Slavnostní charakter koncertu v nádherném Janáčkově divadle potvrdily hned 3 proslovy na úvod, naštěstí krátké. Začala ředitelka Brněnské filharmonie Marie Kučerová, pokračovala britská velvyslankyně Jan Thompson, která se pokusila i o češtinu, aby plynule přešla do angličtiny (česky se učí od loňska, ve funkci je od června t.r.), a proslovy uzavřel velvyslanec RF Sergej B. Kiseljev (to on přivodil prezidentovi ČR virózu), který je poměrně častým hostem kulturních akcí, na nichž vystupují ruští umělci. Oba poslední se shodli na jistě neotřelém konstatování, že: hudba nezná hranic a spojuje národy, nebo tak nějak. Pan Kiseljev svou češtinu nepokoušel, ale použil překladatele, který češtinu téměř ovládal. Protože oba velvyslanci převzali nad koncertem patronát, vyslechli koncert společně, když vedle nich seděl předchůdce Marie Kučerové, dnes ředitel České filharmonie David Mareček. Třetího patrona, prezidenta České republiky, nezastupoval nikdo, což až tak nepřekvapí. Ale že tam nebyli ani zástupci města Brno, kteří nad koncertem také převzali osobní záštitu, to poněkud udiví, ale v podstatě to odpovídá úrovni politiky/ů v České kotlině a moravských úvalech.
 |
| Valery Gergiev |
 |
| staré Mariinské divadlo (1860) a Mariinské divadlo II (2013) hlavní scéna s hledištěm pro 2000 diváků + 3 koncertní sály |
1. koncert
BERLIOZ Overture: Waverley
BERLIOZ Les nuits d’été
BERLIOZ Symphonie fantastique
Valery Gergiev conductor
Karen Cargill mezzo-soprano
London Symphony Orchestra
2. koncert
BERLIOZ Overture: Benvenuto Cellini
BERLIOZ The Death of Cleopatra
BERLIOZ Harold in Italy for Viola and Orchestra
Valery Gergiev conductor
Antoine Tamestit viola
Karen Cargill mezzo-soprano
London Symphony Orchestra
3. koncert
BERLIOZ The Damnation of Faust
Valery Gergiev conductor
Olga Borodina Marguerite
Michael Spyres Faust
Mirco Palazzi Mephistopheles
Florian Boesch Brander
London Symphony Chorus
London Symphony Orchestra
4. koncert
BERLIOZ Romeo and Juliet (o koncertu)
Valery Gergiev conductor
Olga Borodina mezzo-soprano
Kenneth Tarver tenor
Evgeny Nikitin bass-baritone
London Symphony Chorus
London Symphony Orchestra
Tyto 4 koncerty odehráli v Londýně, poslední dva ve středu 6.11. a čtvrtek 7.11., a další tři v pátek v Brně, v sobotu v rakouském St. Poltenu a v neděli, tedy dnes, v německém Essenu. Pak den volna, druhé provedení koncertů v Londýně a o příštím víkendu 2 koncerty v Paříži. 18 dnů, 13 koncertů. 5 zemí. Vražedné tempo.
Takže uprostřed tohoto turné přijeli do Brna a zahráli způsobem, který je jen velice zřídka kdy slyšet. Absolutně soustředěný výkon, kdy orchestr reagoval snad i na myšlenky dirigenta, který jak známo jen výjimečně používá taktovku, a diriguje snad každým prstem, které se vlní jako háďata, rukama, celým tělem i grimasami ve tváři, která je však obvykle kamenná. Ten výsledek je omračující, což ovšem není jen zásluha dirigenta, ale i orchestru, který musí tuto štvanici za výrazem ustát a vydržet ďábelské tempo dirigenta. V dnešním Observeru se můžeme dočíst: "Je nepředvídatelný, má svůj vlastní způsob hry orchestru, je to jeho nátura: nic není stejné, nikdy nepřestane hledat." To tvrdí Gergiev o Berliozovi, ale totéž platí i o něm samém. Navíc říká, že Berlioze pochopilo Rusko v době, kdy Evropu nijak zvlášť neoslovoval, a je tak trochu jejich. A jestliže se sejdou takové 2 osobnosti, je výsledek omračující. Nemá smysl, abych detailně popisoval to, co mnohem lépe dokáží jiní. Nebo zde. A nechci ani mluvit o dalších skladbách, protože každý koncert má svůj vrchol, a tím byla bezpochyby Fantastická symfonie. To nebyla nějaká skladby z předminulého století, tam se tancoval valčík, bil hrom, padala hlava a létaly čarodějnice přímo v Janáčkové divadle. Kdo neslyšel a neviděl, neuvěří. Ale slyšet mohli i posluchači radia Vltava, které koncert přenášelo.
Pokud jde o festival, necítím se povolán ho hodnotit, ale pozitivní se mi zdá fakt, že věnoval relativně velký prostor hudbě polských skladatelů, kteří měli letos vícečetné výročí (Lutoslaslawský 100 let, Gorecký a Penderecký - 80 let), a jejichž skladbám nedokázala dát přiměřený prostor ani Česká filharmonie, ani Pražské jaro.
A pokud jde o Valery Gergieva, v červnu příštího roku bude dirigovat 2 koncerty České filharmonie, bohužel jen v Itálii. Kdo by ho chtěl vidět ještě letos, tak dává 3 předvánoční koncerty Stravinského hudby v Mnichově s Mnichovskými filharmoniky, v jejichž čele nahradí za 2 roky Lorina Maazela. A letos začínají současně IT přenosy koncertů a představení z Mariinského divadla, které cílově mají být přenášeny do 1500 sálů v celém světě. V této souvislosti je zřejmé a pozoruhodné, že Valery Gergiev je nejen charismatický interpret, ale evidentně i racionální manager velkých projektů, na něž dovede jak získat prostředky, tak zajistit jejich realizaci. Navíc své úsilí orientuje i k výchově mladých umělců (pěvecké akademii divadla šéfuje jeho sestra), ale začíná se orientovat také směrem k dětským a mladým divákům. Jiný mimořádný interpret, Joyce DiDonato, o které jsem tady před pár dny psal, má kredo, které je asi u obou podobné:
Žádné komentáře:
Okomentovat