Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 7. dubna 2015

Velikonoce? Buď připraven.

Příroda procitá ze zimního spánku, na stráních každý den přibývá zelené, bílé, žluté a fialové, teplota se už už šplhá k patnáctce, studený vítr přechází ve vlahý vánek a sekající kroupy v mírný déšť, ustupují deprese i sezónní lupénka. Tohle se nedá neoslavit, dělali to už naši pohanští praprapředci, děláme to i my v tradici křesťanské.

Poprvé se o velikonocích, tedy křesťanském svátku, zmiňuje kolem roku 50 apoštol Pavel usazený v dnes tureckém Efezu v dopise určeném jím založené křesťanské buňce v dnes řeckém Korintu. Její členy v něm kárá pro nemravnost: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon... Vaše chlubení není dobré. Nevíte snad, že maličko kvasu prokvasí celé těsto? Vyčistěte tedy starý kvas, abyste byli novým těstem, poněvadž jste nekvašení. Vždyť přece byl za nás obětován náš velikonoční Beránek, Kristus! Proto slavme svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

To, co křesťanské velikonoce znamenají, člověk ví nebo tuší, ale až když se dostane na místo činu, do Jeruzaléma, to dostane reálný rozměr. A uvědomí si, že to není jen nějaký výmysl fantastů nebo církevních hodnostářů o tom, co se stalo v nějaké vzdálené tajemné zemi někdy hluboko v minulosti. Když třeba sejdete po Olivetské hoře mezi židovskými hroby na její úpatí, vstoupíte do zahrady porostlé staletými pokroucenými olivovníky, kde je v Bazilice Utrpení kámen, na kterém se měl Ježíš modlit v noci před zatčením. A na protější, západní straně údolí Cedron vystoupáte po svahu k hradbám Starého města a Lví bránou přijdete na Via Dolorosa protínající muslimskou čtvrť, kudy už mnoho staletí prochází křížová cesta. Ta začíná prvním zastavením nedaleko od Lví brány v místech, kde stála Antoniova pevnost, ve které byl Ježíš údajně odsouzen k smrti a končí po jednom kilometru a 8 dalších zastaveních v chrámu Božího hrobu, který skrývá zbývajících 5 zastavení a skálu Golgota, kde měl být Ježíš ukřižován a pohřben. Místa zastavení i trasa se do jisté míry měnily, ale ten pocit autentičnosti zůstává. A právě na tomto příběhu, na obětování se a vzkřísení je vybudována stavba křesťanství, která nabízí lidem mravní řád a prostřednictvím boha propojuje jejich život s nekonečnem. Nejen místa zastavení křížové cesty, dokonce i představa o místu odsouzení se v čase mění (dnes se soudí, že šlo o Herodův palác u Davidovy věže), ale ten příběh je příliš silný, příliš vrostlý do historické paměti na to, aby tím mohl být zvrácen. S oněmi zastaveními se u nás můžeme setkat na stěnách kostelů a křížové cesty nebo jejich zbytky můžete najít ve volné krajině v podobě malých kapliček.

Tak jako je celé křesťanství úzce propojeno se židovskou vírou Starým zákonem, který mají společný, i velikonoce mají paralelu v židovském svátku pesach, který má sice jiný obsah, ale slaví se ve stejné roční době. Ostatně společná večeře, po níž byl ráno Ježíš zajat, byla vlastně večeří v rámci pesachu.

I jeden z nejslavnějších obrazů Leonarda da Vinci znázorňuje poslední večeři.
Velikonoční zvyky mají v křesťanském světě mnoho podob. Jeden ze symbolů - beránek, je původní židovská oběť, která se pekla a musela být snědena. Dnes má ovšem křesťanskou podobu piškotové buchty. Zajíček je v lidovém pojetí považován za atribut zmrtvýchvstání, neboť zajíc prý nespí - to se zdá z toho důvodu, že nemá oční víčka. Vajíčka jsou symbolem plodnosti, kajícnictví se cestou od jihu na sever mění ze sebebičování ve Španělsku ve zcela nekajícné mrskání a házení dívek do rybníka kvůli plodnosti a očistě.

Po jednom takovém výkladu jsem dostal otázku: "A z toho plyne?" Takže odpovím předem. Z představy, že bůh umožňuje věřícím, aby své hříchy vyrovnali s Kristovou pomocí plyne naděje, optimismus. Ale rozhodně z toho neplyne, že kterýkoli člověk má právo chovat se ať už v zájmu čehokoli jako dobytek, a že se to smaže. A také z toho neplyne, že když už se někdo takhle chová, někdo třetí nás před takovým chováním ochrání. Takže závěr zní: raduj se z jara a krásy, důvěřuj, buď optimista, ale současně buď slušným člověkem a pro všechny případy buď připraven, neboť nejspolehlivější pomocnou ruku najdeš na konci svého ramene.



Žádné komentáře:

Okomentovat