Carmen aus Dresden

Nedávno jsem se tady zmínil o Verdiho Traviatě jako nejoblíbenější opeře vůbec. V závěsu za ní je podle statistik opera George Bizeta Carmen. Srdcervoucí příběh cikánky, která zmámí zkušeného setníka tak, že když ho opustí kvůli toreadorovi, v návalu hormonů žárlivosti ji probodne. Téma poněkud odradilo publikum Komické opery, kam v té době spíš vyrážely mladé dámy lovit ženichy, a tohle se k tomu moc nehodilo. Není však pravda, že autor zdrcený neúspěchem kvůli tomu zemřel. On zas tak neúspěšný nebyl, když v den premiéry se stal rytířem Čestné legie, a ještě před smrtí podepsal smlouvu o provozování opery ve Vídni.

Ostatně na čestném místě v muzeu Pařížské opery visí obraz první Carmen, zpěvačky Célestine Galli-Marié, v životní velikosti, který vznikl pár let po premiéře 3. března 1875 a jen sotva ho lze přehlédnout.

Henri Lucien Doucet: Carmen (1884)

Od té doby je Carmen operním trhákem a v porovnání s kriminálními zvrácenostmi, jež předkládají divákům tvůrci TV seriálů, je to romantický příběh. Proto ho také režiséři, zvláště evropští, zkrášlují různými, obvykle nesmyslnými domyšlenostmi. V posledních zhruba 5 letech bylo možné vidět přenosy nebo záznamy Carmen z milánské La Scaly, Metropolitní opery v New Yorku, londýnské Royal Opera House i Pařížské opery. Protože klíčovou postavou je ona cíkánka Carmen, soustřeďme se na ní. V milánské inscenaci představil Daniel Barenboim naprosto nezkušenou Gruzínku Rachvelishvili vedle Jonase Kaufmana. Na roli s takovou pověstí působila poněkud stydlivě, ale zvítězila, a dnes je v operní extralize Carmen číslo 1. V New Yorku byla Carmen Eliny Garanča krásná, nádherně zpívala, dělala co mohla, aby vypadala jako holka s širokým srdcem, ale co naplat, je to dáma, ze které ta volnost mravů nečiší. Její protějšek Alagna byl rozhodně přesvědčivější. To úplně jiná, a podle mne ideální byla inscenace londýnská, kde Anna Caterina Antonacci předvedla Carmen snů. I vloni v Paříži byla skvělá, ač ji režie stylizovala jako blondýnu a la Marylin Monroe. Bohužel dnes je jí už 53 let, a přece jenom jí dá ta vášnivá mladá cikánka dost práce.

Tento zdlouhavý úvod měl navodit atmosféru k tomu, abych popsal živou Carmen, kterou jsem 22. února viděl v drážďanské Semperově opeře. Rozhodl jsem se tak proto, že Dona José zpíval jeden ze světových představitelů této role - 50letý Ital ze Sicilie Marcello Giordani a pak jsem byl také zvědavý, co s Carmen udělá operní dům, který jaksi z principu vyrábí pouze "progresivní" inscenace. Výsledek byl poněkud překvapivý. Giordani, který před časem doživotně vzdal v MET Berliozovy Trojany a byl za to trochu pošpiněn, byl po trochu nepřesvědčivém začátku naprosto skvělý. Před přestávkou se sice jako jediný sólista nezúčastnil celkem nezvyklé děkovačky, ale po představení byl až rozverně šťastný. Carmen výborně zpívala 32letá stálice drážďanského souboru, Egypťanka Gala el Hadidi (do finále letošní soutěže v Cardiffu však nepostoupila),

Gaba el Hadidi

Micaelu pěvecky i typově výborná Kanaďanka Emily Dorn a Escamilla Korejec Ilhun Jung. Dirigoval Španěl Josep Caballé-Domenech.

Emily Dorn jako Micaela

Obsazení nemohlo být více mezinárodní. Německou, přímo saskou reputaci tak zachraňovali režisér a scénograf, oba rodilí Drážďaňané. A to bylo skutečné překvapení, protože ani režijní pojetí, ani scéna, ačkoli mne nenadchly, nešly za hranici přijatelné aktualizace. A současně nevybočily z celkového dojmu, který jsem si o Semperoper vytvořil z předchozích návštěv, že totiž její představení jsou lehce šedivá. Vojáci připomínali členy Lidových milicí v letních uniformách a klíčovým prvkem scénografie byl obrovský válec ve středu scény, který se podle potřeby otvíral a představoval fabriku, tavernu nebo arénu. Takže ano, stálo to za to, ale žádné vzrušení, mražení v zádech, natožpak slzení se nekonalo. Carmen a Drážďany to prostě nejde tak úplně dohromady. I když, tak s Anke Vondung, která zpívala premiéru...

Zajímavé je také to, že odpoledne před představením mohou návštěvnící absolvovat prohlídku divadla. A k těm návštěvníkům - jsou jako všude, lejou do sebe šampaňské a oblečení jsou od smokingu po kostkovanou košili přes džíny. Málokdy se však vidí dáma s miniaturním kloboučkem nad uchem doprovázena osobou na vysokých podpatcích, podle některých znaků mužem. Co mne však zaujalo je, že v divadle bylo poměrně mnoho párů středního věku a mladších. A samozřejmě méně cizinců než třeba v Praze. Podobně jako v Národním divadle probíhají v Semperoper opravy interiérů za provozu a navíc je tam víc teplo než je příjemné, ale to asi jak komu. Celkově je úroveň divadla podstatně vyšší než současných pražských scén a obávám se, že to není dáno jen tím, že jeho rozpočet je podstatně vyšší. A do Drážďan je to z Prahy blíž než do Brna a jen o málo dál než do Plzně.

Semperova opera Drážďany
22. února 2014

George Bizet
Carmen

Musical Director: Josep Caballé-Domenech 
Staging: Axel Köhler 
Set Design: Arne Walther 
Costume Design: Henrike Bromber 
Choreography: Katrin Wolfram 
Lighting Design: Fabio Antoci 
Choir: Pablo Assante 
Kinderchor: Andreas Heinze 
Dramaturgy: Nora Schmid

Casting 22 Feb 2014
Don José: Marcello Giordani 
Carmen: Gala El Hadidi 
Micaëla: Emily Dorn 
Escamillo: Ilhun Jung 
Zuniga: Masashi Mori 
Frasquita: Vanessa Goikoetea 
Mercédès: Julia Mintzer 
Dancairo: Simeon Esper 
Moralès: Julian Arsenault 
Remendado: Timothy Oliver 
Lillas Pastia: Michael Auenmüller

Staatskapelle Dresden