zákonu a že vláda je sluhou lidí, ne jejich pánem.
• Věřím v důstojnost práce, ať je vykonávána rukama nebo hlavou; že svět nedluží nikomu obživu, ale že dluží každému člověku možnost si na živobytí vydělat.
• Věřím, že šetrnost je podstatná pro dobře uspořádaný život a že hospodárnost je prvořadou náležitostí každé zdravé finanční struktury, ať už jde o stát, podnikání nebo osobní záležitosti.
• Věřím, že pravda a spravedlnost jsou základem pro trvalý společenský řád.
• Věřím v posvátnost slibu a že slovo muže by mělo být stejně spolehlivé jako jeho písemná záruka; že charakter a ne bohatství, moc nebo postavení má nejvyšší hodnotu.
• Věřím, že vzájemné prokazování užitečných služeb je společnou povinností lidstva a že jen v očistném ohni obětí jsou pohlceny nánosy sobectví a osvobozena velikost lidské duše.
• Věřím ve vševědoucího a všechny milujícího Boha, ať je vzýván pod jakýmkoli jménem, a že nejvyšší naplnění jednotlivce, největší štěstí a nejširší užitečnost lze nalézt v žití života v souladu s jeho vůli.
• Věřím, že láska je největší věcí na světě; že ona samotná může překonat nenávist; že právo může a bude triumfovat nad silou.
O kus dál na Columbus Circle u vchodu do Central Parku projevovali svou radost Kubánci:
A na druhém konci náměstí před Time Warner Center se snad konal sjezd policejních odborů, či co. Spousta policejních aut a nejméně 2x tolik policistů tam poklidně debatovalo, ale sotva jsem ušel 100 m, zleva od Broadway se vyřítila za šíleného rachotu celého orchestru sirén a houkaček všeho ladění kolona těch policejních aut. Asi jejich způsob, jak oslavit Den nezávislosti.
A na Times Square vířily bubny mladých černochů.
Jen pár kroků od Broadway ve 49. ulici jsem vešel do kaple sv. Malachiáše zasvěcené hercům. Zrovna končila odpolední mše a všichni zpívali. Co? Bojovou hymnu republiky.
(tohle je ovšem z londýnské Royal Albert Hall)
A u Carnegie Hall se předváděly 2 mladé vlastenky i s patriotickým pejskem a o kus dál dvě vlastenky prorostlé.
A tyhle 3 slečny měly takovou radost ze života, že když mne viděly jak lehce zasmušilý na to nevěřícně zírám, požádaly mě, abych si je aspoň vyfotil.
Jak říkal Lenin, zahnívající kapitalismus. Jen mi nejde do hlavy, jak se tenhle podnik, dle mnohých expertů hubitel lidstva odsouzený k zániku, dokázal vzchopit a na kouřících troskách, které pohřbily tisíce lidí, vybudovat chloubu celé země.
Nebo je to všechno jinak a pravdu mají nositelé zelených, rudých a černých praporů a iracionálních, emocemi nabitých psychologických mechanismů zášti, když zpívají:
Zaplav je spoustou raket
Udělej jim z jejich světa horor
Ať si zapamatují velký zázrak
Protože budou vyhnáni a my tu zůstaneme ?
Žádné komentáře:
Okomentovat