Ještě plný dojmů z páteční popravy na Moskvorečském mostě, a abych si spravil poněkud pošramocený obraz světa, jsem minulý týden vyrazil hned na 3 výstavy:
- "Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800–1300" ve Valdštejnské jízdárně
- "Hrady a zámky objevované a opěvované" v jízdárně Pražského hradu.
- "Secese - Vitální umění 1900" v Obecním domě.
BENEDIKTINI
Ta první výstava ukazuje v širším evropském kontextu počátky křesťanství v Čechách. Asi nikdy nebyl tak plasticky překlenut ten několikasetletý prázdný prostor a ukázána kulturní spjatost lidu žijícího v české kotlině s vývojem Evropy. Navíc je na výstavě veliké množství artefaktů, a to nejen z domácích zdrojů, které doplňují bohaté textové informace. Benediktini vytvářejí první klášter v 6. století jako organizovanou instituci, kde žijí mniši ne vedle sebe jako dosud, ale společně. Modlí se a pracují. Benediktinská opatství proto mohou tvořit zázemí pro šíření křesťanství a vytváření struktury církve. V českých zemích do konce 1. tisícíletí vznikl ženský benediktinský klášter sv. Jiří na pražském Hradě a mužské kláštery v Břevnově, kde působil i sv. Vojtěch, a Ostrov u Davle. Ve 12. století už bylo v zemi celkem 13 benediktinských klášterů. Teprve mnohem později vznikaly kláštery jiných řádů. Mezi mimořádné kulturní statky z dílen benediktinů patří na př. Vyšehradský kodex z 80. let 11. století.
 |
| Kodex Vyšehradský |
 |
| Svatojiřský portál |
HRADY A ZÁMKY - SÍDLA MOCI
Jízdárna Pražského Hradu předvádí jak se tvář země v průběhu staletí vyvíjela dál. A soustřeďuje se především na sídla světské moci, která z hradišť postupně přecházela na hrady a ty se s renesancí měnily v zámky. A každá ta doba zanechala po sobě nejen obrovské množství předmětů užitných, ale i artefaktů, uměleckých děl, která dnes patří také k paměti národa. Někde na počátku je také další významný kulturní statek Kosmova kronika Čechů, která byla napsána někdy okolo roku 1120 až 1125, kdy Kosman umírá. Na výstavě jsou však i obrazy a sochy, které dokládají vysokou kulturní úroveň země.
 |
| Mříž studně ze zámku v Jindřichově Hradci |
 |
| Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky Čechů |
CIVILNÍ SPOLEČNOST A FIN DE SIECLE
A do třetice výstava Secese ze sbírek pražského Uměleckoprůmyslového muzea pokrývá sice krátké období v kulturní historii, kdy se systém popisovaný výše, aniž by co tušil, připravoval na svůj konec. V té době vznikl celoevropský umělecký proud, který stál mimo paláce a katedrály, a snad nejlépe by ho šlo charakterizovat slovem občanský. Pro českou veřejnost je spojován především s osobou Alfonse Muchy, který ho v Paříž přímo spoluvytvářel. Ale všeobecně se zapomíná (nebo neví?), že umělecký spolek Secese sice byl založen ve Vídni, ale byl to spolek celorakouský, takže jeho členy byli i Češi, ať už usedlí v Praze jako architekt Kotěra, nebo zmíněný Mucha v Paříži, a také Poláci a další. Tuto výstavu lze přiřadit k předcházejícím dvěma, protože secese byla jakousi třešínkou na dortu tisíce let vývoje, který končil 1. světovou válkou, ze které vyšel zcela jiný svět.
 |
| secesní nábytek |
Jenomže zdá se, že tyto kulturní vrstvy společenského vědomí jdou stranou, když se manipulátorům podaří vyvrhnout z hlubin lidského podvědomí na povrch archetyp ublíženého mstitele. To se ve 20. století podařilo bolševikům a po nich nacistům a dnes se to vrací u islamistů a ruských nacionalistů. Právě proto je to všechno, o čem pojednávají výstavy, nesmírně významné, neboť jde o součást národního a evropského povědomí. Nakonec v 15. a znovu v 17. století byly české země vypleněny nejprve husity při hledání pravdy a potom vojsky, která ničila Evropu ve snaze dokázat, zda je správnější pravda katolíků nebo protestantů, ale ona kulturní stopa zůstala živá, i když někdy poněkud skrytá jako ponorná řeka. A zdá se, že přestože nedokáže zabránit zmaru, je klíčovým prvkem znovuzrození řádu.
Žádné komentáře:
Okomentovat