Ano, protože Rolando Villazon je Joyce DiDonati v kalhotách. Abych předešel falešným výkladům, mám na mysli schopnost zbořit bariéru mezi divákem a zpěvákem a umocnit tak prožitek z toho, co se děje na podiu. Je to obrovský dar. Villazon to znovu dokázal počátkem května v Praze při verdiovském recitálu (Verdi se narodil v roce 1813). Na koncertě jsem nebyl, jednak květnová nabídka byla nezvládnutelná, jednak jsem si říkal, že lepší než vloni to snad ani být nemůže, a potom, ani peníze nejsou zanedbatelné.
Zmíněný recitál poběží v hlavních městech Evropy až do prázdnin, ale na přelomu května a června ho Villazon přerušil, aby odzpíval 4 představení Donizettiho Nápoje lásky v barcelonském Liceu. Soudě podle youtube, byl ohlas obrovský:
Adinu zpívala Alexandra Kurzak, skvělá polská sopranistka, a Dulcamara Ambrogio Maestri, stejně jako Kurzak protřelý všemi velkými jevišti operního světa. Skalní fandové si nenechali ujít ani jedno z představení.
A aby toho nebylo málo, vydal Villazon knihu. Není to učebnice zpěvu ani životní příběh autora, ale novela s názvem Malabares a hlavním hrdinou je cirkusový klaun. V jeho příběhu se však přece jen zlehka odráží i Villazonova životní zkušenost s hlasovými potížemi a lidmi, kteří byli kolem něj.
A pak jede dál, Mnichov s Hampsonem, Salzburg s Peretyatko, Berlín Don Giovanni, MET Evžen Oněgin, Vídeň Don Giovanni, recitály, Vídeň Evžen Oněgin a posléze 28. března opět Praha. Že bych šel?
Žádné komentáře:
Okomentovat