Tolik kilometrů, kolik uvádí titulek, najedete na trojúhelníku Praha - Ostrava - Vídeň - Praha v pohodě vlakem a autobusem za 10 hod. a pár minut průměrnou rychlostí 90 km/hod. Vloni jsem podobný okruh absolvoval za volantem, a měl jsem toho plné zuby, nehledě na fakt, že to přišlo 3x dráž.
Leo Express na trase Praha - Ostrava jezdí s parádními elektrickými soupravami Stadler Flirt v modifikaci InterCity rychlostí až 160 km/hod. a je to stejně rychlé jako autem, až na to, že cestou můžete spát, nechat si přinést občerstvení nebo surfovat na internetu. A invalida na vozíku najede po přenosné rampě přímo ke svému místu. Před nástupem byl celý vlak vyčistěn uklízecí firmou zvenku i zevnitř. Cesta trvá 3,5 hodiny.
Z Ostravy jezdí do Vídně polské EuroCity za necelé 3 hodiny, což autem zvládnete pouze za hranicí bezpečné jízdy. Vlaky jsou o něco méně luxusní než Leo Express, ale pořád jde o velmi slušný standard. I tady několikrát projede paní s vozíkem nabízející občerstvení.
A na třetí etapě Vídeň - Praha jezdí vlak Českých drah a autobusy několika společností. Autobus je lacinější, nejrychlejší jsou Eurolines (promojízdenky za 190 Kč), Student Agency má kvalitnější servis, ale díky zastávce v Brně jede déle, a expres Českých drah, který je nejpohodlnější a nejdražší, jede 4 hodiny a 10 minut. Celkem je denně mezi Prahou a Vídní volba ze 27 spojů (nepočítaje v to letadla).
Cestou
Cesta z Prahy je celkem nudná, také dost známá, mezi už už rašícími keři zasvítí stráň pokrytá umělým sněhem, ale až za Olomoucí začne vlak projíždět takovou zvláštní plochou krajinou, kterou se klikatí potoky a říčky s břehy lemovanými vrbami, sem tam je vidět i rybník s rybářskými boudami. Pak průmyslové stavby a dálnice a Ostrava.
Z Ostravy na jih se pak jede po trase první parní tratě na celém evropském kontinentu - k.k. privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn (KFNB) - která se stavěla v letech 1837-1846 a dalších 10 let si vyžádalo dokončení trati do Krakova v západní Haliči. Mezi tím byla za necelé 3 roky vybudována státní c.k. Severní dráha, včetně 24 nádraží a desítek drážních domků. Krajina i domy na Moravě vypadají celkem kultivovaně, dřeviny kolem tratě jsou vyřezány a jen vyjímečně jsou vidět stopy humpoláckých mechanizovaných drtičů jako v Maďarsku. A ani socialistických garáží a zahrádek jako při jízdě po území bývalé NDR není vidět moc. Až v člověku začně vzrůstat pocit, že jsme už skutečně Evropa. Ten trochu ochabne po příjezdu do Rakouska. Tam teprve je vidět, jak mají vypadat upravené domy a pozemky, i když některé připomínají spíš domečky trpaslíků z pohádky. Jen před Vídni, spíš na jejím okraji, jsou vidět neupravené porosty s padlými stromy připomínající prales a v nich staré karavany a polorozpadlé chatrče, domov bezdomovců. Ostatně dřevěné ohrady připomínající hluboké 20. století jsou vidět i na příjezdu do Vídně po okresních silnicích od jihu.
Ostrava
Ostrava je rozporuplné město. Takové roztažené, ale víc české než třeba Brno. Kdysi privilegované město, které zchudlo a přímo v centru jsou otřískané domy se slepými okny a proti nim krásně restaurované divadlo Antonína Dvořáka, kam naopak chodí nebo jsou přiváženi autobusy solidně oblečení lidé působící dojmem, že návštěva divadla je pro ně událostí, ale nejsou to ani snobové, ani jim nečouhá sláma z bot. Řekl bych, že to je nejlepší publikum v Česku. A vůbec mi tam lidé připadali slušní, i když někdo by podle časté barvy pleti mohl očekávat opak.
Vídeň
Hned po příjezdu vlakem do Vídně vás přímo ohromí nové hlavní nádraží. A to zcela nové, protože dosud žádné "hlavní" Vídeň neměla. Bylo otevřeno koncem minulého roku a je srovnatelné, možná lepší než nádherné nádraží berlínské. Vedle vlastních nástupišť jsou zde i obrovské obchodní pasáže, čekárny, informační kancelář, eskalátory a vstup do metra. Nádražím vlaky projíždí, mezi nimi i ty ze směru od Ostravy a railjety Praha - Brno - Vídeň - Graz se 12 spoji za den. Tento možná největší rakouský investiční projekt vůbec pokračuje výstavbou 5000 bytů a kancelářských objektů pro 20000 zaměstnanců. Trochu se studem se konstatuje, že vybudování celého nádraží mělo stát 886 mil. €, ale rozpočet byl o 13 % překročen. Zřejmě neznají naši Blanku.
A v katedrále sv. Štěpána jsou bílé trubkové konstrukce s tisíci provázkem připevněnými prosbami a přáními.
V Burggarten už zase dopoledne běhají po louce děti ze školky v reflexních vestách, vpravo mají Kulturně-historické muzeum, tam vzadu je hlídá Mozart a vlevo Franz Josef na koni, A za zády mají Oranžerii, na jejíž výzdobě se podílel Myslbek.
¨
a odpoledne tam polehávají skupinky mladých lidí, a do toho zahradníci z plošiny prořezávají stromy, přičemž na jednoho výkonného pracovníka jsou tam 3 odbornící a úředníci. Zřejmě evropská norma. V showroomu Klavierhaus am Opernring se blýskají desítky koncertních Steinwayů a plakát vás informuje, že v Mnichovské filharmonii jich mají 32. V České filharmonii, tuším, dva. Starý a nový.
Tu a tam vás nějaká žena, většinou snědá, osloví s žádostí o peníze. Spodní část Mariahilferstrasse je v rekonstrukci a na Pomníku proti válce a fašismu před Albertinou, který v roce 1991 vytvořil rakouský hodně levicový sochař Alfred Hrdlička, běží, nejspíš dočasně, fotografie jak Židé drhnou kartáčem chodníky a jak se z toho přihlížející Rakušané radují.
Na Kärntner Strasse hrají dvě studentky duet no. 3 Jeana-Baptista Brévala a po chvíli je vystřídá harmonikář s nezaměnitelným ruským folklorem.
Ve Filmovém muzeu běží přehlídka filmů Jean-Luc Godarda
a za rohem ve výloze firmy Frack and Co. s radostí zjistíte, že frak přijde na zhruba stejné peníze jako slušný tmavý oblek. Tisíc eur vám bude stačit. Zato kousek dál mají jen kravatu za 300. V čekárně autobusového nádraží posedávají a pospávají snědí a sešlí cestující do jižních zemí a do krytého nájezdu před operou se po večerním představení slétají luxusní taxíky, a všichni ti lidé působí dojmem, že si vůbec nepřipouští nebezpečí, které hrozí z východu. To je Vídeň v březnu 2015.
Žádné komentáře:
Okomentovat