Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 23. dubna 2014

Argerich & Barenboim - velikonoční pecka v Berlíně

Velikonoce jsou na mnoha místech příležitostí k hudebním produkcím. Jako třeba v Salzburgu a Baden Badenu. A v Berlíně, kde se pravidelně konají FESTTAGE zu Ostern. Letos byl jejich program impozantní. Koncert Vídeňských filharmoniků s Danielem Barenboimem, koncert Berlínských filharmoniků s Barenboimem a Placido Domingem, Wagneruv Tannhauser s Peterem Seiffertem, Marinou Poplavskou, René Papem a Peterem Matteim, Verdiho Simon Boccanegra s Domingem a konečně recitál Daniela Barenboima a Marthy Argerich. Co orchestr, to známka nejvyšší kvality, co jméno to světová extraliga ve svém oboru. Protože člověk nemůže mít všechno, zvolil jsem klavírní recitál v pátek odpoledne. A řekl bych, že volba byla přesná.

Koupím lístek
lístky nejsou a nebudou
Byl vlahý jarní den, ani zima, ani horko, a když jsem loudavým krokem přišel k Berlínské filharmonii na Karajan Strasse, už z dálky byl vidět hrozen lidí s cedulkami "Suche Karte" před vchodem. Vstupní hala byla otevřena asi 70 minut před začátkem a skupina dychtivců se nahrnula k pokladně v liché naději, že urvou poslední volné lístky. Už dávno však žádné nebyly, ale oni se smutně rozešli, až když pokladní vyšla ven a osobně jim to vysvětlila. Hodinu před začátkem se otevřely vstupy do foyer a pomalu se začali trousit návštěvníci. Někteří šli hned jist a pít, jiní jen tak bloumali. Přijela i velká skupina Japonců přímo z letiště i s kufry. 10 minut před začátkem se otevřely dveře a skoro 2500 diváků v oblecích, svetrech i tričkách vplulo do mnoha sekcí sálu. V 16 hodin všechno ztichlo v napjatém očekávání.

klid před bouří
A pak se ozval ohlušivý potlesk, když ruku v ruce vstoupily dvě mimořádné osobnosti: letos 73letá Argerich a 72letý Barenboim. Oba argentinští židé, přátelé od dětství, kteří spolu takhle už desítky let nehráli. Barenboim, dnes hudební ředitel milánské La Scaly a doživotní šéf berlínské Státní opery Unter den Linden, vynikající, až živočišný klavírista. Argerich, famózní klavíristka, kdysi mladá divoška, pak matka 3 dcer od 3 manželů - významných hudebníků, vítězná bojovnice s recidivující rakovinou, která dnes s dlouhými, rozpuštěnými a šedivými vlasy působí dojmem pohanská kněžky.

Daniel Barenboim a Martha Argerich
Na programu byla Mozartova sonáta pro 2 klavíry a čtyřruční variace As dur na vlastní téma Franze Schuberta, kterou napsal, když v roce 1824 působil v dnes slovenských Želiezovcích jako domácí učitel Marie a Karoliny Esterházyových. Tolik do přestávky. Po ní přišlo Stravinského promoverze Svěcení jara pro 2 klavíry, kterou hrál autor v roce 1912 spolu s Claudem Debussym. Po všech předvedených skladbách, ale zvláště na konci sklidili klavíristé nadšený potlesk, pískot, křik a volání bravo.


Znovu a znovu se vraceli do sálu, Martha Agrerich se klaněla téměř až k zemi jako za mlada, a přidávali. Nejprve virtuozní Rachmaninovovu sonátu, potom skladbu Scaramouche Daria Milhauda z roku 1937. Přitom třeba poslední přídavek, který není žádná hračka (takhle zní v podání Argerich a Jevgenije Kissina), nebyl s největší pravděpodobností díky obrovském vytížení Barenboima ani odzkoušen.

Ale ten bouřlivý ohlas byl zcela namístě. To, co předvedli, to nebyla žádná strojově dokonalá profesorská hra. Ti dva tělem staří lidé hráli, jako kdyby splynuly jejich duše a snad i těla. Navzájem i s klavíry. A do toho vášnivého vyznání života vtáhli i své posluchače. Nejen podle mne to byl vrchol celého letošního festivalu a podle mne jeden z mála nezapomenutelných hudebních zážitků, které mám vryty do paměti z těch několika stovek koncertů v posledních 10 letech.


Žádné komentáře:

Okomentovat