Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 25. listopadu 2012

Tak já nevím, pane Bělohlávku.

Mistři muzikanti z České filharmonie se ho před 20 lety ostudně zbavili. Ověnčen taktovkou Metropolitní a Řádem Britského imperia se letos vrátil. I když na stránkách BBC Symphony Orchestra figuruje dál jako šéfdirigent, protože jeho nástupce se ujme taktovky až o příštích Proms.

Start v Praze byl mnohoslibný. První zakolísání přišlo, když na zájezd do Austrálie místo sebe poslal Jakuba Hrůšu a sdělil, že kvůli nemocem. Ale jde pochopit, že závěrečný koncert Proms si lze sotva nechat ujít. Byl opravdu radostný a velkolepý.

PROMs - Jiří Bělohlávek s Řádem Britského imperia a taktovkou
Nicola Benedetti se stradivárkami a Jiřím Bělohlávkem
Úvodní koncert sezóny České filharmonie byl dobrý, ale že by oslnil, to se dá sotva prohlásit. Pak přišla zábavná show s Markem Ebenem a orchestrem. Až tak moc veselé to zase nebylo, myšlenkově přínosné také ne, že by šlo o nějakou tradici a la Bernstein nebo Neumann se také nikdo nezmínil, takže odškrtnutá akce. Koncert 17. října byl skvělý především díky Biblickým písním v podání Jana Martiníka, který je zpíval již s Hrůšou v Austrálii. Teď přichází serie Dvořákových večerů, vždy po dvou symfoniích za večer. No proč ne, Ken-ičiro Kobajaši takhle nahrává Beethovena, a kdo jiný by měl Dvořáka nahrát než ČF, pro níž to musí být páteřní repertoár. Takže se zatím moc říct nedá. Ale ono jde stejně víc o běh na dlouhou trať a dramaturgii, než oslňující výkony. Jen mne překvapuje, že koncert 1. listopadu s Leonardem Slatkinem za dirigentským pultem oslnivý byl, a koncert Jiřího Bělohlávka s Pražskou komorní filharmonií, kterému bezprostředně předcházely 3 dvořákovské koncerty s Českou filharmonií, působil poněkud nepřipraveně.

Tak já nevím, pane Bělohlávku.

Ale jedna evidentní novinka tady je, totiž v zasedacím pořádku orchestru. Jak jsou však muzikanti stále nespokojení, tak  foukači si stěžují, že funí šmydlíkům do zad, takže nejsou slyšet a z ČF se stal smyčcový orchestr. A druhá novinka je, že po přestávce prý orchestr ladí podle komorního a na 445 Hz, zatímco před ní na 442. Těžko říct, jak moc tento rozdíl působí na posluchače, ale poznat se to dá. A obecně s vyšší frekvencí se ztrácí barva a zvuk je ostřejší, břesknější. Takže možná má ta změna ladění po přestávce zabránit usínání posluchačů.

Žádné komentáře:

Okomentovat