... a Mozart v Praze

To, že Mozart byl v Praze, ví kde kdo. Už méně se ví, jak to bylo přesně, což nepřekvapuje, protože Mozartův život je dodnes obestřen mýty, jejichž luštění a vytváření mýtů nových vzali na svá bedra vědci.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)

Mozart cestoval po Evropě od dětství byv předváděn coby zázračné dítě, jímž skutečně byl. Prahu mu doporučoval již skladatel Josef Mysliveček z Prahy, kterého potkal, když v roce 1770 pobýval s otcem v Bologni, ale objektivně neměl důvod toto provinciální město navštívit. Přestože události jsou většinou multikauzální, jednou z hlavních příčin jeho pražských cest byla vedle jeho zednářských kontaktů zpěvačka Josefa Dušková. Tuto dcerku staroměstského lékárníka její ovdovělá matka ve 22 letech provdala za 45letého hudebníka a učitele hudby (a svobodného zednáře) Františka Xavera Duška. A protože jeden z jejích dědečků byl starostou Salzburgu, jela tam v roce 1777, rok po svatbě, představit manžela, a přitom se seznámili a spřátelili s rodinou Mozartů. Již tenkrát lákali Wolfganga, aby přijel do Prahy, leč marně, nebyl důvod. Za 9 let jeli do Salzburgu znovu, tentokrát pro dědictví. Cestou dávala Josefína koncert před samotným císařem a Mozart ji doprovázel. Duškovi navštívili také představení Figarovy svatby a znovu naléhali, aby Mozart přijel. Otec přes ono přátelství Wofganga varoval jednak před jejím nevalným zpěv, který údajně zastírala vystavováním na odiv mohutného hrudníku, jednak ji označil za milenku jejího pražského sponzora hraběte Clam-Gallase (také zednář), kterou s pravděpodobností hraničící s jistotou také byla. Prostě nechtěl, aby se s ní Wolfi zapletl. Leč peněz není nikdy dost, takže v lednu 1787 se stalo. Cestu financoval další zednář hrabě Thun, a Mozart dirigoval ve Stavovském divadle Figarovu svatbu a odvezl si celkem slušnou hromádku peněz a smlouvu na novou operu. A to se hodilo, protože Vídeň zrovna vedla 8. válku s Turkem a elity měly poněkud jiné starosti než muziku. Nová opera se hrála tentýž rok na podzim ve Stavovském divadle a je jednou z nejslavnějších oper vůbec - Don Giovanni. V obou případech byla s Mozartem manželka Constance, v lednu krátce poté, co jí zemřelo dítě, v říjnu v pokročilém stupni těhotenství. Při další cestě, v dubnu a květnu 1789, Prahou jen projížděl, bez manželky, zato se v Německu setkal s Josefinou a doprovázel ji tam při několika koncertech. Hlavně ale jel shánět kšefty rovnou k císaři do Postupimi. A poslední cesta do Prahy se uskutečnila koncem srpna 1791 na korunovaci Leopolda II., pro kterou napsal operu La clemenza di Tito. Ale v polovině září už zase spěchal do Vídně na premiéru své poslední opery Kouzelná flétna a za necelé 3 měsíce umírá. Vztah Mozarta a Duškové je lákavým tématem pro znalce i laiky, ale sotva se ještě najdou nějaké důkazy. Ví se jen, že v Karlových Varech je altánek, který nechal v roce 1791 vybudovat Clam-Gallas jako výraz úcty a lásky k úplně jiné ženě, a to vévodkyni Dorothee Kuronské, potenciální babičce Boženy Němcové.

Josefina Dušková (1754-1824)

Díky oněm 2 premiérám a nadšenému přijetí Figarovy svatby je Praze v Mozartově životě přikládán značný význam. Například v rozsáhlé expozici vídeňského Mozarthausu je místo jí věnované překvapivě veliké. Navíc Stavovské divadlo je jediná scéna, kde Mozart dirigoval a která se zachovala v původní podobě.

Nosticovo (Stavovské) divadlo z roku 1783

Je proto tristní skutečností, že Praha není schopna vytvořit instituci odpovídající významu Mozartových vztahů s městem. Salzburské Mozarteum je pracoviště se širokým vědeckým a koncertním programem, zatímco Pražská Mozartova obec, která po mnoha letech soudních sporů vybojovala na státu a obci Bertramku, pro jejíž zakoupení byla ve 20. letech 20. století zřízena, připomíná mrtvého brouka. Staří členové představenstva se zřejmě vyčerpali bojem o Bertramku a nemají už sílu rozvíjet rozsáhlejší činnost, ani na ni nedokáží získat prostředky, leda škemrat o pomoc u spřátelených Mozartových společností. Z Ameriky přišlo 500 $.

Bertramka

Přitom Bertramka, kdysi vinařská usedlost za hranicemi města, která byla v době Mozartových návštěv letním sídlem rodiny Duškových, jež Josefině pravděpodobně daroval Clam-Gallas, byla s Mozartem vždy spojována. Třeba v roce 1887 zde její tehdejší majitel a ctitel Mozartův Adam Popelka uspořádal slavnost u příležitosti 100. výročí premiéry Dona Giovanniho, které se zúčastnil i Antonín Dvořák. A koncerty se zde pořádaly i za komunistů, přestože spolkovou činnost dusili co mohli. Obec vlastně přežila jen proto, že kdyby přišla o Bertramku, musela by zpětně zaplatit salzburskému Mozarteu část kupní ceny v tvrdé měně. Tak zněla kupní smlouva. Nakonec to důvtipní úředníci 40 let po válce vymysleli tak, že rakouské Mozarteum je vlastně skoro německé a na základě Benešových dekretů...

Škoda, zřejmě bude třeba počkat, až dojde ke generační výměně a nastoupí zdatnější vedení Mozartovy obce.