To Russia with Love

Valery Gergiev oslňuje svět svým nejen dirigentským umem, Anna Netrebko oslňuje zpěvem. Oba podporují vůdce, který je oslněn lénem, které sám sobě udělil.

Existují ovšem lidé, kteří oslnění nejsou. A to jak doma, tak i za hranicemi země. Z těch doma vloni odsoudili pár excentrických mladých žen, které v chrámu protestovaly proti spojení pravoslavné církve s vůdcem a teď šijí ve dne v noci válenky v kriminále. Naděžda Tolokonnikova odtamtud píše zoufalé dopisy a prosí o pomoc. Mimochodem, ve stejném místě - Mordoviji - šaškoval s ruským pasem Gerard Gepardieu a děkoval vůdci, že nebude muset platit daně Francii. Jak je nebezpečné neobdivovat vůdce ví také Michal Chodorkovský, který zase šije léta rukavice. A relativně nedlouho zakouší nepřízeň svého lénního pána Alexej Navalný, který byl podmínečně odsouzen a na krku má další obvinění z podnikání za účelem zisku. Takový tlak ovšem vyvolává nevůli u poddaných, která se promítá do demonstrací, projevů vzdoru v internetových mediích a minimální účasti při volbách (v Tjumeni a Tomsku pouhých 16 %). Ti zavření mají asi štěstí, že vůdce touží po obdivu a lásce celé planety, a před ZOH v Soči prý proto vyhlásí amnestii. Ovšem to, že občas je v Moskvě seřezán cizí diplomat nebo jsou významným zahraničním hostům předány dárky umožňující ukrást jim jejich tajemství, toto úsilí kazí.

No, a co se zahraničí týče, Rusko, aby zlepšilo nepříliš hezký image, prezentuje se jako kulturní velmoc, k čemuž občas získá i mimořádné osobnosti, jako na příklad letos v květnu Placido Dominga, který byl přítomen při slavnostním otevření nového Mariinského divadla v St. Petěrburgu.

O to víc pak musí vůdce zamrzet, když se ukáže, že zdaleka ne všichni lidé v uměleckém světě to vidí podobně. Třeba 7. října 2013 se v nabitém komorním sále Berlínské filharmonie (1200 míst) konala akce nesoucí stejný název jako tato poznámka - To Russia with Love. Jeho cílem byla podpora ruské opozice vězněné a potlačované Putinovým režimem. Termín byl symbolický. 7. října před 7 lety byla zavražděna ruská opoziční novinářka Anna Politkovská a před 61 lety se narodil Vladimír Putin. A ještě symboličtější byla účast Daniela Barenboima, který nejenže je uměleckou hvězdou minimálně srovnatelnou s Domingem, ale osobní angažovaností (arabsko-izraelský orchestr, zahájení olympijských her atd.) je v hudebním světě no. 1. Vedle Barenboima se na akci podíleli houslový virtuoz Gidon Kremer, věhlasná argentinská klavíristka Marta Argerich nebo ruská klavíristka gruzínského původu Katia Buniatishvili, která přes své mládí je respektovanou vyzrálou osobností.

Umělecká úroveň takovýchto akcí nemusí být vždy 100%, jde především o demonstraci postojů a akt nepopiratelné humanity. A ty jsou bezpochyby mimořádně cenné. To, že moc korumpuje a dělá z lidí schizofrenické lháře vidíme dnes a denně. Tam, kde se opevní natolik, že vnitřní opozice je málo účinná nebo nemožná, je tlak ze zahraničí podporou pro zachování naděje na změnu k lepšímu. A že svoboda je hodnota sama o sobě, kterou větší flák masa a laciné pivo sotva nahradí, a že není jen praktická, protože svobodní lidé lépe pracují, je mimo jakoukoli pochybnost. Minimálně část populace si to uvědomuje a dožaduje se jí, a navzdory všech vládcům a diktátorům její míra roste.

Long live Daniel Barenboim, to Russia with love.