Německé hudební Velikonoce

V předvelikonočním čase probíhají u našich sousedů dva velké hudební festivaly. O tom v Salzburgu, který zajišťují muzikanti z Drážďan, včetně šéfa Hanse Dietricha Thielemanna, již byla řeč. Paralelně s ním pak probíhá festival Berliner Festtage 2015.

Instituce Berliner Festtage byla původně zřízena rozhodnutím "Nr. 878/ 56 des Magistrats von Berlin, Hauptstadt der DDR, vom 28. Dezember 1956" a festival byl provozován mezi roky 1957 do 1990. V západním Berlíně naopak od roku 1951 probíhaly Berliner Festwochen. Ty jsou dnes součástí velikého celoročního projektu Berliner Festspiele a jako Musikfest Berlin probíhají v září ve spolupráci s nadací Berliner Philharmoniker. Tolik aby bylo jasno.

Současné Berliner Festtage vydupal ze země Daniel Barenboim, který byl v roce 1992 jmenován (a stále je) generálním hudebním ředitelem Staatsoper Unter den Linden, a konají se od roku 1996 v předvelikonoční době jako festival tohoto německého divadla no. 1. Letos je to tedy již po dvacáté, co jsou spojeny s osobou svého zakladatele, mezinárodně hudebního, společenského a politického titána. Na programu festivalu jsou především dvě opery Richarda Wagnera.

V prvé řadě je to pozoruhodná loňská inscenace Tannhäusera, kde režie i choreografie se ujala Sasha Walz, tanečnice, choreografka a organizátorka, která se v posledních asi 10 letech věnuje převážně operní choreografii a Tannhäuser je bezpochyby vrcholem tohoto snažení. Síly spojili dirigent Daniel Barenboim, špičkoví zpěváci, Staatskapelle, sbor Státní opery a tanečníci skupiny Sasha Waltz & Guests. A letos dávají jediná dvě představení v Schillerově divadle.

Peter Seiffert jako Tannhauser - bakchanálie, 3. jednání

Jak je z obrázku vidět, je režie skutečně německy netradiční, zvlášť když si člověk vzpomene na chudokrevnou a sterilní inscenaci Státní opery Praha, která vznikala ve zhruba stejné době.

Druhou operou festivalu bude Wagnerův Parsifal v režii dnes zřejmě nejvýraznějšího režiséra střední generace Dmitri Černjakova, v hudebním nastudování Daniela Barenboima a se skvělými zpěváky v čele s René Papem. Český divák se mohl seznámit s Černjakovovou prací pouze v loňském přenosu Knížete Igora v rámci MET in HD, ale určitě si dokáže představit, že inscenace bude nabita nekonvenční akcí.

Vedle operních představení se uskuteční několik koncertů, přičemž jejich společným jmenovatelem je fakt, že letošní festival je dedikován francouzskému skladateli, dirigentovi a klavíristovi Pierru Boulezovi, který se 26. března dožívá 90 let. Mimochodem v Praze naposled vystoupil před 5 lety a má čestný doktorát JAMU. Celkem 3 koncerty bude dirigovat Barenboim - s Vídeňskými filharmoniky, Staatskapelle Berlin a "svým" West-Eastern Divan Orchestra. V houslově-klavírním recitálu vystoupí Gidon Kremer a Martha Argerich a v dalším klavírista Michael Wendeberg.

Je to mrzuté, ale všechno se prostě stihnout nedá, snad kdyby byl člověk vybaven létajícím kobercem, oslíčkem otřes se a 48hodinovým dnem.

Ale aby nebylo všechno jen super, tak hlavní domovská scéna Státní opery na třídě Unter den Linden připomíná tunelový komplex Blanka v Praze. Rekonstrukce tohoto historického divadla se táhne a táhne a náklady stoupají a stoupají a držitelé moci jsou bezmocní. Tak divadlo pořádá alespoň časté exkurze, aby občané věřili, že vše spěje nezadržitelně ke zdárnému konci. Zatím v roce 2016. Jako Blanka.