Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 14. března 2014

Třeskutě aktuální Igor z New Yorku

Nemohlo být vhodnější datum pro vysílání opery Kníže Igor Alexandra Porfirjeviče Borodina (1833-1887) z Metropolitní opery v New Yorku do celého světa v rámci projektu MET in HD než počátek března 2014. Ten přes 800 let starý příběh, jeden z pilířů ruské historie, písemnictví a národní opery, se ve světle rusko-ukrajinské konfrontace stal náhle krutě aktuálním. Téma opery vychází z letopisu "Slovo o pluku Igorově", který je oficiálně považován za první písemnou památku týkající se ruské historie. Jde o konec 12. století. Jeho původnost je stejně jako u českých "rukopisů" částí odborné veřejnosti zpochybňována, avšak žádný Masaryk se nenašel.

V prologu opery se Igor chystá vytáhnout do války a nechá si tuto expedici požehnat lidem a knězi. Všichni vojáci jsou oblečeni do ruských uniforem z 20. století.



A v sobotu 1. března, kdy se opera šířila do tisíců sálů po celém světě, pár hodin před začátkem, schválila horní komora ruského parlamentu prezidentu Putinovi vyslání ruské armády na Ukrajinu. Navíc bylo 150 000 vojáků v bojové pohotovosti na západě Ruska. Nebyl jsem asi jediný, kdo si uvědomoval mimořádně emotivní charakter této chvíle. Je ovšem třeba říci, že Igor bitvu prohrál, a když se vrátil do svého zničeného města Putivl, začal jeho obnovu vlastnoruční fyzickou prací, ke které se postupně přidával i jeho lid.

Ale vraťme se k opeře. Borodin byl především chemik a lékař, jehož existence nebyla na hudbě nijak závislá. Proto si mohl dovolit psát operu 18 let, přičemž když zemřel, bylo to stále jen torzo, které dokončili jeho přátelé Rimskij-Korsakov a Glazunov. Premiéra se konala 3 roky po autorově smrti v petrohradském Mariinském divadle a úspěch byl veliký. Přesto se však nehraje často, v tomto smyslu je něco jako Smetanova Libuše.

Režisérem představení je 44letý Rus Dmitrij Čerňjakov, jeden z nevyhledávanějších operních režisérů současnosti. A nejkontraverznějších. "Je to šílenec se spoustou energie a nápadů", řekl o něm představitel Igora Abrazakov. A slavná zpěvačka Galina Višněvská po premiéře "jeho" Evžena Oněgina v moskevském Velkém divadle (2006) prohlásila, že do něj už nikdy nevkročí a zrušila oslavu svých 80. narozenin, která tam byla plánována.

Po prologu následovala bitva, ve které ovšem Igor krutě prohrál a byl zajat. Drsné záběry se však odehrávaly nikoli na scéně, ale jako jeho sen byly promítány obrazy skutečné války. Snad nejatraktivnější bylo navazující 1. jednání, kde je slyšet m.j. slavnou Igorovu arii "Dajte mne svobodu" a Polovecké tance. Scéna je jednoduchá. Mírně šikmá plocha posetá 12 000 květy rudých vlčích máků.


To může symbolizovat cokoli nebo také nic, mně se vybavovala normandská pláž, kterou vždy v červnu pokryjí mladí lidé vlčími máky na památku a počest těch, kdo tam položili život za svobodu při vylodění v roce 1944.

Ve 2. jednání se přes řádění Igorova švagra a jeho zpacifikování vlastní sestrou a Igorovou manželkou Jaroslavnou dostaneme až k útoku na město, kam se ve 3. jednání neočekávaně vrací zmučený Igor, aby začal s jeho obnovou.


Vedle uvedených postav Igora, Jaroslavny a knížete Galického skvěle zazpívaných dvěma ruskými basisty Ildrazem Abdrazakovem a Michailem Petrenko a pozoruhodnou ukrajinskou sopranistkou Oksanou Dyka, jsou významné i role chána Končaka (Slovák Štefan Kocán), jeho dcery Končakovny (Gruzínka Anita Rachvelishvili) a Igorova syna z 1. manželství Vladimira (Rus Sergey Semishkur), který kvůli lásce k ní zradí svého otce. Skvělé byly i sbory, které mají v této opeře mimořádně veliký prostor. A na úspěch inscenace měl bezpochyby vliv dirigent Gianandrea Noseda. Ten nahradil plánovaného Valery Gergieva, který měl v únoru závazek vůči Putinovi a vlasti na olympiádě v Soči. Noseda má ovšem Gergievovu školu, protože byl v Mariinském divadle 10 let hlavním hostujícím dirigentem.

Neodvažuji se říct, kdo z nich byl lepší a kdo horší, podle mne byli všichni skvělí a rozhovory o přestávkách ukázaly, že nejen jako zpěváci. Překvapilo jen to, že někteří z nich, ač lidé, kteří se roky pohybují po celém světě, spoléhali často na překladatelku.

Co dodat závěrem? Snad jen popřát Rusům, aby jejich vůdce neudělal stejně tragickou chybu jako Igor. Jak to dopadne možná uvidíme za pár dní. Jak je to ale všechno složité dokládá skutečnost, že místa, kde se ony události odehrávají, před 800 lety i dnes, leží na území dnešní Ukrajiny.

Alexander Borodin:
Prince Igor

Dirigent: Gianandrea Noseda
Režie: Dmitri Tcherniakov
Scéna: Dmitri Tcherniakov
Kostýmy: Elena Zaitseva
Světla: Gleb Filshtinsky
Choreografie: Itzik Galili
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
(koprodukce Metropolitan Opera New York / De Nederlandse Opera Amsterdam)
Premiéra 6. února 2014 Metropolitan Opera House New York
(Met: Live in HD 1. 3. 2014)

Prince Igor – Ildar Abdrazakov (bas)
Yaroslavna – Oksana Dyka (soprán)
Vladimir – Sergey Semishkur (tenor)
Prince Galitzky – Mikhail Petrenko (bas)
Khan Konchak – Štefan Kocán (bas)
Konchakovna – Anita Rachvelishvili (mezzosoprán)
Skula – Vladimir Ognovenko
Yeroshka – Andrey Popov
Ovlur – Mikhail Vekua 
Nurse – Barbara Dever
Maiden – Kiri Deonarine


Žádné komentáře:

Okomentovat