V následujících letech jeho kariéra postupovala mimořádnou rychlostí. V roce 1952 zpíval v Catanii Dona Alvaro (Verdi: Síla osudu), a roli si zopakoval o rok později v Londýně. V roce 1953 debutoval v La Scale v Napoliho opeře Mas´ Aniello, o 2 roky později v Chicagu jako Luigi v Pucciniho Il tabarro (Plášť, 1. část Trittico) a konečně v roce 1956 zpíval Radamese (Verdi: Aida) v Metropolitní opeře. Tam pak během 30 sezón odzpíval 324 večerů ve 22 rolích. Poslední v roce 1988 jako Edgardo v Lucii z Lammermooru, ale ještě v roce 1996 zpíval na gala večeru ke 25. výročí působení Jamese Levina v Met. Pravidelně se vracel i do Covent Garden. Vzpomínána je Lucie z Lammermooru s Joan Sutherland v roce 1985, jednak pro skvělý zpěv, ale i pokročilý věk obou protagonistů (61 a 59 let), stejně jako jeho recitál na rozloučenou v roce 1992.
Bergonzi ve své nejslavnější roli - Radames, Verdiho Aida |
A se svou nejslavnější operní partnerkou - Marií Callas |
Po odchodu na odpočinek žil Bergonzi v Miláně a Busettu, kde otevřel hotel I Due Foscari, V roce 2000 se však rozhodl k návratu a Otello, kterého zpíval v New Yorku, naštěstí jen v koncertní podobě, se nepovedl. Dál však Bergonzi sbíral ocenění za celoživotní činnost, poslední snad v roce 2009 na MIDEM Classical Awards v Cannes.
Carlo Bergonzi v Cannes 2009 |
Bergonzi patří mezi nejslavnější zpěváky ve svém oboru - spinto tenor, kde lze najít i jména Beniamino Gigli (1890 - 1957), Richard Tucker (1913 - 1975), Franco Corelli (1921 - 2003) a ze současných snad nejznámější Jonas Kaufmann, Je ovšem otázkou, jak by tento vynikající zpěvák uspěl dnes, protože herecký projev nebyl jeho silnou stránkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat