Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

čtvrtek 4. září 2014

Je libo Traviatu? Aneb Traviata semper viva.

Že je Traviata nejoblíbenější a nejhranější opera je celkem známý fakt. Takže nepřekvapí, že v létě letošního roku bylo možné shlédnout celkem 5 nových inscenací.

Ta první se odehrála v červnu v pařížské opeře Bastille a dominovala jí obrovská postel s Manetovým obrazem Olympie a spolehlivě skvělá stálice operního světa Diana Damrau, i když někteří kritici tvrdili, že vůbec nevypadala jako na smrt nemocná souchotinářka a její gesta vyvolávala dojem opilce. Režie se ujal sice převážně filmový režisér Benoît Jacquot, který však před několika lety v témže divadle inscenoval Massenetova Werthera. Vcelku tradiční pojetí rozdělilo v 1. jednání scénu na Violettinu ložnici a veliký prostor pro hromadné scény (viz obrázek). Většina 2. jednání se odehrává na scéně s velikým stromem uprostřed, vedle kterého stojí lampa jako vystřižená z Jiráskovy Lucerny. A na konci je postel odstrojená, obraz svěšen a Traviata umírá na prostém kovovém lůžku. Okázalé kostýmy prý stály 500 000 eur. Pro zájemce je inscenace k vidění nejen v září a říjnu v divadle, ale i na internetu - 1. jednání, 2. jednání, 3. jednání.

scéna 1. jednání v opeře Bastille
Rovněž v první polovině června se na památném místě židovských dějin Masadě odehrála již 4. sezóna operního festivalu. Kdo byl na této "stolové hoře" čnící z pouště nad Mrtvým mořem, dovede si asi představit, jak působivá musela být představení Verdiho Nabuca v prvním roce i Aidy o rok později. A současně jak neobyčejně technicky náročné musí být uspořádat představení pro 7000 diváků v místě, které je přístupné pouze lanovkou. Pro 3. ročník už organizátoři vybírali ne podle námětu, ale podle popularity a tak přišla řada na Bizetovu Carmen, která je pomyslnou dvojkou v popularitě. A ve 4. ročníku logicky následovala jednička La Traviata. Ovšem inscenovat komorní drama v takovém prostředí je problematické, a tak byla zvolena forma obludné show s ohňostrojem a kočáry taženými živými koňmi.

Violetta na Masadě
Hudební i pěvecké provedení bylo údajně na úrovni, ale o to při takové show moc nejde.

Mezi 17. a 22. červnem se odehrálo v opeře Marseille několik představení Traviaty, což sice není událost 1. řádu, ale pro českého příznivce opery je zajímavý fakt, že hlavní roli v premiéře a dvou reprizách zpívala mladá česká zpěvačka Zuzana Marková, která ve stejném divadle uspěla v únoru jako Lucie v Lucii z Lammermooru. Michael Milenski (operatoday.com) jí stejně jako v zimě věnoval obdivnou kritiku a tvrdí přibližně toto: Čestnost a ironická nevinnost vyzařovala z mladé české sopranistky Zuzany Markové. Slečna Marková možná byla v uplynulé zimě v Marseille jako Lucie trochu nesmělá, ale jako Violetta se pohybovala s nově nalezenou grácií a předvedla do hloubky nastudovaný výkon s naprostým mistrovstvím a jistotou. Má pozoruhodnou techniku a dokonale krásný, čistý koloraturní hlas. Její es v "Sempre libera" bylo zvonivě jisté, ze středních poloh druhého jednání a scény smrti vyzařovala síla a vřelost... Tentokrát však vynechal ódu na její exteriér.

Zuzana Marková jako Violetta
Další recenzenti ke zpěvačce až tak vstřícní nebyli, ale soudě podle ukázky na youtube, byl její výkon skutečně hodný pozoru. Takže jí držme palce.

Počátkem července se odehrálo ve vídeňském divadle Na Vídeňce několik představení La Traviaty, jejichž režisérem byl Peter Konwitschny. Bylo by zklamáním, kdyby to bylo divadlo pojaté tradičně,

Violetta na venkově
a je nutno konstatovat, že zklamání se nekonalo. Pro poučené návštěvníky to až tak velké překvapení nebylo, protože tato inscenace byla převzata ze Štýrského Hradce (neboli Grazu) i s hlavní hrdinkou, vynikající zpěvačkou i herečkou Marlis Petersen. Sotva si lze představit lepší volbu pro Violettu bojující o život a nemluvím do větru, toto představení jsem viděl z hlediště.  Petersen je v poslední době častým hostem divadla An der Wien, kam se v lednu vrací s další rolí. Mezi tím však bude zpívat Zuzanku v MET, což je díky jejím 46 létům důkaz jejích mimořádných kvalit.


A konečně v srpnu uvedl festival v seriózním jihoanglickém Glyndebourne Traviatu, která netrpěla ani režijními, ani scénografickými výstřelky. A přesto, nebo možná právě proto  byla zřejmě jedničkou mezi oněmi pěti Traviatami. Což by jí však nebylo nic platné, kdyby festival nezískal mimořádně disponovanou představitelku hlavní role, mladou Rusku Veneru Gimadievu.



Její lehce dramatický projev byl působivější než Diany Damrau v Paříži a sotva se mýlím v názoru, že tento výkon ji vystřelí hodně vysoko.


A aby se kruh uzavřel, tak 27. září a 7. října přebere Gimadieva Violettu v podzimní serie Traviaty v Paříži po Dianě Damrau. Skvělý doklad toho, jak se po niti času posouvají zpěváci, ale nádherná muzika zůstává.

Žádné komentáře:

Okomentovat