3x Mozart a na podzim Firkušný

Ve čtvrtek 30. května se v Rudolfinu konal koncert Pražského jara, kde se představili 2 z jeho častých a významných hostů. Londýnský orchestr Academy of St Martin in the Fields je v Praze už po šesté, a s hlavním hostujícím dirigentem a klavíristou, Američanem Murrayem Perahiou zde hráli v letech 2004, 2007 a 2010. Vůbec první koncert orchestru se odehrál v kostele St Martin in the Fields na londýnském Trafalgar Square před 54 lety. Jeho tehdejšímu šéfovi, siru Nevillu Marrinerovi je dnes 89 let a je doživotním prezidentem orchestru.

V roce 1984 spolu nahráli hudbu k filmu Amadeus

Program byl monotématicky mozartovský a notoricky známý. Koncert č. 4 D dur je "Korunovační", protože byl hrán při korunovaci Leopolda II. v Berlíně roku 1790, ale také o rok dříve v Drážďanech a možná i v roce 1788 u knížete Esterházyho. Symfonie č. 39 vznikla spolu s dalšími dvěma během asi 6 týdnů v roce 1788, kdy byl Mozart v dost velké finanční tísni. Takže mu asi měla pomoci s řešením těchto potíží. Mluví se o koncertech u příležitosti otevření nového vídeňského kasina, nebo cestě do Anglie, ale nic z toho se pravděpodobně neuskutečnilo. Při poslechu tohoto díla vyniká jeho formální dokonalost a sevřenost. Tyto 2 skladby doplňovala serenáda D dur.

Po květnovém přívalu hudby vlastně není ke koncertu moc co říct. Hráli skvěle, bez chyb a zaváhání, dokonale, skladby zněly tak, jak znít mají. Mému vkusu však byla přesto nejbližší symfonie. Jako kdyby ji Mozart vytesal z jednoho kusu kamene, jak Michelangelo Davida, a orchestr ji tak i zahrál.

Pro mne to byl poslední koncert 68. ročníku Pražského jara, pro které festival skončil v neděli závěrečným koncertem ve Smetanově síni. Ten však na rozdíl od toho zahajovacího přenášela pouze stanice Českého rozhlasu Vltava, zatímco televize byla plně zaměstnána přímým přenosem z břehů vylité řeky Vltavy. Myslím si, že přes omezené zdroje odevzdali organizátoři dobrou práci. A i když tentokrát v Praze nebyla ta nejhlasitěji znějící jména, bylo toho dost. Jen na okraj bych chtěl poznamenat, že skvělou práci odevzdala paní Vlasta Reitteterová, která je autorkou doprovodných textů k programům jednotlivých koncertů.

Tým Pražského jara však pracuje dál. Letošní novinkou je malý podzimní festival klavírních recitálů, který nese jméno Rudolfa Firkušného (1912-1994). Tento světoznámý klavírista emigroval v roce 1948 z Československa a po roce 1989 se stal předsedou Pražského jara. Mimochodem, shora zmíněný Mozartův koncert D dur hrál v 11 letech s Českou filharmonií .

Rudolf Firkušný a Rafael Kubelík v roce 1990