Už jsem tady o tom psal, jak jsem jel před pár měsíci letní nocí po dálnici a mezi hvězdy se z radia vlévaly koloratury Matildy di Shabran v podání JD Floreze a Olgy Peretyatko.
A včera pro změnu JD Florez osobně rozvibroval po střechu nacpanou Dvořákovu síň Rudolfina.
Paris, London, Liege, Aarhus, Berlin, Roma, Wien, Salzburg, Praha, Koln. To je trasa Europa Tour 2012, kterou od května zpěvák absolvoval. Jednotlivá čísla jistě odborně rozebere někdo jiný. Bylo to 12 virtuozně podaných písní a arií skladatelů 19. a 20. století.
Co asi musí cítit zpěvák, když zazní první tóny klavíru u neohlášeného přídavku, a sál radostně zaržá, protože už ví... Atmosféra koncertu byla neuvěřitelná, v tom nadšení jako by zmizela hranice mezi podiem a hledištěm a tak jedni stále radostně tleskali, vstávali a křičeli bravo a ti druzí se stejně radostně dokola děkovali a přidávali.
 |
| Juan Diego Florez v Rudolfinu |
Po téměř 2 hodinách zpívání, skoro úplně na konci, přidal Florez devíticéčkovou arii "Ah mes amis" z Donizettiho Dcery pluku, se kterou před časem vzbudil v La Scale takový poprask, že si obecenstvo, zcela v rozporu se zvyklostmi milánské scény, vynutilo její opakování. I Rudolfinum se třáslo v základech, když mu na jejím konci zasalutoval. (Jen tak mimochodem, Pavarotti touto arií vítězně vpadl do MET 12. února 1972 a vyzpíval si 17 opon). Těch přídavků bylo celkem 5. Ale s takovým nářezem nebyl Florez v Rudolfinu jediný. Vloni v září Joseph Calleja přidával 6x a předloni Daniel Barenboim dokonce 9x Chopina. Proto tvrdím, že Rudolfinum musí mít nějaké fluidum, které interpreta nutí zpívat a hrát pořád dokola i po zavírací hodině. Nejspíš je pohání Dvořákův pracovitý duch. :-) A ten Mozartův říká já tu byl 4x, tak koukejte přijet znovu. A oni opravdu přijíždějí, přestože z toho o něco většího komorního sálu zas tak velký "vývar" očekávat nelze.
Jo, a Peretyatko, jinak též zdatná twitterka, fotografka a kamarádka počítačových expertů tady bude zjara.
A tady je ta Donizettiho arie:
Žádné komentáře:
Okomentovat